Wroclaw (Vratislav) – kostel sv. Martina (kościół św. Marcina)

Památkově chráněný vratislavský kostel sv. Martina se nachází na ostrově Tumski a je zajímavý z mnoha pohledů i několika nej. Jedná se totiž o druhou nejstarších církevních budovu ve Wroclawi a současně o jeden z nejmenších kostelíků tohoto půvabného historického města. Však se také prý mělo původně jednat o „pouhou” pohřební kapli Panny Marie.

Před sebou máme cihelnou gotickou stavbu z poslední čtvrtiny 13. století (nebo z přelomu 13. a 14. století), jejíž vznik je spojován s dvorním stavitelem Wilandem a financemi Jindřicha IV. Probuse. Současně se zřejmě jedná o jedinou dochovanou stavbu bývalého wroclawského hradu Piastovců. A také součást někdejšího klášterního komplexu, která však tehdy nebyla kvůli většímu „sousedovi” dokončena.

Kostel vznikl jako stavba s podlouhlým kněžištěm a osmibokou západní lodí, která má údajně evokovat slavný karolinský oktagonál v německém Aachenu (a původně ji snad také obklopovala arkádová galerie). Podobně jako sousední kolegiátní kostel sv. Kříže a sv. Bartoloměje byla i tato sakrální stavba původně dvoupatrová (klášterní kostel Panny Marie a pohřební kaple). Vzhledem k tomu, že se okolní terén v průběhu staletí výrazně navýšil, stala se z „dolního” kostela podzemní krypta.

Kostel byl později rozšířen a upraven, odborníci se dodnes neshodli na tom, jestli se tak stalo po požáru v polovině 14. nebo 15. století (pravděpodobnější je zřejmě 2. varianta). Klenby horního kostela tehdy nahradil kazetový strop a na východní straně se nad střechou tyčila malá věžička. V této době také kostelík získal své současné jméno.

V 16. století kostel opět poškodil požár a v 17. století pak prošel velkou rekonstrukcí. Po zboření hradu se kostel ocitl na kanovnickém náměstí, čemuž napomohlo na počátku 19. století zasypání jednoho ramene řeky Odry. V letech 1921 až 1939 se zde kázalo v polštině, čímž kostel sv. Martina převzal po kolegiátním chrámu funkci tzv. Polského kostela. A oba svatostánky měly i další osudy dosti podobné.

V závěru II. světové války byl i sv. Martin velmi vážně poškozen, či spíše většinově zničen. A protože byl považován za zámeckou kapli (ta byla od roku 1149 jeho předchůdcem), došlo při přestavbě v letech 1957 až 1960 k výrazné změně jeho podoby, včetně zmenšení chrámové lodi do původní velikosti. Další stavební úpravy, které z kostela do jisté míry udělaly „památník”, zde proběhly v roce 1968. Poslední velká rekonstrukce byla zahájena v roce 2010, měla 5 etap, trvala více než 8 let (podlahy, vstupní dveře, schody, vnitřní stěny, fasády, klenby, pilíře, nová střecha) a proběhla díky financím vratislavské arcidiecéze, ministerstva kultury, města Wroclaw, Dolnoslezského vojvodství a polské energetické společnosti PGE.

Dnešní kostel je stavbou z kamene a cihel, jejíž – jinak velmi skromně zařízený - interiér zdobí řada slepých kamenných arkád s vyřezávanou kružbou. Bývá využíván jako výstavní prostora i chrám, kde se konají bohoslužby pro dolnoslezské umělce. V letech 1983 a 1995 byly do zdi kostela (resp. ke kostelu) umístěny pamětní desky. Podle oficiálních informačních zdrojů je pro návštěvníky Vratislavi tento chrám otevřen každou neděli v 10:00 hod., ale např. autor článku zde byl v pozdním sobotním odpoledni.

Kostelík sv. Martina najdeme na adrese ul. Świętego Marcina 67 – 68.