Králíky - 4 rozhledny - Ústí nad Orlicí
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Králíky autobusové nádraží | Asfalt | 0,0 km | ||
Králický klášter | Šotolina | 1,6 km | ||
rozhledna Val - Dolní Hedeč | Asfalt | 2,6 km | ||
rozcestí Horní Orlice | Asfalt | 3,5 km | ||
Šanov | Asfalt | 7,8 km | ||
Křížová hora | Šotolina | 9,4 km | ||
Červená Voda | Asfalt | 11,1 km | ||
Hvězda | Šotolina | 15,8 km | ||
Suchý vrch | Šotolina | 17,1 km | ||
Jamné nad Orlicí | Asfalt | 21,5 km | ||
Jablonné nad Orlicí | Šotolina | 24,8 km | ||
Letohrad | Asfalt | 33,2 km | ||
Lanšperk | Šotolina | 40,4 km | ||
Na Tiché Orlici | Šotolina | 43,9 km | ||
Ústí nad Orlicí žel. stanice | Asfalt | 48,9 km |
Trasu jsem zahájil z autobusového nádraží v Králíkách. Hned v úvodu přišlo stoupání na Mariánský kopec, kde se nachází Králický klášter. Žlutá trasa mě vedla pěknou stromovou alejí. Při vystoupání jsem se rozdýchal a porozhlédnul po okolí. Ovšem žádná jeptiška natož mnich se zde nevyskytovali. Dále jsem pokračoval po žluté k rozhledně u Dolní Hedeče na kopci Val. Rozhledna je volně přístupná, takže jsem neváhal a rychle nahoru. Výhled byl kouzelný. Z rozhledny jsem si to pak kráčel nejdříve po žluté, od rozcestníku po modré až do Šanova. Cesta byla odpočinková a ideální na nabrání sil, k dalšímu stoupání na rozhlednu Křížová hora. Takže po žluté a hezky do kopce. Začínalo být už docela horko, tak jsem vzal za vděk, že na vrcholu se zrovna chystali stánkaři na jakousi akci a točená kofola byla řádně vychlazená. Za 20 kč jsem si koupil výstup po schodech s výhledem na Červenou Vodu a další okolí. Nejvíce mě zaujal pohled Na Suchý vrch, jelikož jsem věděl, že tam se budu muset vytrmácet. Hurá po schodech dolů a po žluté stále prudce dolů až do Červené Vody. V Červené Vodě jsem se napojil na modrou, která stoupala až k rozcestí Hvězda. Zde jsem ani neodpočíval a dal se po zelené až na vrchol . Na Suchém vrchu jsem si výhled odpustil a opět se osvěžil limonádou. Věděl jsem , že mě čeká dlouhé klesání a odpočinek. Tudíž po zelené až do Jamného a poté až do Jablonného nad Orlicí. Zelené se pak držím dále až do Mistrovic, kde úspěšně při svém zběsilém tempu přehlédnu odbočku a jsem nucen pokračovat do Letohradu, po nepříjemném a rozpáleném asfaltu. V Letohradě se napojuji na žlutou a cestou slyším hluk řemeslníků, kteří úspěšně provádějí rekonstrukci místní tvrze. Na náměstí v Letohradě je start orientačního běhu. Já se napojuji na modrou trasu vedoucí do Lanšperku a stávám se tak nechtěným pozorovatelem utrpení a zoufalství, které čiší z tváří některých závodníků, když nemohou najít ve své mapě, kudy mají běžet. Nutno podotknout, že jsem kouzlo toho sportu neodhalil, jelikož běžci utíkali všude možně a vyráželi z různých křovisek a luhů, no prostě jako když vyplašíte srnky. Po té co jsem vylezl z lesa se modrá stala součástí místní cyklostezky, takže jsem byl nucen jít opět po asfaltu. Po odbočení z asfaltu pak násladovalo prudké stoupání po modré na zříceninu hradu Lanšperk. Zde jsem si chvíli odpočinul a pokochal se výhledem s místní menší rozhledny, kterou zde nějací nadšenci postavili. Pak už jen následovala odpočinková trasa po zelené až do Ústí nad Orlicí, kde jsem nasednul na vlak a hurá domů