Vyhlídková skála pod Dobřečovskou horou

Že jste o Dobřečovské hoře ještě nikdy neslyšeli? No - nespíš proto, že její ploché zalesněné temeno v provnání s okolními dominantnějšími vrcholy nijak pozoruhodné není. Ve skutečnosti je tato "hora" jen 809 m vysokým vrchem, jehož severní svahy v mírném sklonu spadají k osadě Ferdinandov, a ty jižní ještě mírněji k Dobřečovu. Na východním úbočí Dobřečovské hory se rozkládá rezervace Skalské rašeliniště a obce Horní Město a Stříbrné Hory. Směrem západním pak její svahy prudce klesají do hluboké průrvy Zlatého potoka. A právě tady se mezi všudypřítomnými pastvinami v lesích, lesících a remízcích ukrývá spousta skalních útvarů, z nichž většinu znají jen místní a oči turistické veřejnosti je dosud nespatřily. Přitom se tři velmi zajímavé "kameny" nacházejí téměř na dohled z polní cesty, spojující Dobřečov s Ferdinandovem, ale protože k nim není vyznačena žádná odbočka, tak se o nich prostě neví. (První impozantní skála je vidět od kaple u zaniklé osady Ferdinandova, ale o ní už jsem se dostatečně zmínil v minulém článku.)

Druhá skála se nachází jen 300 m od ní, ale přiznám se, že kdybych podle podrobné mapy nevěděl, kde se přesně nachází, rozhodně bych ji na tomto místě nehledal. Ony se u nás v Karpatech hledají skalní útvary daleko líp, tedy pokud člověk umí vnímat reliéf terénu a dokáže rozpoznat strukturní svahy a hřebeny kopců. Kdežto u starého jesenického pohoří, kde jsou temena vrchů plochá a kde odnos okolního terénu způsobil, že se skaliska zcela nečekaně nacházejí v podstatě kdekoliv, je situace jiná a moment překvapení z nového "objevu" vás může postihnout kdykoliv. Zvláště v oblasti Hraběšické hornatiny, která je snad tím nejskalnatějším podhůřím Hrubého Jeseníku.

Druhá skála je od Ferdinandova vzdálena vzdušnou čarou 600 m, ale poněvadž člověku křídla zatím nenarostla a musí se k ní doplahočit po zemi, protáhne se vzdálenost dvojnásobně. Přitom je přístup téměř až k samotné skále pohodlný: kousek nad ferdinandovskou kapličkou ze silnice směrem k Dobřečovu vybíhá polní cesta. Mezi el.ohradníky u okolních pastvin "běží" až k 0.5 km vzdálenému lesu a tady narazíme na křižovatku cest. Ta lesní, která odtud hvozdem klesá západním směrem, nás po 250 m přivede až téměř k samotné skále. (Rád bych podotkl, že jsem ji hledal už v minulosti, ale nenašel, neboť v okolí lesní cesty nic nenasvědčovalo tomu, že se tu něco takového nachází...) No vidíte - a ono stačí nevzdávat to, jít z kopce lesem pořád dál, a když mezi stromy uvidíte vlevo prosvítat enklávu Pastviny, jste téměř u cíle. Skalní útvary se nacházejí v lese hned pod jejím západním okrajem.

Jak záhy poznáte, tahle skála není tak navštěvovaná, jako její dvojče, nacházející se nedaleko odsud: žádný poctivě k ní vyšlapaný chodník zde nehledejte, ale pusťte se intuivně do tmavší smrčiny pod loukou vlevo. Když se proderete mezi těmi mladšími jehličnany, ocitnete se u bizarních skalek, nad nimiž se zvedá zarostlejší temeno hlavního skalního útesu. Já se samozřejmě napřed vydal proti směru hodinových ručiček na obchůzku celého skaliska. K mému překvapení je dlouhá skalní stěna stejně vysoká jako její kolegyně (že by dvojčata?), ale tím veškerá podobnost končí. Tenhle skalní blok má hlavní stěnu místy čistou a hebkou jak dětskou prdelku, radost na ní pohledět... Možná je to způsobeno tím, že je skála je směrem k vrcholu mírně převislá, a tak náletovou vegetaci tolik neláká k zapuštění kořenů. Každopádně se mi tahle skála zdá i víc "fylitovější"...

Ale to není všechno, čím mne právě ona tolik zaujala. Ona totiž není osamocena, ale je obklopena nižšími hradbičkami útesků a osamělých bloků, takže toto seskupení připomíná skalní dědinku. Notně nepřístupnou, ale budiž - pod úpatím hlavního skaliska se projít vcelku pohodlně dá, stejně jako se vyšplhat průrvou mezi ním a boční stěnkou na první vyhlídku. Ale ta ze samotného vrcholu Skály je naprosto ohromující: ne kvůli tomu, co z ní všechno neuvidíte - výhledová výseč je možná trochu skromnější než u první ferdinandovské Skály, ale zato je ještě víc intimnější a já věřím, že vám bude na jejím vrcholu víc než dobře. Nad některými prvky v terénu (několik vzrostlých stromů brání v lepšímu pozorování panoramatu krajiny) možná zaskřípete zuby, ale to je jen takový drobný detail. Ani my přece nejsme dokonalí... a zase odtud třeba hezky vidíte na druhé skalní dvojče, což naopak nelze. A při sestupu ze skalního ostrohu narazíte ještě na několik pozoruhodných skalek, která příznivý dojem z návštěvy překrásného místa ještě zintenzivní...