Jak jezdit do Provence

V tomto případě je rozhodující jednak lokalita, kterou chceme v Provence navštívit, jednak počet nul na našem kontě (je, samozřejmě, mnohem lepší, když je těch nul hodně, ale před nimi je navíc ještě umístěna také nějaká jiná číslovka). Do Provence se můžeme vypravit sami nebo s CK, letecky, po silnici i vlakem. Motocestu můžeme volit přes Rakousko a Itálii nebo přes Německo. Ta první pak bude jistě pestřejší a na pohledy z okna auta či autobusu bohatší, ta druhá je zase levnější, což už po zpoplatnění německých dálnic platit nemusí. Navíc jsou dálnice u našich západních sousedů poslední dobou silně omezené až neprůjezdné a nekonečná jízda osmdesátkou či stání v dlouhých kolonách tady začíná být poměrně běžnou záležitostí.

Při cestě do Provence je potřeba překonat po silnici (2x) něco mezi 1.600 a 2.000 km, což je porce, kterou nezvládne každý řidič. Z tohoto důvodu jsou zajímavé i zájezdy CK, kde ale zase nejsme až tak moc svými pány. Starostí a únavy je v tomto případě ale možná přece jen podstatně méně. Z tohoto úhlu je velmi zajímavá doprava po železnici, ale ta je pro většinu obyvatel - tedy kromě všech „ajzboňáků“ – finančně poměrně náročná.

V současné době se stále výhodněji jeví doprava letecká. Už jen proto, že spojů přibývá a letišť je v cílové destinaci poměrně hodně. Je sice pravda, že pod značku Provence se dnes pokouší schovat kde-kdo a kde-co, ale Avignon, Aix-en-Provence, Arles nebo Nimes jsou místa nezpochybnitelná a oblast pobřeží (Marseille, Nice, Toulon) bývá k Provence přiřazována už tak nějak automaticky.

Autor tohoto článku navštívil Provence třikrát; z toho dvakrát přes Německo a jednou přes Itálii, dvakrát jsme jeli automobilem a jedenkrát autobusem s CK (naštěstí s výbornou, ale dnes již, bohužel, neexistující Alineou – ta sice nezkrachovala, ale Anička se prostě rozhodla, že svou péči už bude raději věnovat vnoučatům). Všechny způsoby a trasy mají jistě své plusy i minusy. V současné době vypadá jako nejlepší řešení letadlo s tím, že na místě si můžeme půjčit automobil nebo letět s CK a po Provence se následně pohybovat jejím autobusem.

Samostatnou kapitolou je pohyb po Provence na bicyklu. V tomto případě je sběrný „cyklobus“ CK rozhodně lepší volbou než nosič kol na střeše či zádi automobilu. Už jen proto, že k autu se musíme pokaždé vracet - a to často stejnou cestou - což ve zdejším kopcovitém terénu a horku může být poměrně náročné. V přímořských částech přijdou ke slovu čluny a jachty, u těch chudších vytříbený plavecký styl. A lidé z okruhu kolegy Trapera by jistě neopomněli zmínit nezpochybnitelné výhody cestování karavanem. V tomto případě si ovšem turista musí dávat, kde zaparkuje. Velké skupinky karavanistů na okrajích měst (spíše za hranicí města) bývají většinou táborem kočovných cikánů ...