Vánoční Wroclaw a její půvaby, svítící stromy, trpaslíci, gřaněc i gotické madony

Kam a jak jedeme?

Návštěvy adventních trhů se v posledních letech staly oblíbenou turistickou atrakcí a najdou se i tací, kteří jich dokážou navštívit ve čtyřech týdnech více než desítku. A to hned v několika zemích. Ne vždy se ovšem hlavním cílem takové výpravy stává nevázané předvánoční veselí, prezentované převážně pobytem u stánků se všemi těmi svařáky, punči a tunami žrádla. 

Jedním z měst, jejichž popularita v rámci adventní turistiky v posledních letech prudce stoupla, je také Wroclaw (český název Vratislav se opravdu používá stále méně a méně). Toto polské (dříve německé a vždy hlavně slezské) město na řece Odře, ve kterém žije téměř 650 tisíc obyvatel, je krásné, zajímavé, přitažlivé, tajuplné a na pamětihodnosti všeho typu nesmírně bohaté. Navíc dopravně dobře dostupné, a proto také více než navštíveníhodné.  

My sem v době adventní zavítali autobusem. Parkovali jsme na pravobřežním Tumském ostrově, což je takové sakrální centrum města. Tím byla také dána úvodní část programu, kdy jsme, mimo jiné, navštívili zdejší Dóm, tedy katedrálu sv. Jana Křtitele pocházející z poloviny 13. století. Zdobná ukázka cihelné slezské gotiky je v pořadí již čtvrtým chrámem, nacházejícím se na tomto místě

Za čím jedeme?

Tato část Wroclawi je církevními památkami opravdu přeplněna, ale my se zastavili až na skutečném ostrůvku a v kostele Nejsvětější Panny Marie na písku. Pozoruhodná gotická stavba, ve které ale málokoho zajímá krásná původní křtitelnice, ale o to více lidí se vrhne do „betlémárny“, kde se občas otevře jakési okénko, z kterého vypluje postavička papeže a svým věrným blahosklonně pokyne packou. Věřící odpustí, ale je to fakt dost brutál …

Po překonání „červeného“ mostu se následně ocitneme ve zdejším Starém městě. Při odbočení doprava nás ovšem čekají hned další čtyři svatostánky těsně za sebou. Nachází se zde rovněž univerzita, stará radnice a spousta dalších architektonických klenotů města. A také hejna přibližně čtyř stovek malých trpaslíků, představujících většinou nějakou lidskou činnost (od knihomola, přes bagristu nebo řezníka až po slepého invalidu či odsouzeného kriminálníka). Jejich vyhledávání a fotografování se stalo snad nejoblíbenější zábavou většiny návštěvníků města.

Při vstupu do Starého města došlo k rozdělení výpravy. Většina pokračovala s průvodcem, generově i rasově nevyrovnaná menšina – tedy já sám – zamířila na opačnou stranu. Tady se totiž nachází vratislavské Národní muzeum s neuvěřitelným množstvím cenných uměleckých děl mapujících období 12. až 20. století. Prim hrají vzácné obrazy, gotické Madony a kamenné artefakty. K tomu krásná budova z konce 19. století, v sobotu bezplatný vstup do všech stálých expozic a možnost fotografovat … zkrátka maximální spokojenost. A komu by to nestačilo, může navštívit nedalekou atrakci zvanou Panorama Raclawicka. Jedná se o kruhovou budovou s monumentálním bitevním plátnem, takže něco jako naše (Maroldova) Bitva u Lipan 

A potom už nastal čas na procházku vánoční Wroclawí a jejich adventních trhů. Ty jsou možná až překvapivě přezdobené a přesvícené, takže mnohdy připomínají spíše herny v Las Vegas než svátky klidu a pokoje. Někomu se to líbí, někomu ne. Problémem je poměrně malý počet stánků s jídlem a pitím, takže k večeru už je to dosti dlouhé čekání a občas i „skutečný boj o život“. Některé pamlsky si ale našinec prostě vystát prostě musí ... 

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Většina účastníků zájezdu se najedla a napila přímo na vánočních trzích, které se cenově pohybují někde mezi Prahou a Vídní, nebo v okolních restauracích a bufetech. Ti, kteří přijeli spíše za kulturou měli smůlu, protože už bylo všude tolik lidí, že se museli spokojit pouze s jedním „plechovkáčem“ z Žabky a slivovicí z vlastních zásob. Hlavním „bodem programu“ byl téměř u všech vyhlášený gřaněc (správně tedy grzaniec), což je v podstatě horké pivo ochucené sirupem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Wroclaw je nádherné město plné pozoruhodných pamětihodností a její Národní muzeum je prostě skvělé. Večerní procházka vánočně nazdobeným městem má také své kouzlo i půvab ... a pohled na rozsvěcující se reflektory ozařující „ostrovní“ sakrální památky je nezapomenutelný. „Sběratelské vášni“, spočívající ve snaze objevit co nejvíce „trpajzlíků“, pak podlehne snad úplně každý a nikomu přitom ani nevadí, že jak známo „nejhorší ze všeho jsou trpaslíci – ty potvory vám všude vlezou a strašně rychle se množí“ …

Nelíbilo: Davy lidí (s těmi jsme ovšem předem počítali), kvůli kterým jsem si nakonec nedal ani jeden grzaniec se zapiekankou. A také nasvícení náměstí, protože s takovým množstvím barevných světel jsem se snad v životě nesetkal a přitom méně někdy opravdu znamená více. Každému se ovšem může líbit něco jiného ...

Ostatní informace

Doprava, vstupy do muzeí (v sobotu je to Národní zdarma), jídlo a pití. Dohromady to pěkných pár stokorun dá, ale ve finále jsme většinu vyměněných peněz dovezli zpátky.

A ještě jedno upozornění: Článek popisuje výlet, který jsme uskutečnili v polovině prosince roku 2019, kdy jsme ještě o nějakém koronaviru nic netušili a Roman Prymula byl pro všechny pouze méně významný loupežník, kterého vyhodili z hradecké nemocnice pro prapodivné kšefty se soukromou firmou, nenápadně zaregistrovanou na jeho dceru. Je až neuvěřitelné, kolik se toho za necelých 12 měsíců změnilo ...