Stéblová

Ohledně původu názvu této vsi, která byla podle nálezů kamenných industrií a žárových hrobů osídlena již v neolitu, bude nejlépe otevřít dílo prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. IV. díl. S-Ž", v němž nalezneme následující:

"Stéblová (ve Stéblové, do Stéblové, Stéblovák), ves 6 1/2 km ssz. od Pardubic: 1385 (translatio census pro eccl. S. Spiritus in Grecz de) villa Sidmirzicz.. in villam Stebel, LEr. II, 224; 1436 hrad Kunětickú horu ..vsi.. Stéblová, Dřieteč, AČ. 4/175 n.; 1560 zámek Konieticzkau horu .. ves Srch, Steblowa, DZ. 54 F 7; 1654 Steblowa ves, BR. 14/82.

Jm. St. = ves, která náležela Stéblovi, srov. hojná příjm. Stýblo v Adr.! MJ. má koncovku určitou -vá jako na př. příjm. paní Nováková.

[Možný je však i výklad z adjektiva stéblový, srov. jm. Zblov.]"

Jak je výše vidět, tak první zmínka o obci pochází z 20. listopadu 1385, kdy byly poplatky ve prospěch královéhradeckého kostela sv. Ducha přeneseny ze vsi Zdiměřic (údajně dnešních Smiřic) na Stéblovou. Roku 1390 Václav Polický na svém dědictví ve Stéblové pořídil, aby z něho bylo týdně po 6 haléřích vypláceno na obětní víno v kostele sv. Ducha. 21. září 1436 byla zapsána císařem Diviši Bořkovi z Miletínka, jehož syn ji prodal Jiřímu z Poděbrad. Jeho syn Jindřich prodal kunětickohorské a pardubické panství v roce 1491 Vilému z Pernštejna, čímž se ves natrvalo stala součástí pardubického panství. Za Pernštejnů byla část katastru vsi v rozmezí let 1521-1563 zaplavena rybníky. Na severovýchodě se nacházel rybník Velká Čeperka a na severozápadě rybník Oplatil. Můžeme uvažovat o tom, že původní Stéblová se nacházela jinde, neboť je u ní v urbáři pardubického panství z roku 1521 napsáno, že byla svedena a vytopena rybníkem Oplatilem a znovu vystavěna. Podle urbáře z roku 1588 měla ves 9 lidí osedlých, kteří odváděli na pardubický zámek 1 kopu a 13 grošů svatojiřského úroku, stejnou sumu svatohavelského úroku, 17 slepic a o žních robotovali 8 dní. Během třicetileté války neutrpěla ves žádné škody, protože z 9 osedlých gruntů nebyl žádný zpustošen nebo spálen. Abolační kontrakt z roku 1781 podepsal za ves chalupník Jan Prorok. V roce 1839 vznikl spor mezi obcí a panskou správou o tzv. okraje panského rybníka Oplatil, komu vlastně náleží. Roku 1843 měla ves 18 domů a 113 obyvatel.

V roce 1849 se Stéblová stala samostatnou politickou obcí. Roku 1854 byl Oplatil na léto vypuštěn a jeho porost byl vrchností pronajímán. V letech 1856-1857 byla postavena železniční trať z Pardubic do Josefova. V roce 1864 obec zakoupila sporné pozemky u Oplatila za 500 zlatých. V letech 1870-1871 bylo na okrajích Oplatila vysázeno obcí 75 topolů. 1. června 1872 začaly vlaky zastavovat u zdejšího strážního domku. 22. října 1878 vyhořelo stavení rolníka Uhlíře. 17. června 1880 se utopil ve studni 5letý Rudolf Hájek. V noci na 9. září 1884 vyhořela stodola Václava Schmida. V květnu 1891 shořela stodola chalupníka Šíny. V roce 1900 měla ves 31 domů a 235 obyvatel. 1. července 1902 nadělalo řadu škod velké krupobití. V červnu 1910 vyhořelo stavení Josefa Kolmana. 9. dubna 1912 byla v lese k Hrobicím přepadena a okradena Františka Marková. 16. února 1913 byl založen SDH, jehož prvním starostou byl František Pospíšil z čp. 6 a velitelem Jan Kolman z čp. 16. Z 1. světové války se nevrátil ruský legionář František Košťál.

Po vzniku ČSR přešla zdejší panská obora do majetku pardubické okresní správní komise a v roce 1923 zde usazený párek muflonů odchoval 2 mláďata. Roku 1928 byl povolen zemský a státní příspěvek zdejšímu vodnímu družstvu na meliorační a regulační práce. 30. června 1929 byla zahájena autobusová doprava mezi Kunětickou horou a Stéblovou. 27. března 1930 byla při kopání drenážní strouhy objevena hliněná nádobka s 99 pražskými groši, z nichž 79 bylo z doby Václava IV. a zbytek z časů jeho otce Karla IV. 31. října 1931 zastřelil František Píša ve zdejším hostinci svou milou Františku Havlíčkovou a poté sebe. 3. června 1934 se uskutečnilo veřejné okrskové hasičské cvičení. 9. března 1936 se zřítil při zatěžkávací zkoušce nový násep, z něhož spadla služební lokomotiva a tendr. Za německé okupace nesla obec pojmenování Steblowa. V roce 1939 byla založena místní organizace Národního souručenství a její mládežnická organizace. O 2 roky později se neúspěšně jednalo o elektrifikaci obce. Roku 1941 byla zbourána obecní pastouška a o rok později vznikl na jejím místě obecní domek pro chudé, kde byl v roce 1943 vykázán 1 byt jako úřadovna obce a místní kampeličky. Od února 1945 se ukrývali v okolí obce uprchlí sovětští zajatci. V roce 1945 byl ustaven Svaz české mládeže, postaven transformátor a obec elektrifikována. 9. května 1946 byla vysazena Lípa svobody. 31. března 1948 byl ustaven ČSM. Téhož roku byl zřízen telefon ze Starých Ždánic, postaven hřbitov a zřízena pěšina k nádraží. 1. srpna 1948 byl posvěcen hřbitovní kříž. 25. srpna 1949 došlo k založení SČSP. 14. prosince 1949 bylo schváleno založení JZD, které vzniklo 21. ledna 1950. 10. září 1952 byli zatčení StB František Cyrius a Josef Černík, a to kvůli uvolnění 1 dílu kolejnice u Doubravice. 30. září 1952 byl zatčen Jaroslav Machač a o 14 dnů později František Novák z čp. 5 a František Šín z čp. 16, kteří byli následně souzeni za sabotáže, pobuřování a neplnění jednotného hospodářského plánu. První z nich byl potrestán 9 lety vězení a 20 000 Kčs pokuty, druhý 5 lety vězení a 10 000 Kčs, třetí 3 roky vězení a 5 000 Kčs a Josef Černík 10 měsíci vězení a 2 000 Kčs. V roce 1959 byl vyčištěn rybník a místní JZD se dostalo do likvidace, takže všechna pole převzal podůlšanský státní statek. O rok později byla zahájena výstavba kanalizace. 14. listopadu 1960 došlo k železniční nehodě, jež si vyžádala 117 mrtvých, 110 zraněných a více než 470 000 Kčs škody na majetku ČSD. V noci z 5. na 6. června 1966 došlo na silnici ke Starým Ždánicím k nehodě vojenského nákladního automobilu, která stála život 6 vojáků. Roku 1968 byl opraven místní rozhlas. V letech 1969-1970 bylo vybudováno veřejné osvětlení. V roce 1971 byl ustaven SSM. 21. května 1971 zasáhla obec velká bouře. Blesk uhodil do stodoly a stavení čp. 18 a velký vítr vyvrátil staré lípy a u hasičské zbrojnice přelomila kamenný kříž. 30. dubna 1976 se stala obec součástí Srchu. Tehdy přišla Stéblová o lihovar, jenž byl přiřazen ke Starým Ždánicím. Roku 1980 měla obec 51 domů a 134 obyvatel. O 3 roky později prošla železniční stanice generální opravou, jež nebyla dokončena. V letech 1984-1985 byla postavena nová prodejna smíšeného zboží. V letech 1985-1986 proběhly meliorace potřebných pozemků. V roce 1988 byla dokončena autobusová točna. V letech 1988-1989 byla vybudována vlečka z Východočeských chemických závodů n. p. v Semtíně. 24. listopadu 1990 se Stéblová stala opět samostatnou obcí. Roku 2012 došlo k rekonstrukci sportovního hřiště. 24. února 2014 vznikl Ženský spolek Stéblová. V letech 2018-2019 byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení. 17. prosince 2019 získala Stéblová obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/2962). V roce 2020 byl bývalý obchod přestavěn na obecní klubovnu. O 2 roky později došlo ke zdvoukolejnění železniční trati a zřízení zastávky Stéblová-obec, která začala sloužit 11. prosince 2022. V letech 2022-2023 došlo k revitalizaci rybníku.

Nejvýraznější místní pamětihodností je pískovcový kříž, postavený 17. srpna 1899 na památku 50letého panování císaře a krále Františka Josefa I., který stojí na místě 2 dřevěných krucifixů, z nichž první byl vztyčen 30. července 1849 a 29. července 1857 rozlámán bleskem a druhý byl postaven na jaře a posvěcen 31. července následujícího roku. V roce 1971 byl obstarán nový křížek, který nahradil předchozí zničený. Za zmínku ještě stojí přilehlá hasičská zbrojnice z 1. poloviny 20. století se zvoničkou, hřbitovní kříž z roku 1948, pomník zahynulým vojákům při dopravní nehodě z roku 1967 a nový památník tragického železničního neštěstí ze 7. listopadu 2000. Dříve bývaly významnými též stavení čp. 7 z roku 1865 a čp. 15 z roku 1864. Ze zdejších rodáků jmenujme: odborného učitele bohdanečské a pardubické měšťanské školy dívčí Antonína Foršta (* 27. března 1862 Stéblová), náměstka přednosty dopravního úřadu v Hradci Králové Františka Šrámka, ruského legionáře Františka Košťála (* 14. prosince 1888 Stéblová) a příslušníka československé zahraniční armády na Západě Václava Hájka-Malého (* 7. srpna 1898 Stéblová). Za zmínku stojí rovněž to, že se ve Stéblové pohyboval parašutista-radiotelegrafista Jiří Potůček, krycím jménem Tolar, příslušník paradesantní skupiny Silver A.