Zábřeh – Mural art v Žižkově ulici

Nápad kreslit a popisovat zdi různými kresbami, nápisy a sděleními je zřejmě stejně starý, jako je doba, kdy příslušníci rodu homo (a nemuseli to být nutně už ti sapiens) pocítili touhu něco bezodkladně sdělit svým bližním, nebo jen tak po sobě něco zanechat. Pravda, ty nejstarší kresby i nápisy už asi zavál dávno nemilosrdný tok času. Něco se však přeci jen dodnes zachovalo. Takže za první dochované nástěnné formy sdělení může považovat různé dochované kresby v různých jeskyních (ty nejslavnější jsou např. Altamira, Lascaux, skály Tassili apod.). A což teprve když se začalo stavět, ať už z kamene nebo z hlíny (cihel), to těch prostor k malování bylo daleko víc. A když bylo vynalezeno písmo (jestli v Mezopotámii nebo Egyptě dříve?), to se už dalo sdělovat i něco nevyhnutelně nutkavého, nejen psát božské eposy, případně úřední záznamy. Bohužel takových o neodolatelných sděleních moudré publikace mlčí, ale když byly vykopány Pompeje, už tam se našlo dosti takových poťouchlostí, něco jako „Caesar je vůl…“

Nová éra popisování a pokreslování zdí se dostavila i s nástupem nových barevných hmot, přesněji barevných sprejů, čímž se do rukou všetečků dostala možnost vyjádřit sví duševní pohnutí Dodejme že takové ty prvotní novodobá graffiti ne vždy vzbudila všeobecné nadšení. Naštěstí i v tomto segmentu se časem objevili výrazní jedinci, kteří pokreslování zdí, plotů a jiných dotáhli do kvalitativně vyšší úrovně a pak se dá na taková díla pohlížet i s obdivem. Pak už hovoříme o street artu nebo mural artu. Ty posledně jmenované formy už většinou vznikají na přímý popud, povětšinou majitele nemovitosti, nebo alespoň s tichým souhlasem okolí. (takový street art se celkem hodí na nějaké opuštěné průmyslové objekty, než se vymyslí co s nimi).

Podle naturelu a vkusu jednotlivých autorů pak můžeme objevit díla moderního střihu, tak i malby řekněme tradičnějšího vzhledu.

K takovým tradičnějším bude spíše patřit malba, kterou objevíme ve dvorním křídle budovy na Žižkově ulici 267/33 v Zábřehu (vedle České spořitelny). Pokud projdeme průchodem k zadní části budovy, můžeme objevit celkem velkou stěnu domu pokrytou soustavou obrázků, které nápadně připomínají objekty v blízkém, ale i vzdálenějším okolí severomoravského města. Původně jsem uvažoval, nestojí-li za vznikem pomalované fasády vedle sídlící CK Praděd, případně expozitura MAS Horní Pomoraví. Ale po konzultaci mi bylo sděleno, že malbu zadal přímo majitel zmíněného domu. Autorem je pomístní malíř Petr Herzig Dubický. Ten přídomek Dubický ukazuje na jeho působiště v nedalekém Dubicku. Autor je spíše tradiční malíř, tedy barvami pokrývá různá plátna, dřevo, plech a podobné podložky. Ale občas se nevyhne i takovým výzvám (známá je jeho autobusová zastávka v Lošticích).

A co tedy na zdi zmíněného domu vidíme? Je to vlastně taková malá procházka památnými a zajímavými místy Zábřežska (ale i Šumperska, Jesenicka, Olomoucka). Takže kromě zábřežských památek tu vidíme hrady jako Sovinec, Bouzov, Úsov, Brannou, zámky, např. Velké Losiny, Bludov, zříceninu Brníčko, kostely v Žárové, Žulové nebo Maršíkově, šumperskou radnici, Priessnitzovo sanatorium, rozhledny a jiné. Mezitím se pohybuje místní fauna, nějaká flora, ve vodním toku zřejmě rýžuje něco jakýsi zlatokop. Na vše dohlíží vládce hor – Praděd…

No a proč tu ta malba vznikla? Na dvorku bylo kdysi posezení zahradní restaurace. Restaurace není, malba zůstala.