Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Muzeum
Jedna ze zajímavých zábřežských turistických atrakcí se nachází ve věži Chrámu sv. Bartoloměje na Masarykově náměstí a byla založena místními zvoníky z řad farnostní mládeže v roce 1996. Činnost Farního muzea byla v roce 2007 podpořena grantem města Zábřeha a při stanovení koncepce muzea byla uplatněna snaha o posílení původní vazby mezi dílem, místem, kam náleží, a obyvateli města. Tento princip je označovaný jako „museo difuso" a jedná se o snahu církve zpřístupnit kulturní dědictví – coby zachování povědomí o vlastní minulosti a poselství budoucnosti - dnešnímu člověku. Výše uvedené platí – samozřejmě – i pro návštěvníky Zábřeha.
Muzeum vzniklo po vyčištění zvonového patra věže farního kostela sv. Bertoloměje a následné konzervaci trámů zvonové stolice i zvonových závěsů a samotných Zvonů. Postupně byl veřejnosti umožněn vstup nejen do těchto prostor, ale i nad klenbu kostela (v roce 2004). Muzeum ve věži bývá otevřeno vždy při příležitosti Noci kostelů, ve Dnech evropského dědictví, v období Vánoc a při zábřežských jarmarcích a hodech. Pravidelně lze Farní muzeum navštívit také při příležitosti ručního zvonění na mši každou neděli v 8,00 hodin a mimořádnou prohlídku lze zajistit i v jiných termínech, a to po předchozím objednání (e-mail: farni.muzeum@email.cz , telefon: 731 044 840). Průvodcovskou službu zajišťují dobrovolníci a rovněž vstupné je dobrovolné.
A co všechno při prohlídce tohoto muzea uvidíte? S arcidiecézním muzeem srovnávat - pochopitelně - nelze, ale i tak toho není rozhodně málo. Vystoupáte po chrámovém točitém schodišti věží farního kostela na jeho půdu a do zvonového patra se zvonovým souborem. V těchto prostorách Vás již čeká stálá expozice, která obsahuje :
1) Lapidárium s kamennými fragmenty převážně z maletínského pískovce. Najdete zde například původní kostelní dlažbu z roku 1764 a nejstarším exponátem by měl být renesanční reliéf z portálu tvrze v nedaléké Nemili. Při návštěvě Farního muzea jsem ho ovšem neobjevil, na tvrzi ano.
2) Depisitum Liturgiae, tedy soubor liturgických předmětů, v minulosti v chrámu používaných. Jedná se například o liturgická roucha, různé svícny a památky uměleckého řemesla. Za klenot této části expozice bývají považovány barokní kleště na pečení hostií z roku 1729.
3) Poklad mincí, nalezený pod chrámovými lavicemi při jejich rekonstrukci. Podle informačních pramenů jich bylo celkem asi 1.200 až 1.350, ale nečekejte žádný zlatý ani stříbrný poklad. Jedná se o mince z 19. a 20. století a nejcennější je jednohalíř z roku 1899.
4) Výstava Farní chrám a farnost sv. Bartoloměje - historie a současnost
5) Historie zvonů, tedy expozice představující původní zábřežské renesanční a barokní zvony, které byly zrekvírovány v průběhu obou světových válek. Tuto část výstavy doprovázejí historické fotografie a různé dokumenty.
6) Zvonového patro s obnoveným zvonovým souborem, dokončeným v roce 2000. Soubor je určen ke společnému vyzvánění a najdete zde největší zábřežský zvon (Bartoloměj, 1.070 kg) i jeden zvon historický, který je současně i Zvonem nejmenším. Jedná se o Umíráček a pochází z roku 1781.
V prostorách půdy Chrámu sv. Bartoloměje probíhají rovněž příležitostné krátkodobé výstavy.
Farní Kostel sv. Bartoloměje ve městě Zábřeh se poprvé připomíná v roce 1351, tedy v době, kdy bylo založeno samotné město. Jeho gotickou podobu zobrazují namalované obrazy města z let 1623 a 1727.
V 15. století kostel používali kališníci, později pak luteráni. Po roce 1620 se kostel vrátil katolíkům. Ve třicátých letech 17. století měl chrám pořízený nový hlavní oltář a tři boční, původní dřevěný kůr byl stržen a nahrazen novým z kamene a cihel.
Na obraze města z roku 1727 je svatostánek zobrazen s gotickým presbytářem a vysokými okny. Širší loď, která na presbytář navazuje na západní straně, byla pravděpodobně přistavěna v souvislosti s pozdějším rozšiřováním chrámu. Sanktusník umístěný na hřebeni střechy umožňoval zavěšení jen menších zvonů, větší zvony, kterými chrám v té době disponoval, byly zavěšeny na samostatně stojící zvonici.
V roce 1750 byl kostel pro havarijní stav uzavřen, o rok později byl zbořen a na jeho místě začala výstavba nového kostela. Mše byly slouženy na radnici.
K výstavbě byly údajně použity plány italského architekta Domenica Martinelliho (1650–1718), jež působil ve službách Lichtenštejnů. Vzhledem k tomu, že ke stavbě došlo až po jeho smrti, byly zřejmě jeho původní plány upraveny někým jiným.
První mše v novém kostele byla sloužena 10. listopadu 1754, ale výstavba pokračovala ještě v dalších letech. Například až v roce 1756 byly dokončeny schody na věž, která byla téhož roku pokryta. Dlažba kostela byla položena až roku 1764. Navíc se brzy po dostavení chrámu začaly projevovat obtíže způsobené malou únosností základové zeminy, takže již v roce 1760 bylo potřeba zajistit praskající klenbu, a v roce 1786 byl kostel dodatečně stažen ocelovými ankry.
Vybavení kostela pochází z přelomu 18. a 19. století. V roce 1791 byla pořízena mohutná sloupová architektura hlavního oltáře, kam byl poté umístěn hlavní oltářní obraz Umučení sv. Bartoloměje a nástavcový obraz Korunovace Panny Marie, které oba namaloval Tadeáš Josef Supper (1712 – 1771) z Moravské Třebové, který je autorem také obrazu Příbuzenstva Páně na stejnojmenném bočním oltáři. Zakázku na oltářní obraz na protějším bočním oltáři sv. Jana Nepomuckého dostal vzhledem smrti moravskotřebovského mistra Kašpar František Sambach (1717–1795), který ji realizoval spolu se svým dvanáctiletým synem Janem Kristianem Sambachem (1761–1797. Oltáře jsou včetně sochařské výzdoby spolu s kazatelnou a křtitelnicí dílem řezbáře Floriána Tomáška z Jedlí. V průběhu 19. století byly v kostele zbudovány další boční oltáře a byla pořízena křížová cesta.
Varhany z roku 1955 jsou na kůru v barokní skříni. Ta ukrývala původní varhany z dřívější doby. Poslední velké opravy proběhly v 70. letech 20. století. V roce 1998 byl upraven nový liturgický prostor. V jeho středu je obětní stůl, do něhož vložil biskup Josef Hrdlička ostatky mučedníků sv. Pavla a sv. Theodora.
Kostel disponuje pěti zvony, které jsou zavěšeny ve 47 metrů vysoké věži. Zvony z původního kostela zničil požár v roce 1793, další byly zrekvírovány v obou světových válkách. Teprve od r. 2000 je zvonový soubor opět kompletní. Na zvony se zvoní ručně. Nejstarší ze zvonů je Umíráček (1781), který se ke společnému souzvuku nepoužívá. Ve věži dále visí zvony sv. Bartoloměj (1070 kg – r. 2000), Nejsvětější Salvátor (560 kg – r. 2000), sv. Josef (386 kg – r. 1957) a Panna Maria (293 kg – r. 1999).
V kryptě pod sakristií bylo v letech 1759 – 1783 pohřbeno celkem 15 osob, mezi nimi farář Antonín Cyril Ambrož († 1775) a rodiče faráře Antonína Josefa Pschora, za kterého byla v roce 1780 postavena zábřežská fara.
Budete-li mít chuť vystoupat na věž kostela a zároveň si prohlédnout expozici unikátního farního muzea, zde jsou kontakty :
e-mail:farni.muzeum@email.cz
Téměř patnáctitisícové severomoravské město Zábřeh se nachází v šumperském okrese, na řece Moravská Sázava. Jednou z památek, které může město svým návštěvníkům nabídnout, je farní Kostel sv. Bartoloměje, který se tyčí na dolním konci Masarykova náměstí.
Tento jednolodní barokní kostel byl postaven v letech 1751 až 1754 - na místě staršího gotického kostela pocházejícího zřejmě z I. poloviny 14. století - údajně podle plánů významného italského architekta Domenica Martinelliho. Tento významný barokní stavitel z toskánského města Lucca se v Čechách a na Moravě proslavil zejména na stavbách zámku Slavkov u Brna, Nový Zámek u Rudoltic nebo přestavbou olomouckého klášterního Hradiska. Zábřežský farní kostel byl však postaven až po Martinelliho smrti a jeho starší plány byly zřejmě někým z místních stavitelů upraveny.
Mobiliář kostela, v padesát metrů dlouhém chrámu, pochází převážně z přelomu 18. a 19. století a poslední úpravy zde proběhly v 70. letech minulého století. Celý interiér chrámu byl dotvářen až v poslední třetině 18. století, tedy dlouho po dostavbě samotného kostela. V roce 1791 byla pořízen/a mohutný sloupový hlavní oltář, na který byl umístěn již dříve vytvořený hlavní oltářní obraz Umučení sv. Bartoloměje i nástavcový obraz Korunovace Panny Marie. Oba obrazy namaloval významný barokní malíř Josef Tadeáš Josef Supper z Moravské Třebové, který je autorem také obrazu Příbuzenstva Páně na stejnojmenném bočním oltáři. Obraz na protějším bočním oltáři sv. Jana Nepomuckého vytvořil po Supprově smrti Kašpar František Sambach se svým, teprve dvanáctiletým, synem Janem Kristianem. Oltáře jsou, včetně sochařské výzdoby, společně s kazatelnou a křtitelnicí, dílem řezbáře Floriána Tomáška z Jedlí. V průběhu 19. století vznikají v Kostele sv. Bartoloměje další boční oltáře a také byla pořízena křížová cesta. Obětní stůl je dílem akademického sochaře Petra Váni z roku 1998 a skrývá ostatky sv. Pavla a sv. Theodora. Varhany od firmy Rieger pocházejí z roku 1955 a jsou umístěny v barokní skříni, která sloužila pro původní varhany mistrů Staudingerů. V kryptě pod sakristií bylo v letech 1759 – 1783 pohřbeno celkem 15 osob.
Ve 47 metrů vysoké věži je zavěšeno celkem pět zvonů, čtyři z nich pocházejí z období 1957 – 2000, jen Umíráček pamatuje již rok 1781. Kromě zvonů se v kostelní věži nachází i Farní muzeum.
Pro případné zájemce o návštěvu tohoto kostela je jistě dobrou zprávou, že parkoviště, stojany na kola a občerstvení všech typů i cenových relací se nacházejí v nejbližším okolí kostela sv. Bartoloměje.