Vyšehrad - místo opředené mýty a pověstmi

Vyšehrad, který je národní kulturní památkou, se nachází v Praze 2. Dnešní podoba opevněného sídla s mohutnými cihelnými hradbami, bastiony aj. pochází většinou z barokní přestavby, stejně jako brány Táborská a Leopoldova. Třetí brána ? Cihelná či Nová ? je empírová z roku 1841. Středověkou slávu přemyslovského sídla dnes připomínají kromě církevních staveb pouze torzo brány Špičky, barokní budovy se zdivem strážní věže, fragmenty románského mostu a zříceniny gotické strážnice zvané Libušina lázeň na skále nad řekou Vltavou. Areál Vyšehradu je volně přístupný, objekty se vstupným jsou otevřeny po celý rok ? kasematy se sálem Gorlice, expozice Pevnost Vyšehrad, bazilika sv. Vavřince, Kostel Sv. Petra a Pavla.

Špička se nazývala původně Horní gotická brána středověkého opevnění Vyšehradu vystavěného kolem poloviny 14 století Karlem IV. Brána byla zbourána v rámci budování nového barokního opevněni. Torzo brány se dochovalo dodnes a za ním je možno spatřit ještě část původních hradeb v délce cca 140 m. Tato památka se nalézá v ulici V Pevnosti mezi Táborskou a Leopoldovou branou. V místě je dnes Informační centrum.

Většina návštěvníků Vyšehradu vnikne do jeho areálu dopravně metrem přístupnější Táborskou branou, menšina branou Cihelnou, prohlédne si parky, kostely a Slavín, pokochá se úžasnými výhledy na Prahu a spěchá zase jinam.

Dovoluji si nabídnout procházku kolem hradeb, tam kde to jde, kdy cítíte jejich monumentálnost nad sebou a vidíte některá zákoutí a výhledy, které ani někteří rodilí Pražáci neviděli. Obzvláště v noci, za svitu starých lamp, je zde krásná a trochu strašidelná procházka. (minimum turistů i pejskařů a osamělost a uzavřenost některých míst však nahrává myšlence, že vás zde může někdo praštit po hlavě)

Putování rozdělím na více dílů.

Prvním těsně „obejitelným“ úsekem je část od Cihelné brány ke vstupu do areálu u Slavína. Vyjdeme z Cihelné brány (foto v příštím dílu) vlevo a pokračujeme kolem hradeb ke vchodu do divadla (foto č.1).

Branka je zamčena, spustíme se po schodech dolů a stoupáním opět nahoru, nebo se po překonání nízkého zábradlíčka dáme vyšlapanou cestičkou, což doporučuji, protože se vyhneme namáhavým schodům, které jsou obzvláště v zimě přímo životu nebezpečné (viz foto č.2 . schody a vlevo cestička za zábradlím).

(Foto č. 3 - pohled na hradby pokud byste přece jen šli po schodech)

Ocitneme se nad Rašínovým nábřežím, máme několik možností, jak k němu sestoupit, pokocháme se pohledem na Pražský Hrad a rovněž na věže kostelu Svatého Petra a Pavla, vykukující nad hradbami (foto č. 4). Objevíme také několik laviček,kde se ani v létě téměř nikdo nevyskytuje a kde jsme v klidu odděleni od davů uvnitř komplexu.

Na vrcholu nalezneme dvě vstupní branky do Vyšehradu, jednu nenápadnou přímo naproti kostelu Svatého Petra a Pavla (foto č. 5), kterou už máme jako poslední možnost, neboť zde cesta kolem hradeb končí.