Zábřeh na Moravě - kostel Církve československé husitské

Zábřežský evangelický kostel vás zaujme na první pohled. Podobný totiž v okolí nenajdete. Vznikl až na začátku 20. století, a je vystavěn v novogotickém stylu podle návrhu známého zábřežského stavitele Karla Ilgnera.

Z historie kostela

Vznik evangelického kostela v Zábřeze - od roku 1946 kostel Církve československé husitské, je úzce spojen s příchodem německé podnikatelské rodiny Bassů do Zábřeha. Ti vstoupili do ryze katolického Zábřeha v roce 1860, kdy zakladatel rodu Vilhelm Brass získal podíl ve zábřežské textilce a barvírně látek.

K roku 1900 mělo město 3.011 obyvatel. Z toho:

• 2875 katolického vyznání,
• 70 židovského vyznání,
• a 64 evangelického vyznání.

Je tedy zřejmé, že o stavbu kostela, která proběhla mezi roky 1902 - 1903, se starala jen malá německá skupina s evangelickým vyznáním a bez výrazné podpory H. Brassa by se zřejmě ani neuskutečnila.

Pod drobnohledem

Evangelický kostel je víceúčelovou budovou. Kromě samotných sakrálních prostor totiž obnáší i samotnou faru pro kněze a jeho rodinu. Kostel leží v jižní části města na břehu Moravské Sázavy, poblíž takzvané německé školy (později změněné v kasárna), zbudované stejně jako kostel sám, Hermannem Brassem.

Budova kostela je dlouhá 27,7 metrů, široký 15,6 metrů. Jde o vcelku členitou stavbu s půdorysem kříže, v novogotickém slohu a s dominující 45 metrů vysokou věží, umístěnou nad hlavním vchodem. Kostel je zbudován z ostře pálených cihel, které pochází ze Šumperka. Kostel je postaven, zcela v duchu novogotiky a není omítnut. Hlavní vchod kostela směřuje na západ. Vchází se do něj po pěti pískovcových schodech, přičemž celá budova je mírně pozvednuta nad okolní terén. To je mimo jiné způsobeno podsklepením části budovy, což je záležitost vcelku neobvyklá. Kostel totiž leží jen několik metrů od břehů Moravské Sázavy a hladina podzemní vody je zde tedy velmi Vysoká.

Procházka kostelem

Vchodem, nad nímž původně visel nápis "EHRE SEI GOT IN DER HÖHE", později odstraněný, se vchází do vstupní místnosti, umístěné před hlavní lodí kostela. Odtud vedou dvě točitá schodiště na kůr o kapacitě až 50 osob. Severní schodiště je poté prodlouženo k varhanám a takzvané balkónové místnosti, přes něž pokračuje do zvonice. Z té pak vede vchod na půdu kostela, střecha objektu je 16 metrů nad okolním terénem. Zvonice pak přechází ve 45 metrů vysokou věž, na jejímž konci je umístěn 3,5 metru vysoký kříž. V zemi se pak skrývají mohutné, 4 metry hluboké základy věže. Jižní schodiště vede pouze ke kůru. Samotná hlavní loď je jednoduchá, zaklenutá do imitace žebrové klenby, Vysoké 12 metrů. Je dlouhá 10 metrů a široká 8,5 metru. Podle stavitele se zde mělo vejít až 200 osob, kapacita sedadel byla 90 míst. Hlavní loď pak přechází v kněžiště, oddělené dvěma schůdky. Po obou stranách lodi jsou 3 do obloukovitá okna, dnes bohužel již bez původních vitráží. Prostřední okno na severní straně kostela je menší. V minulosti zde byl vybourán boční vchod do objektu, zazděný v 70. letech. Po obou stranách kněžiště jsou umístěny dveře, kterými se vchází do druhé části objektu - fary. V přízemí na hlavní loď bezprostředně navazuje sakristie a kancelář faráře. Přes spojovací chodbu se vchází do bytu faráře, obráceného na jih, k němuž přiléhá kuchyně a spíž. Spojovací chodba navazuje na boční, východní vchod na faru. Odtud schodiště sestupuje do sklepů a kotelny, či naopak vystupuje do 1. patra, kde je na severní straně umístěna ložnice a na jižní další 2 pokoje, původně určené jako farní salón a pokoj pro hosty. Nechybí samozřejmě sociální zázemí apod. Na schodiště pak navazují samostatné pískovcové schody, vedoucí do podkroví.

Vlastní vybavení kostela je unikátní. Až na petrolejové lampy, které brzy vystřídalo světlo elektrické, se totiž od svého vzniku prakticky nezměnilo a setrvává v podobě jako před sto lety. Dochovány tak zůstaly dřevěné lavice, varhany, oltář i samotný ozdobně vyřezávaný kůr, usazený na 4 sloupy a vystupující nad lavice. Originální je zřejmě i kazatelna, umístěná na severní straně kněžiště. Dochovaly se také hodiny, jejichž stroj byl vyroben v roce 1902 v Uničově, zrekonstruované před několika lety skupinkou nadšenců. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o kostel Církve československé husitské, ve vybavení nejsou obrazy, nástěnné malby, sochy apod.