Jarní vyjížďka Šumperk – Vlčí sedlo a skoro zpět

Aktuální duben 2018 se nám činí možná překvapivěji, než bývá normálně, takže další sobotu jsme si nemohli odpustit nějakou vyjížďku do přírody. A jestliže před týdnem to byla rovina Litovelského Pomoraví, logicky to musí naopak někam do hor.

Scházíme se v poněkud komornější sestavě (ono míň lidí je vždycky na výpravu lepší) u šumperské učňovky.

První kilometry jsou vcelku jednoduché po asfaltu na Nové Domky (je tam nový povrch), takže jediným zádrhelem, že je to do kopce, ale je to kopec krátký a v sedélku se nám pěkně otevře pohled na údolí Desné a celé Jeseníky. Mira nám odpustí, že tentokrát jeho hospodu vynecháme, to by bylo moc brzo a pokračujeme kolem Rapotínské po cyklostezce. To musíme vydržet až ke kulturáku, kde odbočíme na polní cestu k zahrádkám a přes říčku Losinku na zadní cestu k rapotínské čtvrti u Losinky, to jsme už vlastně těsně u velkolosinského zámku. Zde podnikneme první občerstvovací akci, totiž posezení v zámecké kavárně.

Malé nakouknutí do zámeckého průjezdu odhaluje příjemnou novinku, od loňska mají nového kastelána a to se projevilo, že nechává otevřené nádvoří, tak se člověk může pokochat zdejšími arkádami i mimo prohlídky (nebo jsem musel ukecat paní v pokladně). Teď je to tedy v otvírací dobu otevřeno i jen tak, což je vlastně dobře.

Jak už to bývá, jak se v sedí v hospodě, něco se vyvrbí, tak mi ušlo kolo. Tak zatímco ostatní se taky shlíží na nádvoří měním duši.

Normálně bych tu špatnou rovnou zalepil, ale ještě nejedeme daleko, ač trošku proti správným zásadám, ještě to vezmeme na Brněnku, tedy do pivovárku Zlosin. Doufám že to nečte nějaký dopravní policista, jinak by měl o práci postaráno. Tady tu duši přelepím, takže do hor jsme nachystaní. Uličkou kolem Losinky a kostela přejíždíme k Maršíkovu a pod úpatím Rasovny do Filipové a dál po hlavní do Loučné.

Tak už jsme pěkně pod horama, což vyžaduje další posílení. To činíme u zdejší Tančírny, neboli rybníčku Kocián. Brzy je i postaráno o zábavu. Kromě značného množství láskyplných žab se vyrojila i skupina rybářů – amatérů. Za poplatek si můžou půjčit pruty a podběráky. Protože je rybníček zřejmě čerstvě zavezený, není problém o pěkné úlovky, převážně pstruhového charakteru.

Ale každé povyražení musí skončit, tak konečně na ten kopec. Ten tvoří horský přechod Vlčí sedlo. Z Loučné (nebo Vízmberku) sice vede lesní asfaltka, ale ty síly musíme dodat sami. Naštěstí se můžeme vymluvit tu na občasné trhání léčivých bylin (petrklíč, podběl), tu na focení té jarní přírody.

Na Vlčím sedle je sice velká obora Rudno. Ta je naštěstí průchozí, u vstupu jsou prostupné branky. Vynutili si je obě obce mezi nimiž vede i zelená cyklotrasa (Loučná – Vernířovice).

Bývaly doby, kdy ze sedla byl i nějaký výhled na západ (Červená hora), ale teď už je to dosti zarostlé. Pár výhledů je až při sjezdu na Sedmidvory, díky několika průsekům. Tak se ještě pokocháme posledním sněhem na hřebenovce.

Doufali jsme, že bude otevřena zdejší Brněnka (máme takových pojmenování v Jeseníkách víc), ta je ale zatím nedostupná, naštěstí dole ve Vernířkách funguje Reoneo i s vařením.

Tak máme vlastně odbytou tu horskou část, k návratu volíme celkem jednoduchou trasu na Sobotín, kolem Kožušné a po hlavní na Petrov.

Nemůžeme ovšem minout naši kamarádku Alenu. Tam nakonec slaví včerejší svátek mého jmenovce, tak se podíváme i jak se jim rozrůstá ovčí stádečko.

Nezdržíme se do tmy, ještě musíme do Malína za volejbalisty, ale to už je jiný příběh...