Loading...
Turistické cíle • Příroda • Zahrada
Situování i koncepci zahrady Černínského paláce předznamenala poloha pozemků i obytné a reprezentační potřeby stavebníka hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic (1628-1682). Schéma palácového sídla stanovilo boční napojení zahrady na severní průčelí palácové budovy. Po smrti architekta F. Carattiho byl vedením stavby pověřen D. E. Rossi. Další formování zahrady se uskutečnilo v letech 1718-1722 podle návrhů F.M. Kaňky. Patřilo mezi ně vybudování terasy u paláce, osazení hodní bazénu i mramorových kaskád dolní kašny a také výstavba pavilonu v podobě oranžérie. V roce 1742, v souvislosti s bojem Marie Terezie o rakouské dědictví, procházely zahradou zákopy, pavilon byl stržen a zahrada poničena. Její zpětnou úpravu dostal za úkol Anselmo Lurago. K realizaci stavby došlo v letech 1747-1749. Při obléhání Prahy Prusy však byla opět poničena a musela bát znovu opravována. Další obrat k horšímu nastal začátkem 19. stol., když palácový komplex začala částečně využívat armáda a během napoleonských válek zde byl umístěn lazaret. Zcela katastrofální následky měl pro zahradu prodej sídla Eugenem Černínem c.k. ženijnímu ředitelství v Praze v roce 1851. Zahrada byla zavezena zeminou a staveništním rumem, byly zde postaveny nové stáje, ošetřovna pro nemocné koně, vozové kolny a cvičiště, zahradní pavilon se změnil na kovárnu. Tento neutěšený stav změnila až komplexní rekonstrukce, realizovaná ve 2. desetileté 20. stol. Dnešní Černínská zahrada je výsledkem rekonstrukčního procesu kombinovaného s rozšířením o novou část. Poslední úpravy zahrady byly provedeny v letech 1994-1997. Historická zahrada je osázena tisy, habry, zimostrázovými keři, travnaté plochy jsou kombinovány s květinovými záhony. Řada javorů mléčných podél opukové terasní zídky odděluje starou a novou část zahrady.