Jedlová a Luž, nejvyšší vrcholy Lužických hor

Když už jsme se konečně dostali na pár dní do Lužických hor, chtěli jsme pochopitelně navštívit jejich nejvyšší vrcholy. Čtvrtý nejvyšší Klíč se nám povedl hned po příjezdu (viz zde), druhý Pěnkavčí vrch je turisticky celkem neatraktivní, ale nejvyšší Luž a třetí Jedlová, ty jsme si nemohli nechat ujít. A nejlépe v rámci jedné túry. Proto jsme náš záměr konzultovali s místními znalci a byla nám doporučena tato trasa. S tím, že nastoupit na ni se dá na více místech, ale malé parkoviště (nebo spíš odstavná plocha) na hlavní silnici č. 9 v Lesné je místem nejlepším. Proč? Protože hned na začátku zdoláme nejhorší stoupání celé trasy a pak už se jde docela pohodlně. Navíc je to místo snadno identifikovatelné, mezi autobusovou zastávkou Lesné a nočním klubem. Což se potvrdilo, zastavili jsme správně hned napoprvé.

Přímo na parkovišti je turistický rozcestník červené a žluté značky. Nás zajímá ta červená směr Chata Luž. Přejdeme tedy silnici a vnoříme se do lesa. Okamžitě začneme stoupat a trochu se zahřejeme, protože hned na prvním kilometru překonáme přes 150 výškových metrů. Tím se dostaneme na tzv. Čertovu pláň s krásným lesem, plným zajímavých šutříků. Dojdeme na rozcestí Pod Ptačincem, odkud se jde v podstatě po česko-německé hranici. Po chvíli se k nám přidá německá modrá značka a té se budeme držet. Po několika stech metrech se stáčí od naší červené do Německa (takže byste se tu neměli pohybovat bez patřičných dokladů) a dovede nás přímo pod Luž (německy Lausche). Na vrchol nás dovede podle mapy zelená značka, v reálu krátká spojka do prudkého kopce s ukazatelem.

Na vrcholu nás překvapilo velké množství lidí na to, že jsme cestou nahoru i později dolů prakticky nikoho nepotkali. Sestup z Luže je celkem pohodový, pěšina je vedena v serpentýnách s docela sympatickým sklonem. Brzy jsme zpět na hlavní červeně značené trase a u chaty Luž. Zde se vaří i čepuje, je možné využít.

Od chaty se budeme držet delší dobu značek zelených a budeme postupně klesat. Projdeme Horní Světlou, následuje les a údolní nádrž Naděje. Přidavší se červené značky si nevšímáme, naše bude i nadále zelená. Kousek od nádrže je možné si udělat odbočku k Ledové jeskyni. Vzhledem k tomu, že vchod do ní je zamřížovaný, se nám k ní do kopce nechtělo, ale můžete. Po dalších dvou kilometrech je další odbočka, tentokrát k tzv. Sirnému prameni, který sirný není - viz zde. Zelenou značku opustíme na jejím konci, na Stožeckém sedle.

Stožecké sedlo je dalším místem, kde je možné na trasu nastoupit. I tady je velké parkoviště. Z něho nejprve sejdeme se žlutou značkou po hlavní silnici nebo po kraji lesa dolů do první zatáčky. V ní ze silnice odbočíme vlevo do kopce. Záhy se nám už z cesty ukáže další cíl naší cesty - hora Jedlová a pod ní zřícenina hradu Tolštejn. Značka nás dovede k železniční stanici Jedlová (není nutné scházet z kopce až k ní, v místě odbočky pokračuje široká lesní cesta rovně a na značenou cestu se opět brzy napojí). Zde se k ní přidává značka zelená a ta bude "naše" až na rozcestí U ranče. Tady přestoupíme na červenou a po chvíli funění do kopce staneme na vrcholu Jedlové. Tady se nám nabízí restaurace a rozhledna, obojí doporučuji využít (vstupné na rozhlednu je 20 Kč).

Z vrcholu se vrátíme stejnou cestou, ale U ranče pokračujeme po červené značce. Po necelém kilometru se ocitneme pod hradem Tolštejn. Na zříceninu se případně dostanete po značené odbočce, dlouhé asi 300 metrů. Objevíte tu i restauraci. Z Tolštejna potom už jen seběhneme solidním krpálem přes osadu Rozhled dolů do Lesné a jsme u auta.

Na trase ujdete bez různých odboček cca 23 km a překonáte asi 1000 výškových metrů. Takže je to trasa poněkud náročnější. Všechny cesty jsou ale velice dobře schůdné, nikde po skalách se neleze. Odměnou za našlapané kilometry a výškové rozdíly jsou nádherné výhledy a několik zajímavých lokalit, které za tu námahu určitě stojí.