Zvonička v Srchu

Některé prameny nesprávně soudí, že podle stáří zdejšího zvonu zde musela stávat zvonička již v 18. století, ale jde o tradovaný omyl, protože sám zvon nepochází přímo z obce, nýbrž až z Osic. To, že se v Srchu tehdy ani později žádná zvonička nenacházela, můžeme zjistit jak nahlédnutím do I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c129), tak do indikační skici stabilního katastru z roku 1839 od adjunkta 2. třídy Roberta Tiefa a geometra 2. třídy Wilhelma von Hillmayera, v níž není žádný takový objekt nikde po Srchu zakreslen, natož přímo na současném místě (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=CHR437018390).

Když se podíváme po širém okolí, tak byly zvoničky většinou zřizovány současně s různými kříži, z čehož nám vyplývá, že sršská zvonička musela vzniknout až kolem roku 1890, kdy byl vybudován zdejší kamenný kříž. Je však záhadou, proč sršská zvonička nevznikla dříve, když již v roce 1751 byl vydán císařovnou Marií Terezií tzv. ohňový patent, v němž se nařizovala výstavba takovýchto objektů. Na tento patent později navázal ještě císař Josef II., a to svým "řádem k hašení ohně" z roku 1787.

Zvonička však nesloužila jen k ohlašování případných ohňů nebo jiných katastrof. Jejím dalším účelem byly náboženské věci, když se jí zvonilo ráno, v poledne a večer k modlitbám; zvonek z ní sloužil rovněž jako umíráček a podle starých letopisů se jeho zvoněním měla dokonce rozhánět bouřková mračna, jež měla být nebezpečná pro život obce. Ve válečných letech pak měl oznamovat i to, že se ke vsi blíží cizí i domácí vojsko, aby se místní mohli připravit na případné rekvizice a jiná nebezpečí z této situace vyplývající. Prostě zvonička byla v místech, kde nebyl vybudován kostel či kaple, velmi potřebným i využívaným objektem současně.

Protože však sršská zvonička vznikla až koncem 19. století, tak mnoho výše zmíněných úkolů ji vzhledem k moderní době minulo. Jejím předchůdcem byl totiž zvon "Ave Maria" z Osic, který byl zavěšen ve věžičce staré školy z roku 1804 (viz https://obecsrch.cz/wp-content/uploads/2017/03/Zpravodaj-zari-2012.pdf). Právě v pamětní knize této školy se rovněž dozvíme to, že zvonička vznikla ještě před vybudováním kamenného kříže, protože když došlo v roce 1873 ke zbourání staré školy a zrušení toho, že místní učitel měl též na starosti být obecním zvoníkem, tak byl zvon přenesen do dřevěné rozsochy, která byla vztyčena v téměř současném položení.

K první její obnově došlo již krátce po jejím vybudování, protože v pořádku nepřečkala velkou větrnou bouři 1. března 1878. Stejně tak se mělo stát 10. července 1880. Zda byla poškozena nebo zničena během velkého požáru 21. srpna 1881, tak to se mi z žádného pramene zjistit nepodařilo. V té době však byla zvonička brána již jako velmi významný obecní bod, jenž se stal kolikrát centrem různých světských i náboženských událostí (v Františkem K. Rosůlkem redigovaném díle "Pardubicko, Holicko, Přeloučsko. Díl III. Místopis" se píše: "Na návsi jsou muka boží, postavená roku 1890 a vysvěcená téhož roku a socha sv. Václava, kde pod lipami u zvoničky s kuželovitou stříškou Srchovští na lávkách zpívají v neděli odpoledne zbožné písně."), což bylo podtrženo také tím, že toto místo bylo několikrát upraveno a osázeno keři a stromovím. Vyvrcholením tohoto usílí se však stalo to, že 30. září 1890 byl v sousedství zvoničky postaven obecním nákladem výše jmenovaný kamenný kříž, k jehož slavnostnímu posvěcení kunětickohorským farářem P. Antonínem Pitterem došlo 6. října téhož roku. 31. března 1892 byly v sousedství obou objektů vysázeny některé stromky ze školní zahrádky a obec se vždy o tuto lokalitu velmi starala, aby byla stále její ozdobou a připomínkou toho, že nezapomíná na odkaz svých předků.

Velké nebezpečí pro zdejší zvoničku, resp. její zvon, přinesla až 1. světová válka, a to v podobě jeho rekvizice, k níž mělo dojít ráno 29. září 1917. Aby se zvonek náhodou neztratil, tak spolu s nařízením byli do obce posláni vojáci, kteří měli do úředního sejmutí zvonku vždy po dvojici zvoničku strážit. Během půlnoční výměny stráže se však povedlo Josefu Salavcovi a jeho synovci Josefu Malému zvonek sundat a zakopat u Malého stodoly. Druhého dne nastalo boží pozdvižení, protože zvoník přišel zrána zvonit klekání, nejspíše poslední to v historii zvonku, ale když zatáhl za provaz, tak se nic neozvalo a sám provaz na něj spadl. Zkoprnělý zvoník okamžitě běžel ke starostovi a vzbudil rovněž vojáky, kteří dali zprávu do Pardubic svému veliteli, jenž měl dozírat na ranní rekvizici zvonku. Ten se vůbec neozval, natož aby se do Srchu vydal. Místo něj sem přišli četníci, aby vyšetřili okolnosti zmizení zvonku a co nejrychleji ho nalezli. Byla pročesána všechna stavení, studny a dokonce přeházeny některé kupky hnoje, ale nikde nebylo po zvonku stopy. Dokonce byla prohledána postel nemocného otce obecního starosty Zemana, protože kdosi po obci rozšířil klepy o tom, že by na zvonku mohl ležet. Zatímco všichni měli hlavu kolem onoho vyšetřování, tak si nikdo nevšiml, že výše zmíněná dvojice vynesla zvonek v košíku na Malého pole, jež se nacházelo západně od Srchu a zde ho pod desátým stromkem v aleji u cesty zakopala. Aby nebylo nic poznat, tak celé pole bylo druhého dne ráno uvláčeno branami.

V tomto stavu zůstal zvonek až do konce války. Již večer 28. října 1918, když se dotčení dozvěděli o vzniku nového státu, tak vyrazili na pole, aby zvonek vykopali. Ten však nemohli nalézt, takže by se v nich krve nedořezal. Ale pak si uvědomili, že se přepočítali a místo desátého vykopali jedenáctý stromek. A pod desátým stromkem opravdu zvonek byl! Očistili ho tedy a nepozorovaně donesli do Srchu, aby ho položili na cihlový podstavec. Druhý den byla celá obec na nohou, neboť nevěřila svým očím, že se jen tak náhodou zvonek objevil zpět, aniž by kdo o jeho osudu věděl něco určitého a nikdo ani nevěřil, že by se s ním mohli místní ještě někdy setkat. Důkazem budiž slova v pamětní knize místní školy: "V obci naší se však obecní zvonek na jeden den před tím ztratil a nikdo neví, kam se poděl. Něco podobného stalo se i v jiných obcích." Kovář Nešetřil ho okamžitě zavěsil zpět do zvoničky a již v poledne se jím opět zvonilo (viz https://obecsrch.cz/wp-content/uploads/2017/03/Zpravodaj_prosinec_2011.pdf).

Díky okolnostem přežil zvonek také rekviziční období 2. světové války. Velká oprava zvoničky proběhla až v roce 1984, a to jak nosného sloupu, tak samé stříšky. Vedle toho byl vyčištěn a vyspraven původní zvonek z roku 1771, který byl opětovně uveden do provozu 13. října téhož roku. V roce 2016 došlo k opravě místní komunikace, následně došlo i k parkové úpravě okolí zvoničky a kříže a rovněž k opravě obou objektů. Toto zákoutí tak náleží stále mezi ty nejhezčí v obci.

Zvonička v Srchu na mapě