Vyhlídky u Pobučí

Zábřežská vysočina jako krajinný celek asi nikdy nebude celoplošně vyhledávanou oblastí turistického ruchu a plná výletníků. Zůstávají tak spíš omezené oblasti, kde se cestovní ruch soustředí na poměrně hustě navštěvované lokality, kterých je ovšem nakonec poměrně dost. Pro namátkou sem patří Bouzov, Javoříčko, Dolní Bušínov, oblast u Lázku, přilehlé Loštice, nebo okolí Maletína.

Ty ostatní místa jsou známá spíše místním, nebo obyvatelům blízkého okolí. Nicméně i jinde můžeme objevit místa půvabná a inspirativní. Vlastně i díky čerstvě opravené silničce se k takovým místům může jevit i trasa mezi Zábřehem a Krchleby. Jde o území s nadmořskou výškou, která se pohybuje mezi 400 až 500 výškovými metry (postupně i o něco víc). Protože vhodně položený terén je využíván zemědělsky, jako pole, případně pastviny, jsou vrcholové části vysočiny prosty větších lesních celků. Lesy jsou spíše ve svazích a nad údolími, zaoblené vrcholky se celkem hodily k odstranění porostu a tak se na Zábřežské vysočině objevují celkem inspirativní výhledy.

Právě zastávka ve vrcholu stoupání mezi Jestřebím a Pobučím nabízí výletníkovi (kromě kýženého oddychu) i možnost širokého výhledu po krajině. Asi nejvíce (kvůli osvětlení) přitahuje zraky severní, nebo severovýchodní obzor. Je tam i logicky k vidění nejvyšší pohoří Moravy, tedy Jeseníky, hlavně tedy značná část hřebenů Hrubého Jeseníku někde od Šeráku, přes Keprník, červenou horu, Červenohorské sedlo, oblast Mravenečníku, samozřejmě Praděd, Vysokou holi až k sníženinu Skřítku. K tomu nižší kopce Hanušovické vrchoviny, částečně o Králický Sněžník. Západněji a jižně položená místa přeci jen kryje okolní krajina.

Za samotným Pobučím (po kratším strmém stoupáním) pokračuje silnička v malebné třešňové aleji, zjara zářící rozkvetlými květy. Později poněkud otrhaná projíždějícími výletníky…

K fotografiím malá omluva, jde o výlet z poloviny dubna 2024, kdy k nám proudil onen saharský písek, který poněkud snižoval dohlednost.