Skřítek – Rabštejn modrou TZ

Byť opožděný ale vcelku úspěšný start aktuální zimy velí ve zrychleném tempu provětrat tělo rozvalené přes svátky na divanu u nezáživných televizních pořadů. Naštěstí to nemáme do hor zas tak daleko a některé trasy jsou tak akorát na odpoledne po třebas poněkud dřívějším obědě.

Jednou za takových je nakonec i oblíbená trasa na Skřítku do hospody u zříceniny Rabštejna. Jakmile napadne dostatečná vrstva sněhu, začnou v lesích „řádit“ členové orientačního klubu Severka a za pomocí sněžných skútrů nám běžkařům připraví pár okruhů k posílení zdraví i těla.

Oficiálním okruhem k Rabštejnu je sice zelená trasa kolem vrcholů Černých a Bílých kamenů (nebo chcete-li, kolem chaty Alice). Ten má ovšem malý zádrhel, k Rabštejnu vlastně musí běžkař odbočit, pak se víceméně vracet cca 2 km stejnou trasou k rozcestí Hvězda.

Naštěstí pokud je slušná sněhová pokrývka, není problém použít přístupovou asfaltku od silnice č. 11. Je to lesní asfaltka a mimo povolení není určená k veřejnému provozu. Kromě lesáků sem mohou jen případní rekreanti na Rabštejnské myslivně, případně zásobování. A navíc cesta se nesype, jen občas prohrne, nebo se nechává sjízdná pro běžkaře. (Na Rabštejn se dá dojet dole z Bedřichova).

Oproti upravovanému okruhu má trasa výhodu, že je skoro celá z kopce. V prvopočátku jen nutno překonat nepatrné stoupání po severním úbočí Bílého kamene (to je nakonec součást zeleného okruhu). Pro pořádek nutno dodat, že značka, která okruh provází v této fázi je ale modrá pěší TZ.

Mírný sjezd dovede běžkaře k výše zmíněné lesní asfaltce, asi po 100 m se ještě dá vrátit k běžkařskému okruhu (stopa se přibližuje k silnici).

Když tuto možnost vynecháme, v podstatě až k Rabštejnu máme před sebou příjemný sjezd (jen když je ledovka tak to je drsnější). Jen pár rovinatých úseků přinutí běžkaře učinit nějaké pohyby k zahřátí navíc. Sjezd konči v rozcestí Pod Rabštejnem (připojí se cesta z Bedřichova), k restaurantu je pak nutno překonat pár výškových metrů nenáročným asi půl kilometru dlouhým úsekem.

Vynaloženému úsilí je pak odměnou pobyt v útulné hospůdce chaty (penzionu) Rabštejn. Bývalá myslivna je oblíbená nejen mezi četnými turisty, ale díky blízkým skaliskům pak (hlavně mimo zimu) i početným zástupům skalních horolezců. Návštěvníci vědí, že na Rabštejn nemůžou žádní rozmazlení jedinci, nýbrž jen otrlí a ošlehaní borci. Nakonec tomu odpovídá i jídelní lístek, neobsahující nějaké profláklé kulinářské výmysly. Hranolky tu nejsou. A všechna jídla obsahují všechny alergeny.

K návratu na Skřítek použijeme spojku k zelenému okruhu, tedy trasu provázenou souběhem červené a žluté pěší TZ. Vše se koná do mírného táhlého kopce (na 2,5 km musíme překonat sotva 100 m. Pak už jsme u významného rozcestí Hvězda (ne pod Pradědem). Tady už díky asfaltce projíždí rolba (většinou od Traťovky, tam zajíždějí šumperáci autem). Samotná lesní cesta je značená zelenou TZ, proto vlastně i celý okruh, který v závěru absolvujeme má tu zelenou barvu označení. Do serpentiny nás vyvede asi nejstrmější stoupání, které se tu dá zažít, za zatáčkou se sklon mírní a trasa vystoupá do svého zhruba nejvyššího bodu (cca 910 m n.m.) na západním úbočí Bílého kamene, což je vlastně nejvyšší vrchol Hraběšické hornatiny, která je v sedle Skřítek oddělena pomyslnou hranicí od Hrubého Jeseníku. Závěr trasy je v mírném spíše rovinaté stopě, mírně klesáme až ke skalce u Krtince (kde se dá absolvovat malý vyhlídkový exkurs).

 

To už je skutečně kousek ke Skřítku, malé esíčko nás vyzvedne o pár metrů výš, brzy jsme u rozcestí Pod Bílým kamenem, což je vlastně taková druhá centrální orientace, kterou jsme absolvovali již na začátku výletu a lesem se vracíme k východišti za motorestem.  

Pro úplnost, trasu bych zařadil spíš do kategorie malá náročnost, alek když už má 15 km délky, posunul jsem ji o něco víš. Celé se to dá ujet (i s hospodou) za nějaké tři (a čtvrt) hodiny.

Video vzniklo díky projektu Jesenickénávraty.cz.