Wrocław - most Tumski – most zamilovaných

Městu Wrocław se také říká město sta mostů. Ten Tumski se nachází severovýchodně od Rynku. Spojuje Wyspą Piasek (wyspą = ostrov) a Ostrow Tumski. Překonává rameno Odry s názvem Odra Północzna (Odra severní). Hlavně turistům přibližuje četné sakrální památky za řekou.

Předchůdce dnešního mostu tu stál již minimálně od 12. století. Jelikož most byl dřevěný, jeho životnost nebyla tak dlouhá a musel být po čase vždy opravován a přestavován. Mnoho záznamů se nedochovalo. Našel se jen popis katastrofy, která se udála v roce 1423 při přecházení procesí Božího těla přes most.

Současný ocelový most s nýtovanou příhradovou konstrukcí byl postaven v roce 1889. Jeho prvky byly vyrobeny v ocelárnách v městě Rudziniecz u Gliwice. I přes značnou vzdálenost oceláren od místa montáže nebyl transport přílišným problémem. Uskutečnil se po Gliwickém kanálu (kanał Gliwicki) a po řece Odře na nákladních lodích.

V roce 1945 most prošel generální opravou, protože doznal poškození při obléhání města za druhé světové války. Do roku 1945 se Wrocław jmenovala Breslau a most se nazýval Dombrücke.

Dne 15. října 1976 byl most zapsán jako památkově chráněný.

V roce 1992 si stav mostu vyžádal další generální opravu. Do podélných nosníků mostovky byly vloženy nové svařované plechy s příčnými žebry.

Samotný most je dlouhý 52,19 m. Jeho šířka je 6,84 m (vozovka 4,50 m a dvakrát chodník po 1,17 m). Celková přípustná nosnost činí 10 tun.

Ocelová mostovka leží na kamenných blocích, které jsou součástí nábřežních zdí. Uprostřed je most podepřený kamenným pilířem stojícím v řece. Most upoutá z daleka i svojí zelenou barvou, přesněji odstínem agáve.

Na okraji mostu se nacházejí ručně ovládané historické plynové lampy.

Předmostí zdobí od roku 1893 vlevo socha svaté Hedviky (św. Jadwiga) a vpravo socha svatého Jana Křtitele (św. Jan Chrzciciel). Obě jsou od Gustava Grunenberga.

K mostu je pro vozíčkáře vybudovaná nakloněná rovina zabezpečená z obou stran ocelovým zábradlím. Jezdí tudy i cyklisté.

Ještě vysvětlím, proč je most vyhledávaným místem milenců a snoubenců. Ti si sem přicházejí vyznat lásku a slíbit si věrnost. Na zábradlí nebo jinou konstrukci mostu společně pověsí visací zámek s nadepsanými nebo vyrytými svými jmény, případně datem. Zámek zamknou a klíč hodí do řeky. Most je němým svědkem této události.

Nejedná se o wrocławskou specialitu. Tento romantický rituál pochází z Číny. Na čínské zdi novomanželé připevňovali na natažená lana visací Zámečky. Po zamknutí Zámečku klíč přehodili přes zeď, aby si tak zajistili věrnou lásku a šťastnou budoucnost.

Rozšíření rituálu na evropský kontinent pomohl romanopisec Federico Moccia. Ve svém díle „Chci tě“ nechává hlavní postavy stvrdit svoji lásku připevněním řetězu pomocí visacího zámku ke kandelábru starobylého mostu Milvio přes řeku Tiberu v Římě. Klíček od zámku poté milenci hodí do řeky. Na tomto mostě údajně zahynul mučednickou smrtí svatý Valentýn, patron všech zamilovaných.

V Římě se tento rituál uchytil nejprve právě na mostě Milvio. Poměrně rychle se rozšířil po celé Itálii. A to tak intenzivně, že u některých mostů dokonce přibyly prodejní stánky s visacími zámky. Rituál se přenášel do dalších evropských zemí, jak bylo dílo Federica Moccia překládáno.

Na Treťjakovském mostě úřady milence předběhly a zřídily kovové konstrukce ve tvaru stromů k věšení zámků. Nechtějí, aby jim zámky hyzdily vlastní most.

I u nás máme most zamilovaných, a to přes Čertovku v Praze (rameno Vltavy u Kampy).

Ale vraťme se k našemu wrocłavskému mostu Tumski. Únosnost mostu vyhoví ještě několika tisícům mileneckých slibů. Doposud připevněné zámky mají, odhaduji, celkovou hmotnost přibližně jednu tunu. To je jedna desetina přípustné nosnosti. V Itálii na některých sloupech veřejného osvětlení úřady vydaly zákaz věšení zámků z důvodu porušení statiky sloupů. Pravdou je, že při navrhování ocelových konstrukcí se s žádným mileneckým zámkovým indexem nepočítá.