Domašov (Bělá pod Pradědem) – Videlský kříž

Jsou v horách trasy, kde se pohybují davy turistů a směřují za vyhlášeným cílem (vrcholem, skálou, vodopádem, hospodou, rozhlednou aj.). Nicméně jsou trasy kde na mnoho výletníků nenarazíte, přes to však určitý půvab mají a své výletníky si najdou.

Popisovaná trasa patří právě ty méně frekventované, ale může posloužit jako výstupová varianta k nějakému atraktivnějšímu cíli, popřípadě v obráceném směru jako možný návrat z toho vrcholového bodu.

Nástupní místo jev centru spojené obce Bělá pod Pradědem, konkrétně z části Domašov, kde se odbývá jak samotné správní centrum, tedy Obecní úřad, ale důležitým faktem je i přítomnost oblíbeného restaurantu U Cimbury (případně stanice místních hasičů).

Celou dobu nás provází turistické značené trasy, v první fázi modrá pěší, nověji se k ní přimyká červená značená cyklotrasa 6207, ta je ovšem spíše doplňkem, protože se ve většině svého průběhu odehrává v jiné části Hrubého Jeseníku, konkrétně od Ostružné míří k Čerňavě a poněkud krkolomně pod Šerák načež klesne pod Keprníkem podél Keprnického potoka právě k Cimburovi a tady má jen funkci spojení s dalšími cyklotrasami v pásmu Medvědí hornatiny.

Cesta zprvu pohodlně používá lesní asfaltku do údolíčka Borového potoka. Po pár chalupách začíná les a necelý kilometr vzdálený je dvojitý cíl s obnovenou Seifertovou kapličkou a za ní v lese opuštěný lom s cvičnou hladkou skalní stěnou, Kolafovičovou plotnou. Procházíme údolím, kterému se již delší dobu říká Kinseifen (nebo Kinsai). Podle zvuku tušíme, že kolem potoka by mohly být nějaké hromady (zejfy). Ty vznikaly všude, kde se hledal nějaký drahý kov, nejlépe zlaty. Ty hromady byly kolem potoka jako pozůstatky rýžování. Asi se toho moc nenašlo, protože těch hromad moc nevidět.

Na velké pasece míjíme jednu loveckou chatu, za rozcestím Borový potok se skrývá další. U zmíněného potoka odbočíme vzhůru již po obyčejné lesní cestě bez asfaltu, ale stále se slušným povrchem, což ocení případní horští cyklisté. Sklon se prozatím příliš nemění, nicméně na chvíli se změní původní zhruba jižní až jihovýchodní směr, cca půlkilometr se pomyslně vracíme, ovšem v další ostré serpentině obkroužíme kótu Nad Borovým (695). Cesta teď vede po kraji lesa (nebo pastviny), díky čemuž se občas otevře výhled na hlavní hřebeny Hrubého Jeseníku, což umocňuje i přístřešek s vyhlídkou Pod Krkavčí skálou.

Těch vyhlídek už bohužel nějakou dobu víc nebude, cesta se nenápadně přehoupne opět na druhou stranu (východní) hřebínku a stoupá dál nad postranním údolíčkem jednoho z přítoku Borového potoka. Nad údolím pokračuje k točně s informačním pístem Pod Zaječí horou, kde šipky modré pěší i červené cyklotrasy směřují stále stejným směrem, nicméně opodál za rozcestím se trasa opět o něco otáčí severozápadně a přechází na samotný hřeben v rozcestníku zmíněné Zaječí hory. Zde se už občas objeví nějaký ten strmější sklon, hlavně tam, kde se definitivně posuneme na jihozápadní svah Zaječí hory. Půlkilometr k přístřešku s pramenem Zaječího potoka je poměrně prudký, naštěstí pak už toho moc nenastoupáme, nehledě k tomu že kromě pramen si můžeme dopřát i vyhlídku z blízké Kamzičí skály. Poslední stovka metrů a jsme v nejvyšším bodě, rozcestí Spojená cesta. Tady končí červená 6207, procházející cykloznačení je zelené s číslem 6074. Ta ještě pár set metrů provází naši modrou, kterou opustíme o 300 m, barvu vyměníme za žlutou v rozcestí Lysý vrch. To má nadmořskou výšku těsně přes 1000 m a názvoslovný vrchol (1128 m) míjí po jeho východním úbočí.

V podstatě celou horu obchází ve vrstevnicové nebo jen nepatrně se měnící výšce.

Až po nějakých 2 km se cesta sklání znatelněji, hlavně pak za nenápadným sedlem s vedlejším Javorovým vrchem (1078 m). I díky několika mýtinám se otvírá občasný výhled korunovaný vysílačem na Pradědu.

Zvyšující se zvuk motorových vozidel prozrazuje, že se přibližuje horský přejezd u Videlského kříže. Pokud neplánujeme další výstup, je výhodou, že místem projíždí autobusy (Vrbno – Jeseník), ovšem zdatní turisté asi žlutou použijí k výstupu na temeno Malého Dědu, kde je uvítá blízká Švýcárna. Cyklisté si můžou vybrat modrou značku 6154, tedy tzv. Miliónovou cestu na Červenohorské sedlo. Nicméně vůbec není nezajímavá (cyklisticky) neznačená lesní cesta, tzv. Silonova a na ni navazující Dřevařská, kterou se dá krásně dojet na selo Lyry (kóta 1003) a pak ke Kalově Studánce.