Zlatohorská vrchovina

Zlatohorská vrchovina

Již název naznačuje, že pohoří najdeme někde u Zlatých Hor. Název je samozřejmě odvozen od nalezišť drahých kovů, která zde najdeme.

Svojí výškou sice nepřesahuje 1000 m n.m., ale jinak by to mohly být v celku regulérní hory (hornatina je definována jako území, kde rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším bodem dosahuje 600 m).

Zlatohorská vrchovina tvoří severovýchodní předhůří Hrubého Jeseníku a můžeme v ní nalézt zhruba dvě části, východní poněkud nižší část a západní část v absolutních výškách zhruba o 200 m vyšší. Pomyslnou hranici obou částí tvoří zhruba spojnice mezi Heřmanovice na jihu a polský Jarnoltówek na severu. První kopce Zlatohorské vrchoviny na východě se zvedají z roviny u Osoblahy zprvu nenápadně, u Liptaně najdeme už vrch Stráž (494 m). U Města Albrechtic (největší centrum východní části ZV) jižněji již dosahuje vrchovina výšek i 600 m (Měsíčný 631 m). Východní část Zlatohorské vrchoviny rámují ze severu a z jihu údolí dvou řek, na severu Petrovického potoka (později Osoblahy) na jihu Opavice (pramení pod Příčným vrchem). Opavice odděluje vrchovinu od Nízkého Jeseníku /Brantická vrchovina) a za Petrovickým potokem jsou již Góry Opawskie (víceméně polská část Zlatohorské vrchoviny). Samotnou východní část pak dělíme detailněji na jižní až jihovýchodní Hynčickou hornatinu, severní částí je Jindřichovská pahorkatina. Západní část začíná hned nejmohutnější částí vrchoviny, masivem Příčného vrchu (či Příčné, 975 m). Vrcholky se táhnou dál k západu s dalšími kótami s výškou přes 900 m (nebo těsně pod, např Táborské skály – 936, Zámecký pahorek 868, Bílé skály – 922 a poslední výrazný Zlatý Chlum - 875 m).

Na sever od Příčné je předsunutá Biskupská kupa (891m). Na jihu dělí Černá Opava a Vrchovištní potok vrchovinu od Hrubého Jeseníku (se spojnicí u Rejvízu. Údolí Bělé na severozápadě jasně vymezuje hranici s Rychlebskými horami. Říčka Javorná tvoří malou osu západní části vrchoviny. A celkem logicky dělí tuto část na Bělskou pahorkatinu a Rejvízskou hornatinu.

Geologicky je oblast částí Českého masivu, jeho severních hraničních pohoří, tzv. Východních Sudet.

Geologická stavba je dosti pestrá, je tvořena krystalickými horninami, zvrásněnými nebo přeměněnými horninami karbonskými, třetihorními a čtvrtohorními usazeninami. Ve čtvrtohorách se do modelace terénu zapojil severský ledovec. K druhotnému vrásnění došlo ve třetihorách, kdy podél zlomů došlo k vyzdvižení ker i k modelaci říčních údolí. Geologicky asi nejzajímavější je okolí Zlatých Hor. Najdeme tu devonské horniny vrbenské skupiny. V kvarcitech Příčného vrchu najdeme sedimentární horniny a kyselé vulkanity. Najdeme tu řadu minerálů (zirkony, chalkopyrity, sfalerit, galenit, magnetit aj. V čočkovitých tělesech jsou tu pak ložiska barevných a drahých kovů.

Zvětrávání zlatorudných ložisek a splavování vodou vedlo k bohytým rozsypům na severních úbočích Příčného vrchu. To vedlo v minulosti k prospektorské a hornické činnosti ve Zlatých Horách a okolí. Údajně ve Příčném vrchu bylo vydolováno až 150km chodeb.

Většina návštěvníků má Zlatohorskozu vrchovinu za Jeseníky, ostatně v širším slova smyslu jsou Jeseníky všechny pohoří na severozápadě Moravy, tedy někde od Opavy na východě až po Králíky na západě a skoro od Olomouce na jihu až někam po Nysu (Polsko) na severu.

Vyšší část na západě je turisticky celkem vydatně využívaná, díky blízkosti vlastně největšího centra vrchoviny – Jeseníku, který vlastně leží na hranici tří pohoří (kromě ZV Hrubý Jeseník a Rychlebské hory). Přirozeným centrem vrchoviny i geograficky jsou Zlaté Hory. Již výčet atrakcí v západní části by vydal za dlouhý článek, kromě zmíněných měst např. Biskupská kupa s rozhlednou, horská osada Rejvíz s rašeliništi, zlatokopecké atrakce u Zlatých Hor, drobné zříceniny Kobrštejn či Edelštejn, poutní místo Panny Marie Pomocné aj. Pro někoho budou překvapením hornické obce Horní a Dolní Údolí, opomenout nesmíme Zlatých Chlum s rozhlednou.

Východní část trošku trpí svou odlehlostí a zdánlivě menší atraktivitou, ovšem návštěvník bude zřejmě překvapen malebností Holčovic, hlubokými lesy u Komory i relativní opuštěností Osoblažska. Narazíme tu na bludné balvany, kuriozity (Eldorádo u Hynčic), rozhledny (u Města Albrechtic, Holčovic a Liptaně, technickou památku (úzkokolejka), zámky apod. Zlatohorsko sice není samostatnou turistickou oblastí, ale rozhodně stojí za to věnovat celému pohoří pozornost.