zámek Skalička u Zábřeha

Skalička-místní část Zábřehu se nachází v jižní části města, jihozápadně od vlakového nádraží. Při jízdě z centra Zábřehu před nádražím odbočíte Doprava ve směru na Jestřebí na most přes železnici. Z křižovatky u nádraží je to k zámečku ve Skaličce 1,2 km po jízdě do malého stoupání a projetí prudké pravotočivé zatáčky. Zámeček je uprostřed malého parku po levé straně silnice u křižovatky před vrcholem stoupání.

Dříve samostatná obec Skalička, ve starých listinách nazývaná také Skalice, poprvé uváděna v privilegiu olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku z r.1273 pro rychtu v Mohelnici. Jako lénní statek olomouckých biskupů patřila Skalička od r.1317 pod Mohelnici a v r.1389 za Kuníka ze Zvole u Mírova. Držitelé statku se často střídali, došlo i ke sporu o manství v r.1422 mezi Janem Kepinou ze Zvole a biskupem Janem XII. Železným. Jan Kepina ze Zvole odevzdal r.1436 léno Skaličku Jindřichovi z Žeranovic.V letech 1455-1463 se připomíná Ondřej ze Skaličky. Z toho lze předpokládat, že v té době bylo ve Skaličce již panské sídlo. Na Kamenném ostění jednoho z oken na severní straně zámku je fragment se znakem vladyky Martina Půhončího z Předmostí, který získal Skaličský statek darem v r.1623 od biskupa Dietrichštejna na kterého spadlo léno v r.1617 odúmrtím od Drahanovských z Pěnčína, kteří drželi Skaličku od r.1573. První písemná zmínka o panském sídle je až v listině olomouckého biskupa Leopolda Viléma z r.1639 kdy od něj přijímá lénem Lorenc de Conforto „tvrz a dědinu Skalička". V letech 1651-1722 drželi statek Skalička hejtmani na hradě Mírov Hnátové z Wegefurtu, kteří na počátku 18.stol. tvrz přestavěli na přízemní barokní zámeček. Po smrti Jana Adama Hnátka z Wegefurtu na Skaličce koupili odúmrtím uvolněné léno bratři Karel,Jan,František a Michal Bartodějští z Bartoděj, kteří panství i přes odpor poddaných na nadměrné roboty pozvedli tak,že Jan Bartodějský, který statek v r.1731 od svých bratrů koupil, jej se značným ziskem v r.1746 prodal Josefu Baltazaru Schorschovi z Mardersfeldu. V r.1772 postihl horní část obce požár, který zničil také zámeckou budovu. V letech 1785-1891 patřilo panství Skalička s Rudolfovem založeným v r.1830, hrabatům Chorynským z Ledské, kteří ji koupili jako odúmrť od olomouckého biskupa Colloredo-Waldsee. V kupní smlouvě je také zmínka o požárem zničeném „rytířském sídle", místo kterého Chorynští z Ledské postavili koncem 18.stol. pozdně barokní zámek, skrovně označovaný jako „vrchnostenská obytná budova" ke které patřil později také přilehlý dvůr, pivovar a palírna. Za posledních Chorynských v letech 1868-1891 byl zámek přestavěn do nynější neobarokní podoby s charakteristickou hranolovou věží uprostřed budovy. Od r.1891 se majitelé statku často střídali až v r.1914 jej získali Cyril a Marie Knobovi z Olomouce, kteří provedli několik malých stavebních úprav. Po r.1948 jim byl statek zestátněn a stal se majetkem Krajského plemenářského podniku v Olomouci a bylo zde umístěno veterinární zařízení. Při adaptaci byla zničena některá historická část. Vrestituci byl zámek na konci 20.stol. vrácen vnučce původního majitele, od které jej získal v r.2003 nový majitel, který v současné době provádí celkovou rekonstrukci zámečku do původní podoby.