Zřícenina hradu Vildštejn

Málokdo, kdo dnes prochází nebo projíždí od Seče 36 m dlouhým tunelem na těleso 42 m vysoké a 165 m dlouhé hráze zdejší přehrady, tak ví o tom, že se vlastně pohybuje pod zříceninou hradu Vildštejna, i když jeho označení za hrad je přinejmenším nadsazené, neboť šlo o pouhou věž, u níž bylo přinejmenším ještě 1 stavení a hradby, takže by se tento objekt měl spíše řadit mezi hrádečky či tvrze. Podle všeho měl spíše strážní roli a vzhledem k tomu, že většinu času náležel majitelům nedalekého hradu Oheb, tak bylo jeho pozdějším úkolem i to, aby zde byl zastaven případný nepřítel a osazenstvo Ohebu se mohlo více připravit na svou obranu, přičemž jeho vznik bývá datován do 13. nebo 14. století, ale důvěryhodné důkazy k těmto tvrzením chybí. Někteří autoři tak vycházejí pouze na základě původu jeho názvu, protože jde o zkomolený germanismus. Původní pojmenování totiž znělo Wildstein či Wildenstein a z něho pak bylo odvozeno několik českých verzí, např. Vilštein, Vilštán nebo Vildštejn. Protože móda nazývání našich hradů a tvrzí německými jmény byla nejmohutnější mezi léty 1250-1350, tak je jeho vznik řazen do tohoto období.

Jak přibližně vypadal, tak to nám přináší prof. August Sedláček ve své knize "Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl první. Chrudimsko", kde se mj. píše: "Na Vildšteině byla pouze věž, a co jinde umístěno bylo v několika staveních, to vše vměstnáno zde v jedinou, za to však velmi pevnou stavbu. Poněvadž hlavní obrana věže vyšším jejím částem uložena byla, byly spodní její části pouze trpnou hmotou a proto tu nebylo oken, tím méně pak dveří. Otvory byly teprve v jisté výšce, kdež se byt panský nacházel, nad ním pak bylo podsebití čili krov ze dřeva tak mistrně ustrojený, že mohla posádka odtud jak do dálky, tak i k patě věže střely, trámy a kameny metati. Právě výška stavby spůsobilost hradu jako místa obranného tvrdila; nehledí-li se k jinakému opevnění, měl obránce, stoje ve výšce, mnohem výhodnější postavení než útočník; neb čím výše stálobránce, tím ráznější byla jeho obrana, tím slabší byla také síla předmětův, kteréž obléhající na hrad metal. Prosté hození kamenem z ruky, jestliže dopadl s patřičné výšky, více spůsobilo, než střela z dolejška vyhozená, ana vysoko vzlétajíc ve svém účinku ochabovala. Balvan spuštěný s věže s takovou mocí se valil se skaliska, že mohl snadno nejen štíty oblehajících, nýbrž i jejich stroje na kusy rozbíti, jen když dopadl, kam padnouti měl. Na věž vcházeli obyvatelé její buď po řebřících, aneb byly z venku schody, které se v čas nebezpečenství rozebrati mohly."

Výše již bylo uvedeno, jaké mu bylo přisouzeno původní jméno, které v překladu znamená něco jako "Divoký kámen", což je skutečně přiléhající název, neboť kuželovitá skála, na níž vznikl, byla ze tří stran strmá, posazená vysoko nad řekou Chrudimkou a navíc ukrytá mezi hlubokými a málo proniknutelnými lesy. Jako jeho první známý držitel je zmíněn Hrabiše z Paběnic, a to k roku 1289, který v roce 1315 obdržel od vilémovského kláštera rovněž nedalekou skálu Oheb. Po jeho smrti připadly jeho majetky synům Petru a Oldřichovi (jako první začal používat predikát z Vildštejna), kteří právě na Vildštejně roku 1348 sepsali a podepsali list, jímž se zavázali navrátit vilémovskému opatovi horu Oheb. Další držitele hradu neznáme a o dalším víme až v roce 1382, kdy jím byl Hrabiše z Vildšteina jinak z Paběnic. O rok později víme o vildštejnském purkraběti Benešovi, ale ten nemusel být držitelem nebo nájemcem hradu, nýbrž pouze jeho správcem. Jiným držitelem hradu byl Ješík z Popovce, který byl označen za zemského škůdce, ale de facto byl pouze mstitelem nespravedlnosti na něm učiněné ohledně dědických práv (viz http://www.kraj.kppardubicka.cz/stranky/cti-prispevky.php?id=Stredoveky_hrad_Vildstejn_-_nenapadny_soused). Spolu s ním pak na hradě sídlili též synové Boreš, Frencl a Vilém, kteří spolu se svým otcem nejprve loupili a následně úspěšně požádali krále Václava IV. o odpuštění, čehož důkazem může být list bezpečnosti, jenž byl vydán pražskou radou 16. dubna 1408. V létě téhož roku pak bylo ohebské a vildštejnské zboží zapsáno a zastaveno Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína a Mikuláši (Niklasovi) z Prahy (zde je Vildštejn údajně zapsán jako Meldenstein).

Roku 1411 byl Ješík z Popovce nějakou dobu již mrtev a Vildštejn náležel mezi královské statky. Za husitských válek ho získal Jan z Rušinova, který ho držel ještě v roce 1427. 3. října 1436 náležel Vildštejn mezi majetky, jež císař Zikmund Lucemburský zapsal Jiříku z Dubé a z Visemburka a po jeho smrti připadl hrad jeho strýcům Hynkovi a Janu z Dubé a z Třebechovic, díky čemuž ještě roku 1454 náležel ke žlebskému panství. Někdy poté si tamní vrchnost uvědomila, že nemá cenu se dále starat o tento objekt a nechala ho ležet ladem, aniž by ho nějak spravovala nebo udržovala. 29. srpna 1499 byl králem Vladislavem Jagellonským dán do dědičného držení Mikuláši mladšímu Trčkovi z Lípy, čímž se jeho zboží stalo součástí lichnického a následně ohebského panství. Pevné zdi však odolávaly zkáze, takže ještě v roce 1628 byl Vildštejn připomínán jako zámek pustý, z něhož si později někteří hospodáři lámali kámen pro stavbu svých obytných stavení i hospodářských budov. Přesto ještě ve 40. letech 19. století vysoká okrouhlá věž stála, ale panská hospodářská správa ji dala se zbytky jiných hradeb strhnout, přičemž malta a zbylé drobné stavební odpady byly rozvezeny na sousedních pozemcích.

Od té doby byl kopec lysý, ale vzhledem k tomu, že se o něj nikdo příliš nestaral, tak postupně zarostl náletovými dřevinami. Přes všechno jmenované sem mířily davy návštěvníků, z nichž zmiňme např. pražskou TJ Sokol, jejíž členové Vildštejn navštívili 2. června 1895. Nepřístupnými se staly zbytky zříceniny (část obvodového zdiva věžovitého paláce, zbytky hradeb a základové zdi dalšího objektu) až s vybudováním údolní přehradní nádrže Seč, k čemuž došlo v letech 1925-1934 podle projektu Zemské komise pro úpravu řek v Čechách. Během těchto prací, zahájených 15. září 1924, měly zmizet 2/3 vildštejnské hradní skály (naštěstí byl tunel proražen a původní návrh odstranit skálu trhavinami byl Ing. Jaroslavem Ctiborem a dalšími členy odborného dozoru zamítnut, jinak by to tu vypadalo úplně jinak; viz https://www.facebook.com/photo/?fbid=695771359415423&set=a.392646856394543) a nová konfigurace terénu dnes neumožňuje, aby běžný turista na zbylý kopeček zavítal. Ten sem mohl ještě za německé okupace a pár let poté, což můžeme zjistit nahlédnutím do různých turistických publikací a periodik, zejména do "Praktického turistického kalendáře na rok 1942", z něhož se dozvídáme, že modré turistické značení vedlo až k němu. Na závěr je ještě třeba dodat to, že lidová tradice připomíná pověst o tom, že když byla zřícenina hradu rozvážena, tak byla v jeho sklepeních nalezena lidská kostra se železným kruhem na krku a rezavými řetězy přikovaná ke zdi. Podle některých mělo jít o nějakého lapku, snad přímo o předem jmenovaného Ješíka z Popovce.