Hlubokým hvozdem sklářské oblasti Českého lesa (okružní 14 km)
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Nový bod | 0,0 km | |||
Nový bod | 0,1 km | |||
U Kamenné hájenky | Asfalt | 2,7 km | ||
Zlatý potok | Asfalt | 3,3 km | ||
Pod Havranem | Asfalt | 5,5 km | ||
Nový bod | 5,9 km | |||
Nový bod | 8,2 km | |||
Nový bod | 9,7 km |
Stará Knížecí Huť – Huťský rybník – U Kamenné hájenky – Pod Mlýnským vrchem – Pod Havranem – Havran – U altánku – Stoupa – Pod Červeným vrchem – Stará Knížecí Huť
Miluji obce, kde končí silnice. A právě v takové se nachází náš výchozí bod – začínáme ve Staré Knížecí Huti, chtělo by se říci na konci světa. Během putování „bohem i lidmi zapomenuté“ oblasti Českého lesa nás bude pravděpodobně doprovázet pouze samota, zpěv ptáků a šumění lesa. Díky násilnému vysídlení a doslova vymazání dřívějších obcí z mapy, má tato krajina takovou zvláštní atmosféru. Nicméně tragická historie je dnes vyvážena nádhernými přírodními scenériemi. Větší převýšení nás čeká u rozhledny Havran. Trasa je vhodná i pro cyklisty. Částečně kopíruje naučnou stezku Historie sklářství, cyklistickou trasu č. 2174, zelenou, modrou a červenou turistickou značku.
Stará Knížecí Huť, kde započneme naše putování, získala své označení díky sklárně, která zde fungovala do první poloviny 19. století. I přes ukončení sklářského provozu zde lidé nadále žili, ačkoliv počty obyvatel od této doby mírně klesaly. Trvalou ránu zdejšímu osídlení zasadil konec 2. světové války a následné uzavření příhraniční oblasti. Z četných sklářských obcí v okolí zůstala do dnešních dob osídlena pouze Stará Knížecí Huť. Vydáme se po naučné stezce směrem k Huťskému rybníku. Zanedlouho opustíme poslední dům, zanoříme se do lesa a vyjdeme z něj po dvou kilometrech v místě, kde se dříve rozkládala Nová Knížecí Huť, ale dnes je zde pouze rybník obklopený překrásnou přírodou doplněný o altánek k odpočinku. V první polovině 18. století zde byla založena sklárna. Od té doby získal starší závod v sousedství přívlastek Stará Knížecí Huť, kdežto v tomto místě se rozkládala Nová Knížecí Huť. Ukončení provozu sklárny spadá do druhé poloviny 19. století, po nějakou dobu ještě funguje brusírna a leštírna, ale počet obyvatel se začal od té doby pomalu snižovat. Před druhou světovou válkou zde byla obydlena již jen hájovna.
Pokračujeme další 1,5 km po cyklistické trase číslo 2174 na rozcestí Pod Mlýnským vrchem, kde odbočíme na zelenou turistickou značku, po které dojdeme za chvíli na Zlatý potok.
Název zaniklé osady připomíná středověkou historii místa spojenou s rýžováním zlata. V 18. a 19. století je Zlatý Potok řazen mezi nejlepší lovecké revíry Windischgrätzů. V této době je zde v provozu sklářská huť. S jejím zánikem započal odliv obyvatelstva, který byl završen po roce 1945. Po zániku železné opony vznikly na základech původních domů tři chaty a četné značené turistické a cyklistické stezky, které do míst po mnoha letech opět přivedly lidi.
Od Zlatého Potoka pokračujeme stálým stoupáním dalších 2,5 km k rozcestí Pod Havranem. Nedaleko odsud se na téměř 20 ha rozkládá od roku 1973 přírodní rezervace Křížový kámen. Předmětem ochrany tohoto místa jsou zejména mechové porosty (na 70 druhů), kterým se zde velmi daří díky vysoké hladině spodních vod. Takové prostředí prospívá také přirozeným rašeliníkovým smrčinám. Odsud začneme sledovat modrou turistickou značku a budeme ve stoupání ještě kousek pokračovat. Po 600 m se dostaneme k vrcholu (a to doslova) našeho putování – rozhledna, ale vlastně původní funkcí vojenská pozorovatelna a radarová věž, na nejvyšší hoře střední části Českého lesa s názvem Havran. Výrazná připomínka tragické historie našeho státu dnes nabízí úžasný rozhled do krajiny, při dobré viditelnosti můžeme pozorovat pohoří Slavkovského lesa, Šumavy, Alp. První věž zde byla postavena v roce 1963, ale díky použitému materiálu – dřevo, vydržela pouze krátce. Již na přelomu 60. a 70. let byla nahrazena trvanlivější stavbou s veškerou vybaveností (kotelna, ubytování, kuchyně, garáže, sociální zařízení a samozřejmě technické zařízení). Teprve v roce 1992 byl prostor vojáky definitivně opuštěn. Armáda vyhodnotila věž jako nepotřebný majetek a pokoušela se ji prodat, ovšem to se nezdařilo. Na objekt byl vydán demoliční výměr. V roce 2011 byla nemovitost převedena do vlastnictví Klubu vojenské historie a sportů Tachov, který kompletní rekonstrukci a úpravu na regulérní rozhlednu dokončil v listopadu 2013. Osobně si myslím, že mnohem silnější atmosféru nabízel vrcholek s mnoha pozůstatky po činnosti armády před rekonstrukcí věže, ale na druhou stranu to bylo samozřejmě na úkor bezpečnosti a bez bohulibého kroku nadšenců by objekt již pravděpodobně neexistoval.
U rozhledny se naše putování stáčí zpět ke Staré Knížecí Huti. Po modré pozvolna klesáme k posezení u pomníčku lesníka Karla Fanty. A pak ještě pokračujeme v klesání 1,5 km na rozcestí s červenou turistickou značkou U altánku. Na další historicky zajímavé místo dojdeme po nadále klesající červené turistické značce za 2 km. V těchto místech pracovala v 18. století stoupa na drcení kamene. Stoupa zanikla, ale osada a v ní žijící lidé zůstala do roku 1952. Dá to trochu práce nalézt dnes alespoň nějaké pozůstatky po dřívějších obyvatelích. Nicméně si můžete být jisti, že jste na správném místě, neboť v 90. letech zde díky bývalým obyvatelům vzniklo zajímavé posezení s kamennou deskou stolu, na níž je vyobrazeno dřívější osídlení této oblasti. Pokračujeme dalších 1, 5 kilometru po červené turistické značce a zároveň po trase naučné stezky Historie sklářství. Dojdeme nenáročnou cestou přes rozcestí Pod Červeným vrchem k hrobu obětem pochodu smrti. Německé pohraničí bylo koncem druhé světové války místem častých přechodů pochodů smrti a také častých lidských obětí, které po takovém putování za sebou průvod zanechával. Proto je dnes dosti obtížné identifikovat původ těchto osob. I v tomto případě je situace značně nejasná. Oběti tohoto konkrétního pochodu putovaly pravděpodobně z Buchenwaldu do nepříliš vzdáleného Flossenbürgu, ale dle poválečného vyšetřování nedošlo k úmrtí během putování, nýbrž těla byla dovezena nákladními vozy a teprve následující den vězni pohřbena. 37 osob spočívalo v tomto hromadném hrobě jeden rok. Roku 1946 byly dosud neodsunutými místními Němci ostatky exhumovány a přeneseny do Tachova. Pokročilé stádium rozkladu zabránilo tehdy bližší identifikaci. Ani archeologický výzkum v roce 2011 nepřinesl žádné převratné informace. Hrob dnes zdobí dva téměř totožné kříže s trnovou korunou z ostnatého drátu, jeden byl osazen bývalými rodáky (ten s informační tabulkou), druhý nechali zhotovit archeologové po uzavření jejich bádání v lokalitě. Přímo proti památníku se nachází rozlehlý areál bývalé 2. roty Pohraniční stráže Stoupa, která byla původně situována právě v místě zaniklé vsi, zřejmě někdy koncem 70. let přesunuta do nově vystavěných budov zde. A tím jsme se vlastně opět vrátili do našeho výchozího bodu.
KNIŽNÍ ZDROJE:
PROCHÁZKA, Zdeněk. Český les - Tachovsko. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 1994. Historicko-turistický
ELEKTRONICKÉ ZDROJE:
HOLEK, Josef. Vydali se po stopách obětí Pochodu smrti. Odkryli i hrob. Tachovský deník [online]. 23.7.2011 [cit. 2022-05-01]. Dostupné z: https://tachovsky.denik.cz/zpravy_region/vydali-se-po-stopach-obeti-pochodu-smrti-odkryli-i.html
ŠÁCHOVÁ, Nikola. Naučná stezka Historie sklářství. Tachovsko: krajina mojí duše [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné z: https://www.tachovsko.com/naucna-stezka-historie-sklarstvi.html
Stará Knížecí Huť. ČeskýmLesem.eu [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné z: https://ceskymlesem.eu/stara-knizeci-hut.html
LEÓN, Daniel. Živé paměti Sudet: Životní příběhy pamětníků ze západních Čech [online]. 2011 [cit. 2022-05-01]. ISBN 978-80-86902-89-0. Dostupné z: https://www.cpkp-zc.cz/wp-content/uploads/2021/05/Kniha-Zive-pameti-sudet.pdf
ŠTĚPÁNEK, Vít. Opuštěné a nádherné Česko. Tachovské pohraničí pohltila dokonalá samota. IDNES.cz [online]. 16.5.2020 [cit. 2022-05-01]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/cestovani/po-cesku/cesky-les-tachov-bohmischer-wald-pohranicni-straz-hranice-tachovsko-tip-na-vylet.A200514_105715_po-cesku_hig
Český les: Příroda a historie [online]. 2016. Přimda [cit. 2022-05-01]. Dostupné z: https://ceskyles.ochranaprirody.cz/res/archive/369/056975.pdf?seek=1506953043
Vojensko.cz [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné z: http://www.vojensko.cz/2-rps-stoupa