Bor u Skutče - údolí Novohradky - Luže

Stalo se v březnu, že díky chřipkové epidemii na naší venkovské škole najednou učitelé neměli koho učit, aby o týden později postupně se uzdravující děti pro změnu neměl kdo učit. Moje žena - učitelka - tu bestii virovou domů přitáhla samozřejmě taky a já jako její věrný druh v dobrém i zlém jsem ji v tom nenechal. Poprvé v životě (a doufám, že naposled) jsem okusil, co za debilní nemoc chřipka je a jaká legrace proti tomu je jinak smrtelná choroba rýmička s kašlíčkem. Velikonoce jsme tedy promarodili, ale další neděli už jsme to doma nevydrželi. Jen bylo nutno najít trasu odpovídající našemu rozhodně ne stoprocentnímu zdravotnímu stavu. Čili tak do 15 km, co nejpohodlnější, pokud možno z kopce a vzhledem k hlášenému silnému jihovýchodnímu větru i spíš lesem nebo údolím ve směru očekávaného větru. Nakonec jsem našel čtyři možné trasy, splňující tyto podmínky, Věrka si na ně rozhodila karty a jelo se do Luže. Tady jsme si stopli autobus do Boru u Skutče a za 20 minut jsme mohli vyrazit do přírody. Trasa je to fakt nádherná, budete-li moci, následujte nás.

Výchozím místem bude malinká náves Boru u Skutče, tvořená hlavně originálním kruhovým parkovištěm. Na rozcestníku si vybereme červenou značku směr Kupadla a Polanka. Hned za vesnicí se ocitneme v nádherném borovém lese rostoucím na bílém křemičitém písku. Hned asi po 200 metrech odbočuje významová značka ke známé pískovcové skále – Kolumbovu vejci. Fakt unikát, i když „z profilu“ mi spíš připomíná nějakého vypaseného politika nebo lobbistu.

Cesta se pak dále mezi kameny svažuje pomalu do údolí, borový les se mění ve smrkový a najednou se ocitneme u Prosečského potoka. Ten je nutné několikrát přejít na druhou stranu. Mosty nečekejte, spíš dvě soušky pro nohy, případně šutry trčící z vody. Aspoň je to nějaká adrenalinová vložka. Potok dál protéká mělkou roklí, říká se jí Kupadla. Od potoka pak červená značka odbočuje k silnici do Nových Hradů, překračuje ji a prudce šplhá do lesní stráně k Betlémské jeskyni. Od ní opět klesne dolů k silnici kousek před výletní restaurací Polanka.

Tahle hospůdka je dost vyhlášená svojí kuchyní, chytit tady volné místo je dost velké štěstí i přesto, že není zrovna z těch levných. Nám se poštěstilo objevit dvě volné židle u ministolečku a výborný hovězí vývar nám posloužil v bříšku jako bezvadná předehra k chlebům, co jsme si nesli z domova a do kterých jsme se nedaleko Polanky u studánky Kapalice pustili. To už se dostáváme do údolí Novohradky, kterým nás provede stále červená značka. Tento úsek trasy představuje vyloženě pohodlná cesta podél říčky s minimálním převýšením a končí obcí se zvláštním názvem Bílý Kůň. Za ní vyšplháme trošku do kopce a pro změnu bukovým lesem dojdeme k Paletínské kapli. Od ní už se nám otevře pohled na lužský poutní kostel a hrad Košumberk.

Pod hradem nás čeká první a jediná změna barevného značení trasy. Místo značek červených si budeme všímat značek zelených. Projdeme kolem bývalého košumberského pivovaru a hradu a míříme k areálu Hamzovy léčebny. Kousek za ní je onen poutní lužský kostel sv. Panny Marie Pomocnice a pak už náměstí, kde trasu zakončíme.

Pro pěší je celá trasa pohodlná, snad jen ti nad metrák živé váhy by mohli mít problémy při překonávání Prosečského potoka v Kupadlech. Tento úsek není ideální ani pro cykloturisty nebo maminy s kočáry.