Zaniklý hrad Velký Vřešťov

Vysoký ostroh nad říčkou Trotinou o nadmořské výšce 308,3 m n. m. mezi Velkým a Malým Vřešťovem byl vyhlédnut k osídlení již v pravěku, kdy se zde nejspíše nacházelo nějaké hradiště, z něhož se postupně během středověku stal opevněný hrad, z něhož se do dnešní doby mnoho nezachovalo. Pod hustým porostem můžeme najít pouze zbytky mohutných náspů a hlubokých příkopů, které jsou zejména na východní a jižní straně kopce, protože ty zbylé jsou příkřejší a samy tak sloužily k ochraně hradu.

Již od prof. Augusta Sedláčka se uvažuje, že vřešťovský hrad byl vystavěn počátkem 14. století, případně koncem toho předchozího, protože z historických análů víme o Mutinovi Vřešťovském, jenž měl podle Dalimila svádět v roce 1280 boje s braniborskými vojsky. Poté prameny nějakou dobu mlčí a víme pak až o Vojkovi z Vřešťova a Albertovi, synovi Rubína z Rýzmburka, kteří roku 1348 založili oltář a kaplanství při kostele Nanebevzetí Panny Marie v Chotěborkách. Právě Rubínova manželka Luchna či Lucharda pocházela z rodu pánů z Vřešťova a v letech 1360-1370 bývá připomínána jako paní na Vřešťově a Chotěborkách. Tehdy však byla již nějakou dobu vdovou. Vřešťovské panství pak převzali synové Albert či Aleš I., Aleš II. a Beneš. Prve zmíněný a nejstarší z nich byl v roce 1355 připomínán jako pán na Třebešově a zemřel před rokem 1378. Jeho bratři pak drželi Vřešťov nedílně až do roku 1379. Beneš posléze získal krčínské zboží a v letech 1389-1395 spravoval Vřešťov sám. Nejspíše v roce 1402 dosáhl plnoletosti Aleš, syn jednoho z předem jmenovaných Alšů, jemuž strýc Beneš poté Vřešťov postoupil.

Aleš Vřešťovský z Rýzmburka se proslavil v období husitských válek, neboť byl jedním z původců táboru lidu na Kunětické Hoře 25. června 1420, s nímž se poté lstí a náhlým útokem zmocnil města Hradce Králové. Patřil také k těm, kteří chtěli přivést na český trůn polského krále a po smrti Jana Žižky z Trocnova se stal vůdcem Orebitů, resp. Sirotků, aby byl v letech 1433-1436 správcem království Českého. V tomto úřadě z něj vyprchal původní radikalismus a stal se odpůrcem Táboritů, což dokázal při bitvě u Lipan. Když se ujal koruny král Zikmund Lucemburský, byl jmenován nejvyšším písařem a účastnil se všech krajských a zemských sněmů, aby 4. června 1442 vydechl naposledy.

Jeho majetků se ujali synové Aleš starší a Aleš mladší, přičemž Vřešťov s Krčínem připadl Aleši staršímu, jenž na sebe vzal povinnost vyplatit mladšímu bratrovi hotové peníze, které však nedokázal v potřebném obnosu sehnat, takže začal postupně získané majetky zastavovat. Vřešťov prodal svému strýci Janu Lapkovi z Rýzmburka, ale s podmínkou, že ho může kdykoliv vyplatit. V roce 1462 získal potřebné finanční prostředky, ale Jan Lapka z Rýzmburka se nechtěl výnosného zboží vzdát. Teprve díky soudnímu výroku získal Vřešťov zpět Aleš starší. Dlouhé období soudních sporů a další možné problémy způsobily, že nedlouho poté, co vyplatil Vřešťov, tak ho prodal Janu Zajíci z Házmburka, jenž se stal jako člen Zelenohorské jednoty opozičníkem Jiřího z Poděbrad. Díky tomu roku 1467 vyrazili Hradečtí k Vřešťovu, aby ho po nějakém čase obléhání (podle Durdíka byla vzdálenost linie od čela hradu 310 m) vzali útokem a dobyli. Aby se v hradě nemohl usadit další zemský škůdce a nepřítel strany podobojí, byl hrad zpustošen a podle některých autorů i částečně zbořen.

Po této události nám opět osudy hradu mizí pod příkrovem zapomnění. Víme pouze to, že do roku 1492 na něm seděl Věnek Kordule ze Sloupna. Po něm Vřešťov nějakou dobu spravovali starší synové Jan a Hynek, jejich matka a poručníci nezletilých synů Purkarta a Jindřicha, mezi nimiž vznikala řada sporů, které musel řešit zemský soud. Po dosažení zletilosti mladších bratrů obdrželi vřešťovské zboží oba starší bratři, jež si ho posléze rozdělili, a to včetně hradu samého. Janova dcera Kordule Tetaurová ze Sloupna pak prodala v roce 1521 svou polovinu strýci Purkartovi. Hynkova část po smrti jmenovaného připadla jeho dvěma žijícím bratrům, aby se polovina Vřešťova dostala také do Purkartových rukou, čímž došlo k opětovnému sjednocení tohoto zboží. Roku 1548 si podělili otcovský majetek jeho synové Věnek a Václav, přičemž hrad připadl prve zmíněnému. Když v roce 1570 zemřel, bylo vřešťovské zboží rozděleno mezi jeho syny Václava, Jindřicha a Věnka, kteří museli zbylé tři bratry vyplatit. Kvůli dluhům byl Jindřichův díl po jeho smrti roku 1600 prodán Věnkovi, který byl zároveň poručníkem Václavova syna Jana Purkarta. Po smrti Věnkova syna Zikmunda Jindřicha ze Sloupna v roce 1638 byl zkonfiskován statek i hrad a administrátorem byl ustanoven Gerhart Lux z Luxensteinu, jenž však nemohl na hradě kvůli jeho zpustlosti bydlet.

Tomu byl roku 1660 vřešťovský statek vložen do zemských desek jako dědičný majetek. Když získal Vřešťov v roce 1675 Jan ze Šporku, nemohlo se na hradě již vůbec bydlet. Všem následujícím vlastníkům panství byl jeho osud jedno, jeho zdi se pozvolna sesouvaly a materiál z něho byl rozebírán místními obyvateli ke stavbám po celém širém okolí, takže koncem 18. století z něj zbýval "valený sklep a něco málo zdí", alespoň podle prof. Augusta Sedláčka. Dokládá to však i I. vojenské mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c078), v němž je hradní kopec zaznamenán pouze jako zalesněný vrch. To samé uvidíme v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA066018400) a v dalších následujících mapových dílech. 22. dubna 1964 byl areál zaniklého hradu, pozvolně zarůstající náletovými dřevinami, zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/hrad-zricenina-13463086). Více o tomto hradu se dá dozvědět zde: https://archeoforstudents.blogspot.com/2012/03/seminarni-prace-hrad-velky-vrestov.html.