Loading...
Před více jak rokem by se na tuhle valašskou obec dala použít parafráze latinského rčení Hic Sunt Leones - „Zde jsou lvi“… a vy všichni si určitě vzpomenete na zprávu o tragické smrti místního chovatele kočkovitých šelem, která obletěla všechna média.
Zděchov ale bílým místem na kartografických mapách (hlavně těch turistických) nikdy nebyl, ba právě naopak. Ještě za minulého režimu se stal díky bývalému hotelu Klímek významnou rekreační lokalitou a spoustu zajímavostí může návštěvníkům nabídnout i nyní. Jistě – tohle boční údolí doliny Vsetínské Bečvy není tak slavné jako oblast Velkých Karlovic, ale zase tu na každém kroku nezakopáváte o další turisty a prohlídka místních pamětihodností a okolní malebné krajiny je daleko intimnější.
Údolí potoka Zděchovky bylo v minulosti nejprve osídleno pasekářskými staveními bývalých obyvatel vesnice Hovězí, kteří se od rodné dědiny „trhli.“ První písemná zmínka (už o vsi Zděchov) pochází z roku 1623. Zděchovjané v té době nebyli žádnými poslušnými ovečkami a řada místních se aktivně zúčastnila valašských povstání, za což bylo poté vrchností několik domorodců popraveno a za trest vypálena půlka dědiny.
Další trable Zděchovu přinesl roku 1663 vpád Tatarů. Ten byl pouze jeden, zato kuruci si v letech 1706 – 1707 „návštěvu“ obce zopakovali hned jedenáckrát (!) a pokaždé přitom pobili řadu místních, některé odvlekli spolu s dobytkem pryč a zůstali po nich jen hořící stavení. Jako by tohle všechno místním nestačilo, vedli pak sto let spory se sousední vesnicí Hovězí o javořiny a hlavně pastviny.
Zděchov byl totiž převážně zemědělskou obcí a choval se tu hlavně skot, brav a hyd. (Pokud někdo v těchto názvech tápe, rád vysvětlím, že bravem se označoval drobnější dobytek jako ovce, kozy a prasata a hyd je valašský název pro slepice, husy, kachny a krocany.) Obyvatelé si přivydělávali domácí výrobou valašských a slovenských čepců, ale i tak se zde žilo dost nuzně.
Není proto divu, že se před koncem devatenáctého a začátkem následujícího století řada místních odstěhovala do Severní Ameriky a po skončení druhé světové války odešli osidlit pohraničí. Dnes tady žije asi 650 obyvatel...
Nejvýznamnější zděchovskou památkou (a též její největší dominantou) je bělostný kostelík Proměnění Páně, tyčící se na návrší s památnými lípami a hřbitovem nad středem dědiny. Byl spolu se školou vystavěn za Marie Terezie v roce 1778 ve stylu klasicistního baroka a společnost mu dělá stejně starý kamenný kříž s erbem rodu Illesházyů, kteří v té době byli majiteli vsetínského panství. Zděchov má kamenné kříže celkem čtyři a každý stojí nad obcí na jedné ze čtyř světových stran. Na nejmladšího z nich (1919) narazíme na trase NS obce Zděchov, po níž můžeme udělat „kolečko“ z centra přes Hajdovy paseky, Senické lúky, kopce Šerklavu a Radošov do sedla pod vrchem Filka nazpět do Zděchova. (Jen tak mimochodem – vrch s libozvučným názvem Šerklava je se svými 798 m nevyšším bodem jejího katastru.)
Škola vystavená za Marie Terezie byla přestavěna a rozšířena ještě před koncem 19.století a dnes slouží jako Základní škola, Mateřská školka a tělocvična. V centru obce dále narazíme na starou hasičskou zbrojnici s menší expozicí požární techniky a na pomník obětem první i druhé světové války. Návštěvníci určitě ocení i pohled na řadu starších či novodobějších dřevěnic.
Poblíž středu obce se nachází areál koupaliště a sportovní areál s fotbalovým hřištěm a lyžařským vlekem. V blízkosti bazénu pak i koliba s restaurací a ubytováním. (Ve Zděchově najdeme ještě další dvě pohostinná a soukromá rekreační zařízení.)
Obcí prochází kromě již zmíněné NS obce Zděchov modrá turistická trasa z Huslenek na blízké Pulčínské skály a žluté značení vede přes sedlo Filka do obce Lužná.
Co se týče okolní krajiny Javorníků, původní souvislý les byl na mnoha místech kvůli pastvinám vymýcen a kromě jalovcových strání (nejvýznamnější na lokalitě Uherská) zde narazíme i na orchidejové louky. Kromě toho se v okolí Zděchova nachází řada pasekářských usedlostí a největší jejich seskupení tvoří osadu Hajdovy paseky.