Židovský hřbitov pod Hoješínem

Podle nepřímých důkazů a některých dobových zmínek bylo hoješínské židovské osídlení již středověkého původu, ale žádný přímý dochovaný doklad toto tvrzení nepodporuje. Je jisté, že Židé tu žili v 18. století (podle díla Jana Heřmana "Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě" před rokem 1724, kdy bylo ve vsi registrováno již 21 obyvatel židovského náboženství), protože v té době zde byla doložena i jejich modlitebna v čp. 30, jež zanikla požárem v roce 1902.

Na svůj hřbitov si však museli počkat až na počátek 19. století, kdy došlo k jeho zřízení, protože ještě v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 nebylo po něm ani památky (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c165), ale v indikační skice stabilního katastru z roku 1838 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CAS175018380) a v reambulaci téhož z roku 1873 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_2103_3) byl již zaznamenán. Mnozí doboví autoři však jeho počátky hledají již v 16. století. S jistotou víme pouze to, že židovská náboženská obec v Hoješíně zanikla na základě zákona z 21. března 1890 a její dosavadní členové připadli k chotěbořské židovské obci, která začala spravovat i tuto "zahradu života". Pravidelně pohřbívat se na hřbitově přestalo koncem 19. století, ale poslední zesnulý sem byl umístěn v roce 1919.

Později byl hřbitov opuštěn a podléhal postupné zkáze, které napomohlo rovněž vybudování vodní nádrže Seč (pro jeho ochranu při abnormálně vysokých vodních stavech byl vysypán do výše nad korunu přepadu a směrem od vodní nádrže vznikla zvýšená betonová ohradní zeď, navazující na zbytek původního kamenného ohrazení), resp. ani ne přímo tato vodní plocha, ale spíše zvýšená návštěvnost těchto míst a neomalenost mnohých lidí, z nichž řada se "zasloužila" o různá vandalství. Ale abychom nebyli nespravedliví, tak musíme dodat i to, že řadu škod na pohřebišti působily časté povodně. Některé náhrobky pak zmizely v základech blízkých domů nebo posloužily k jiným stavebním účelům. V roce 1962 však došlo ke zbourání většiny hřbitovní zdi, márnice k odstranění některých náhrobníků. Zastavit tuto devastaci se podařilo až na popud orgánů státní památkové péče.

Ironií osudu bylo to, že 24. ledna 1964 bylo místo zapsáno do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/zidovsky-hrbitov-18049761), což nelibě nesla řada podniků a institucí, které měly s místem jiné záměry. V červnu 1980 však došlo k dalším zásahům do tohoto pohřebiště. Všechny náhrobky byly odstraněny a naházeny do jámy v sousedství pohřebiště. Opět přišel zásah výše jmenovaných orgánů a v září 1980 došlo k zastavení všech prací. V té době se rovněž objevil nápad na odebrání památkové ochrany a k úplnému zrušení pohřebiště. Podnět k zahájení řízení o upuštění od památkové ochrany pocházel od Židovské náboženské obce z Prahy, která byla ve sporu s Východočeskými vodovody a kanalizacemi, neboť se jí nelíbilo, jak se s místem, kde leží tolik zesnulých spoluvěrců, zachází. Svým způsobem nejspíše chtěli její členové ukázat na to, co se tam děje, aby se určitá místa "chytila za nos".

K tomu tak nějak došlo, i když "s křížkem po funuse", jak se lidově říká. 2. března 1981 bylo rozhodnuto o tom, že prohlášení za kulturní památku nebude zrušeno. V témže dokumentu je pak konstatováno, že k částečné devastaci ze strany investora (Východočeské vodovody a kanalizace) došlo bez jakéhokoliv povolení příslušných orgánů státní památkové péče, ale vzhledem k tomu, že hřbitov byl umístěn v pásmu hygienické ochrany vodárenské nádrže Seč, tak bylo odsouhlaseno, aby došlo k jeho úpravě do sadové podoby se zachováním stávající zeleně, přičemž cesty měly být vysypány štěrkem a místa hrobů urovnána a zatravněna, k nimž ještě přibyly lavičky.

Zbytky a úlomky byly většinou uloženy nápisem do země a sedmero hodnotných zachovaných náhrobků bylo následně osazeno jako jakési malé lapidárium, které bylo následně doplněno pamětní deskou s textem: "NA TOMTO MÍSTĚ SE NACHÁZEL ŽIDOVSKÝ HŘBITOV ZALOŽENÝ R. 1810. BYLI TU POHŘBÍVÁNI OBČANÉ Z HOJEŠÍNA A OKOLÍ. ČEST JEJICH PAMÁTCE." Všechny úpravy byly provedeny nákladem Východočeských vodovodů a kanalizací a poté byla lokalita předána do správy MNV Hoješín, po jehož připojení k Seči k 1. lednu 1989 ho spravuje tamní městský úřad, ale pozemek patří Židovské obci v Praze, jíž byl navrácen v roce 1999. Další úpravy byly provedeny počátkem 90. let 20. století. Ze hřbitova tak zůstalo pouze torzo se 7 náhrobními kameny, přičemž 4 z nich jsou psány pouze hebrejsky, 3 hebrejsky a německy a dá se z nich vyčíst letopočet 1864 a 1869. Nejstarší náhrobek je pak z roku 1814. Pro člověka, který se o tomto místě chce dozvědět více, tak doporučuji bakalářskou práci Lucie Petrusové (viz https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/4405/BPTX_2005_2_11210_ASZK00306_121243_0_26765.pdf?sequence=1&isAllowed=y). Na závěr je ještě dodat to, že v roce 1864 se v jednom z otevřených hrobů tohoto pohřebiště skryl lupič Švadlenka, když byl četníky pronásledován po svém útěku z chrudimské věznice. Jeho osudy byly zpracovány v části "Povídek u verpánku" od Eduarda Herolda.