Złoża "Biała Marianna" kopalnia marmuru Kletno I (mramorový lom Kletno I)

Jak je mezi zasvěcenými známo, geologická stavba Králického Sněžníku je tak trošku převrácená na hlavu. Je to tedy obrazné přirovnání, ale příroda si tady skutečně poněkud zalaškovala. Základy samotné hory jsou totiž z vápence, přesněji z vápence krystalického, kterému se normálně říká mramor. U vápenců je běžnější, že se vyskytují spíše v okrajových částech pohoří, jak bychom řekli v předhůřích. V dávných geologických dobách, počítáno na stovky miliónů let se měnila tvář země (ona se mění stále), jak se posouvají zemské desky, formují se různé terénní vlny, pak se zvedají, klesají až z nich po čase zase vzniknou nějaké hory. V místech, která zatopila voda moří a oceánů vznikaly různé zátoky a mělká moře. Tam se po milióny let ukládaly různé schránky mořských plžů a mlžů a bylo jich tolik, že z nich nakonec dalšími procesy vznikly horniny, kterým říkáme vápence.

Jak se později zemské desky zase zvedaly a vynořovaly, vznikaly z nich vápencová pohoří. A právě díky charakteru, že bývaly na krajích pobřeží, můžeme dnes vápencové útvary najít právě v okrajích hor, zatímco vnitřní části patří stavbou k jiným typům hornin. V podstatě to platí i o Jeseníkách (kam Králický Sněžník z hlediska větší soustavy patří). Když se pozorně podíváme po krajině, najdeme i tady vápence povětšinou v okrajových částech hor (Vítošov u Zábřeha, Supíkovice u Jeseníku, Špičák u Písečné apod.).

Na Kraličáku je to poněkud jiné, on i celý ten Sněžník se vyvrásnil z Jeseníků nejpozději až ve třetihorách (skoro jako Alpy) a tady se na vápence nasunuly masivy jiných hornin, např. sněžnická rula, kterou nakonec najdeme na vrcholcích hory. A vápenec tu zůstal dole. Nakonec ohromný tlak materiálu nad ním vedl ke krystalizaci a vzniků toho, čemu se říká mramor. Podobný proces nakonec proběhl i na Pomezí u Lipové (nedaleké Rychlebské hory), kde jsou rovněž krystalické vápence a platí to i o uvedených Supíkovicích).

Ale vraťme se pod Sněžník. Mramor se od pradávna používá ke stavebním a dekoračním účelům. Ten nejkvalitnější i na umělecká díla (Michelangelo). Samozřejmě mramor se těží (těžil) i pod Kraličákem. Mramor, kterému se říká sněžníkovský můžeme najít v lomu na horním konci Velké Moravy (součást Dolní Moravy), v údolí za dnešním lyžařským střediskem.

Dobývalo se i ze severu, tedy z dnešního Polska. Severní strana králického pohoří se nalézá v historickém území Kladska, které bylo součástí zemí koruny České, po prohrané válce o Slezsko si Kladsko přivlastnili Prusové (1741), po další prohrané válce 2. světové se celé Polsko posunulo na západ a ačkoliv i prezident Beneš usiloval o znovupřipojení Kladska k ČSR, světavládci v Moskvě jeho tužby nesdíleli, takže Kladsko dostali Poláci.

Hornictví má v Kladsku tradici již od XIV. Století. První prospektoři samozřejmě hledali hlavně zlato a stříbro, našel se tu olověný galenit, těžila se železná ruda. Využití dostal i ten vápenec, mimo jiné se pálilo vápno (v nedaleké Staré Morawě najdeme památkovou vápenku).

V poválečných dobách sem obrátili zraky i sovětští zbrojaři. Kolem Kletna a Stronia Sląského jsou ložisko uranu a toho v 50. letech potřebovali sověti hodně do svého jaderného arzenálu. Nakonec u nás to bylo podobné. Celá oblast byla víceméně omezeně přístupná a i zde ve velké míře kopali uranovou rudu muklové. Atomová ruda byla vytěžená poměrně rychle, tudíž se zvýšila těžba mramoru. Největší dobyté ložisko můžeme dnes vidět na levém břehu potoka Kleśnica nad dnešním Kletnem (Klessengrund). Vlastně se pokračovalo v těžbě v lomu, původně nazývaném Biała Marianna (podle Mariany Oranžské). Lom se označoval jako Kletno I, opodál vzniklo menší lom Kletno II (1959) a v roce 1965 založen na opačném břehu lom Kletno III. Poslední lom se stal ale nejslavnějším a jeho činnost byla vlastně nejkratší. Při odstřelu v roce 1966 se objevila velká puklina. První průzkumy našly v díře kosti pravěkých zvířat, podle nejčastějších dostala díra jméno Jaskinia Niędzwiędzia, a jak se prokázalo, šlo o tak velký objev, že těžba mramoru byla tady ukončena skoro okamžitě, v ostatních lomech postupně. Od roku 1977 je celé okolí jeskyně i s opuštěnými lomy rezervací.

Největší lom Kletno I dnes pomalu zarůstá a vrací se sem příroda. V části lomu byla navršena malá hráz, kde vzniklo přírodní jezírko. Nad ním se klenou dvě patra původního dobývacího prostoru. Vnitřní plošina lomu zarůstá pomaleji (bývá kosena), takže zde můžeme objevit i některé zajímavé druhy, vázané na vlhčí půdy.