Zábřeh

Zámek se nachází ve městě Zábřeh na Šumpersku v Olomouckém kraji. Zámek se skládá ze 2 slohově odlišných částí ? ze severního obdélníkového patrového barokního křídla, v němž je průjezd se zazděnými erby, a ze západní starší části, jejímž jádrem je patrová obdélníková budova, ke které přiléhá hranolová čtyřpatrová věž. Svah pod zámkem je upraven jako park.

Historie

Původní tvrz vznikla pravděpodobně ve 14. století. V polovině 14. století patřila tvrz králi, od něhož ji získali páni ze Šternberka, poté páni z Kravař. Již koncem 14. století byla tvrz přestavěna na gotický hrad. V polovině 15. století koupili Zábřeh Tunklové z Brníčka a vytvořili z něj centrum obrovského panství, také nechali hrad rozšířit a upravit. V roce 1510 koupili hrad Trčkové z Lípy. Ve 2. polovině 16. století byl hrad za pánů z Boskovic přestavěn na renesanční zámek. V roce 1623 získali zkonfiskované panství Lichtenštejnové. Za třicetileté války vyplenili zámek Švédové. V roce 1661 byl zámek upraven v barokním stylu. V letech 1727 ? 1736 bylo přistavěno severní zámecké křídlo. Ve 40. letech 18. století poškodili zámek Prusové. V roce 1793 část zámku vyhořela a v roce 1795 byla obnovena. V roce 1849 koupilo zámek město. V zámeckém areálu bylo umístěno okresní hejtmanství a soud, také dnes slouží zámecký objekt správním účelům (městský úřad).

Čtrnáctitisícové severomoravské město Zábřeh, ležící na řece Moravská Sázava v šumperském okrese, připraví občas pro své návštěvníky a obdivovatele historických památek nějaký ten bonus. V současné době byli například odměněni turisté, kteří vstoupili do podzemních prostor zámeckých. Z uvedeného je zřejmé, že Zábřeh, písemně poprvé zmiňovaný v roce 1254, má na svém území zámek. A míval i hrad, jehož pozůstatky v – relativně rozlehlém – zámeckém komplexu, ve kterém dnes sídlí zdejší Městský úřad a jedna nejmenovaná soukromá společnost, najdete i v současnosti..

V rámci nedávných Dnů evropského kulturního dědictví byla v části zámeckých sklepů, umístěných pod – v letech 1727–1732 přistavěným - patrovým barokním křídlem, slavnostně zahájena výstava dřevěných malovaných erbů šlechtických rodů, které se ve vlastnictví Zábřeha vystřídali. Bylo jich zde k vidění celkem osm … a nebyly to rozhodně rody bezvýznamné. Když pomineme období, kdy byl Zábřeh lénem českého krále nebo majetkem ve správě moravského markraběte, tak v zámeckém sklepení „zářily“ například erby Šternberků, pánů z Kravař, Tunklů z Brníčka, Trčků z Lípy, pánů z Boskovic, Žerotínů nebo dvou větví Liechtensteinů. Tímto výčtem je pokryto období od 14. do 18. století, tedy jsou zde zobrazeny erby majitelů nejen zámku, ale i někdejšího hradu.

Autorkami "erbovních řezeb" jsou Anna Kolčavová a Anežka Konečná a nápad uspořádat tuto výstavu pochází od zábřežského starosty. V přechozí části článku je však úmyslně použit minulý čas. Je to proto, že vernisáž výstavy erbů majitelů zábřežského panství proběhla v pátek 6. září 2013 a spoluzahájila Dny evropského kulturního dědictví 2013 v tomto městě, ale poté se stala – víceméně – opět místem veřejnosti nepřístupným. A je to škoda.

Podle informací, které jsem získal z míst nejpovolanějších, by však příznivci heraldiky měli mít v budoucnosti možnost erby vidět častěji. Předpokládá se totiž, že by mohly být – alespoň přechodně – umístěny do zámecké chodby před kanceláří starosty Zábřeha. Přesto bych se ale přimlouval za eventualitu častějšího využití zámeckých sklepů k podobným expozicím.

V centru města Zábřeh na Moravě na Masarykově náměstí stojí renesanční zámek, který nahradil hrad, postavený na stejném místě k ochraně zemské obchodním stezky vedoucí z Moravy do Čech údolím řeky Moravské Sázavy k Tatenici.

Již v 2. polovině 13. století zde stála tvrz, jenž byla za držení Šternberků a pánů z Kravař podstatně rozšířena a opevněna tak, že koncem 14. století se již zmiňuje zábřežský hrad. Stál na příkrém svahu spadajícím do dnešní Havlíčkovy ulice a byl chráněn Vysokou kamennou zdí, jejíž zbytky jsou dodnes zachovány. Z městské strany byl oddělen hlubokým příkopem a vcházelo se do něj branou s předsazeným vytahovacím mostem nacházejícím se u severovýchodní části dnešního zámku. Z hradu vedly podzemní chodby – podle pověstí údajně až na sousední hrady Brníčko a Hoštejn. Zřejmě to však byly pouze únikové východy, kterými se v čase nebezpečí bylo možno dostat za hradby města. Svědčí o tom hluboká sklepení a část chodby, jež směřovala přes dnešní Masarykovo náměstí k domu „Pod podloubím“. Ta se v místě dnešního parčíku v roce 1928 propadla a byla následně zasypána.

Koncem 14. století přešlo zábřežské panství na pány z Kravař. Člen rodu Jiří prodal kolem roku 1442 panství Janu staršímu Tunklovi z Drahanovic. Za držení Tunklů nastal rozmach zábřežského panství - rozrostlo se o panství brníčské a hoštejnské a zábřežský hrad se stal rodovým sídlem. Proto bylo zábřežské sídlo tak honosně vyzdobeno a v pozdně gotickém slohu upraveno.

Díky několika přestavbám objekt úplně ztratil charakter opevněného hradu a úpravy mu vtiskly rysy zámecké architektury. Z tehdejší doby se dochovala vzácná památka umístěná v průjezdu zámku . Jedná se o štít vytesaný z maletínského pískovce s bohatými ornamenty, se znakem Tunklů se dvěma rybami a nápisem Georgius Tunkl senior de Brniczko et in Zabrzeh a letopočtem 1478.Další bližší informace o přestavbách nejsou známy, vyjma pozdně renesanční přístavbu hranaté úzké věže. Za zmínku stojí pouze objekt kostelíka, který byl do 16. století součástí zámku a jenž byl za vlády rodu Boskoviců zrušen a přestavěn na komnaty. Zábřežská farní kronika uvádí, že v tomto kostelíku byl pohřben ve 2. polovině 15. století probošt olomoucké kapituly a světící biskup olomoucký Benedikt z Valdštejna. Jeho náhrobní kámen byl po zrušení kaple zasazen v zámecké zdi. Tato památka se však nedochovala.

Roku 1510 Jindřich Tunkl zábřežské panství prodal a majetek získal Mikuláš Trčka z Lípy a na Lichtenburce a tím skončilo nejen období budování a rozšiřování panství, ale i nejslavnější období zábřežského panského sídla, neboť se majetky dostaly do rukou mocných šlechtických rodů, pro něž bylo zdejší sídlo jen místem dočasným.

Po dvou letech Mikuláš Trčka z Lípy vyměnil zábřežské panství s Ladislavem z Boskovic. Ten si jako sídlo vybral Moravskou Třebovou a na zábřežském zámku od té doby sídlili jen hejtmané a hospodářští správci panství. Výjimkou byl pouze Jan z Boskovic, který v roce 1569 převzal správu obrovského majetku Boskoviců. Ten si zábřežské sídlo oblíbil a často zde s manželkou pobýval. Pro ni dal přebudovat zámek v renesanční sídlo – objekt byl zvýšen o jedno patro se čtyřmi sály a na straně do náměstí vybudoval renesanční zahradu. Pod zámkem vznikl nový pivovar a rozsáhlý panský dvůr.

Po smrti svého manžela zde také sídlila až do své smrti roku 1590 sestra Jana z Boskovic Kunhuta, provdaná Žerotínová. Její syn, Ladislav Velen ze Žerotína, se po smrti Jana z Boskovic stal dědicem veškerého majetku Boskoviců. Za své sídlo si však vybral Moravskou Třebovou a v Zábřehu prodléval sporadicky. Město za dobu Boskoviců a Žerotínů prožívalo léta blahobytu a rychle se rozrůstalo.

Ve dvacátých letech17. století zde pobýval také jediný Velenův syn Karel, který byl po bitvě na Bílé Hoře roku 1620 coby vojenský vůdce vzbouřených stavů, nucen uprchnout do ciziny, v nepřítomnosti byl odsouzen k trestu smrti a jeho majetek zkonfiskován.

Od císaře Ferdinanda II. dostal zábřežské panství kníže Karel z Lichtenštejna. tento slavný rod disponoval obrovským majetkem, takže zábřežský zámek definitivně poklesl na pouhé sídlo hospodářské správy. Období třicetileté války znamenalo pro zábřežské panství období úpadku. V roce 1621 zde byli ubytováni důstojníci valdštejnského regimentu a v roce 1642 zde značné šrámy způsobili Švédové.

V roce 1661 byl zámek částečně zbarokizován - z této doby se dochoval pískovcový znak Lichtenštejnů se jménem tehdejšího majitele Karla Eusebia z Lichtenštejna.

V letech 1727–1736 došlo k další větší přestavbě, kdy s ohledem na hospodářské potřeby bylo v barokním slohu přistavěno severní zámecké křídlo. Za období slezských a napoleonských válek procházely Zábřehem nejrůznější vojska (pruská, rakouská i francouzská – po bitvě u Slavkova v roce 1805), což bylo spojeno s častým pleněním zámku i města.

Zámek i město neušetřily ani živelné pohromy – největší byl požár v roce 1793, jenž zničil téměř celé město i část zámku s věží; ta byla později obnovena (nynější podoba je z roku 1869). Kníže Alois z Lichtenštejna zámek v roce 1849 prodal městu a to jej pronajalo okresnímu hejtmanství a okresnímu soudu. Pro účely úřadů slouží dodnes.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1b%C5%99eh_na_Morav%C4%9B_(z%C3%A1mek)