Železniční muzeum Train World, Schaarbeek
Železniční muzeum Train World nalezneme v prostorách železniční stanice Schaarbeek v bruselské aglomeraci (tento místní název se mimochodem správně vyslovuje na začátku „sk“, nikoli „sch“ nebo „š“). Dostat se sem lze buď zcela prozaicky vlakem nebo tramvají či městským autobusem.
Vstupné do muzea činí pro dospělého 12 euro, vyplatí se ovšem si ještě za dvě eura vypůjčit audioguide, ze kterého se dozvíte mnohem více informací, než kolik jich stojí na infopanelech v expozici. Infopanely jsou vždy ve francouzštině, vlámštině, angličtině a němčině, takže jazykově standardně vybavený turista by neměl mít problém.
Přímo v nádražní budově se nachází jednak pokladna muzea, jednak restaurace a poté velká hala, která už tvoří součást expozice, kam se bez vstupenky nedostanete. Na první pohled ve velké hale zaujmou vitríny s modely parních lokomotiv, ať už belgických nebo těch obecně známých (např. Puffing Billy). K vidění jsou ale i různé druhy uniforem, které železniční zřízenci v minulosti nosili, včetně slavnostní uniformy, ke které patří i meč, dále pak různé druhy jízdenek, od ručně vypisovaných po počítačem tištěné, a také dvě různé budky, v nichž svou službu vykonával dozorčí dohlížející na vstup na nástupiště. Jako ještě v 90. letech u nás, i v Belgii byly dlouhou dobu povinné vstupenky na nástupiště, které byla třeba právě dozorčímu v budce ukázat, pokud jste je chtěli na nástupišti někoho vyzvednout.
Většina expozice je umístěna ve vedlejší moderní budově, kam je potřeba přejít podél plotu oddělujícího prostory muzea od kolejí s pravidelným (a nutno podotknout, že poměrně hustým) železničním provozem. U vstupu do druhé budovy je opět nutné předložit vstupenky, nepodlehněte tedy pokušení je hned po první kontrole hodit do koše.
Po vstupu do budovy se návštěvníkovi naskytne pohled na pětici krásných parních lokomotiv, téměř snový dojem z této haly podtrhuje i tlumené a stále se měnící osvětlení. Audioguide vám ke každé vystavené lokomotivě poví spoustu zajímavostí, rozhodně se ale zastavte alespoň u lokomotivy „Pays de Waes“, postavené v Belgii již v roce 1844 (!). Jak lze tušit, jde o nejstarší dochovanou lokomotivu v Belgii a zároveň i jednu z nejstarších na světě. K vidění je zde i replika jedné z vůbec prvních lokomotiv, které v Belgii v roce 1835 zahajovaly provoz železnice - „L´Élephant“. Byť to není poznat, replika je z nabarveného dřeva. Ve vedlejší části haly si můžete názorně vyzkoušet, kolik síly je třeba k rozjetí stejně těžkého vozíku s ocelovými koly na ocelových kolejnicích, s dřevěnými koly na ocelových kolejnicích a s dřevěnými koly na dřevěných kolejnicích. Rozdíl v síle, kterou je nutné v každém jednotlivém případě vyvinout, vás možná překvapí.
V dalších halách je k vidění např. aerodynamická lokomotiva řady 12, vyrobená v Belgii těsně před vypuknutím 2. světové války jako poslední této zemi vyvinutý typ parních lokomotiv. Českým znalcům jistě připomeneme naše rovněž meziválečné lokomotivy řady 386.0. Vystavený exemplář byl původně určen stejně jako ostatní lokomotivy této řady do šrotu, avšak službu konající přednosta na jednom bruselském nádraží údajně nařídil, aby byla odpojena od vlaku plného vozidel určených k sešrotování, a tím ji zachránil až do dnešních dnů. Lokomotivu si evidentně oblíbili i PR-pracovníci muzea, protože jak na konci návštěvy zjistíte v muzejním obchůdku, na většině upomínkových předmětů je zobrazena právě ona.
K vidění tu jsou ale i další zajímavosti, jako vagony užívané belgickými králi, třísystémová lokomotiva tahající vlaky sítě Trans-Europ-Expres, poštovní vagon, replika interiéru vozu z Orient-Expresu, ale i dobově zařízená replika domečku hradláře. V nenápadné zelené drezíně je možné si prohlédnout záběry z belgických tratí ze 70. let a porovnat je se záběry z moderní doby – jen pozor na to, že konkrétně tato drezína má velmi nízký strop. Dojemným exponátem je vagon používaný za 2. světové války k deportaci Židů a Romů do koncentračních táborů. I tato kapitola bohužel patří k dějinám velké části evropských železničních správ...
Kromě lokomotiv a vagonů jsou v expozici k vidění samozřejmě i různé dobové cedule, plakáty, nástroje, návěstidla, součásti výstroje apod., samostatnou místnost si vysloužila sbírka nádražních hodin. Kupodivu jsem nikde nenarazil na ukázky tištěných jízdních řádů, patrně jsou uschovány v bezpečí někde v depozítáři. Nechybí modely lokomotiv a vagonů v prosklených vitrínkách, k vidění jsou ale i zmenšené kopie významných či architektonicky zajímavých belgických nádraží. Na závěr prohlídky ocení zejména děti modelové kolejiště a simulátor stanoviště strojvedoucího. A když už myslíte, že už vás čeká jen již zmíněný obchůdek, objeví se před vámi nad schodištěm zavěšená replika – rovněž z barveného dřeva – lokomotivy „La Belge“, první lokomotivy vyrobené v Belgii ve stejném roce, kdy byl v zemi zahájen železniční provoz, tedy v roce 1835.
Celé muzeum je bezbariérové (s výjimkou schůdků umožňujících vstup do zpřístupněných vystavených vozidel) a v expozicích je rozmístěno hned několik toalet, přičemž u posledních z nich nalezneme varování, že se jedná o poslední možnost si odskočit, než opustíte muzeum. Není tedy problém, aby prohlídku absolvoval i potomek v kočárku nebo naopak dědeček na vozíku (obojí jsem během své návštěvy viděl na vlastní oči).