Z Javorníku do Žulové
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Přechod západního hřebene Rychlebských hor na česko - polské hranici.
Byl jsem ubytován v lázních Dolní Lipová. Jedu sólo. Vyjíždím 9:03 autobusem Jeseník - Bílá voda ze zastávky u pošty. Z 1,5 km vzdálené železniční stanice Lipová Lázně odjíždí vlak do Javorníku o tři minuty později. (Poznámka ke spojení – pokud pojedete vlakem, počítejte že půjdete ještě asi o 1,5km dále, než se dostanete do centra Javorníku. Vlak ovšem jezdí na rozdíl od většiny autobusů i o víkendech.)
Rozcestník najdeme na parkovišti u kostela, vrátíme se kousek proti směru jízdy autobusu. Za vidění určitě stojí historické centrum a pohled na Zámek Jánský vrch. Můžeme si nakoupit na cestu (po cestě není žádné občerstvení !) a pak už vyrazíme do kopce po červené značce přímo k zámku. Před zámkem ještě odbočuji ze značky vpravo po zámecké cestě, abych pořídil fotky Javorníku z vyhlídky. Prohlídku Jánského vrchu jsem nechal na jindy a pokračuji dál po značce zámeckým lesoparkem a dále místní asfaltkou schovanou v aleji mezi poli. Nad traktorem krouží hejno racků. Oblohu zdobí četné bílé mraky. Několik dní před výletem až do včerejška tu vydatně pršelo, ale dnes to na déšť nevypadá. A není ani moc vedro. Ideální počasí pro červnový výlet... Při vstupu do lesa je zastřešené posezení, ale na svačinu je ještě brzy. Po vstupu do lesa a mírném stoupání přijdeme k pěkné kapli svatého Antonína. Cesta dál mírně stoupá, příjemná pěšina bukovým lesem... Až dojdeme k rozcestníku se zelenou značkou, odbočíme ke skalní vyhlídce „Čertovy kazatelny“ s výhledem na Račí údolí. Kromě lesů není v krajině patrná žádná dominanta. Uklidňující pohled. Vrátíme se zpět na červenou a dál pokračujeme širokou lesní cestou. Chvíli po odbočení na pěšinu dojdeme ke zřícenině, která dala celému pohoří jméno (nebo to bylo naopak ???). Rychleby. Místní spolek nadšenců se dokonce pokusil o částečnou rekonstrukci hradu (podle popisné tabule ale nepříliš odborně), takže je patrný základ věže, schody a nějaké kamenné zdivo.
Po krátkém sestupu od zříceniny se ocitneme na lesní asfaltce kolem které protéká Račí potok. Jsme v Račím údolí, které jsme před chvílí obhlíželi z Čertovy kazatelny. Po dalších asi 2km dojdeme k rozcestníku s modrou. My se však stále držíme červené značky. Stoupání nabírá na strmosti a kamenitá cesta se místy mění v koryto potoka. Krajina se náhle otevírá a vycházíme na louce u osady Červený důl. Míjíme další kapli a mezi loukami a pastvinami pokračujeme po široké polní cestě, kterou stíní březové hájky až přijdeme do další osady-letoviska Nové Vilémovice. Pokud nám dochází pití, můžete doplnit z pramene Hlučného potoka (pokud si název dobře pamatuji), který je v osadě hned u cesty. Míjíme zbytky stavení zaniklé osady Hraničky. Další horská louka a opět se ocitáme v lese. Pro změnu smrky. Jsme na polsko – české hranici a naše červená značka se tu občas přiblíží k zelené z polské strany. Zde je další studánka a rozcestník „Pramen pod Stráží“. Projdeme kolem dřevěné boudy a pokračujeme dál mírným stoupáním lesem. U rozcestníku můžeme odbočit na žlutou značku a „dobýt vrchol“ Špičák. Bohužel jsem měl již celkem naspěch na autobus do Žulové a na proceduru v lázních, takže jsem vrchol minul. Po červené začneme klesat do údolí k Žulové. To co jsme plynule nastoupávali nějakých 15km se teď změní v prudké klesání na pár kilometrech kamenitou cestou podél Skorošického potoka, který občas přeskočíme. Voda je mělká a kamenitá, brodit není potřeba. Ještě se můžeme obdivovat památnému stromu, kterých je v celých Jeseníkách i Rychlebech celkem hodně. Tentokrát je to bezmála padesátimetrový smrk. Zde také končí prudké klesání a u hájovny už začíná obec Skorošice. Silnice mezi rodinnými domy už moc zajímavá není a já mám jednu hodinu a 5km na autobus. Takže vezmu za vděk stopem, kterým normálně nejezdím. Ale když mi sám zastavil... V pohodě stíhám autobus a zpětně si v mysli procházím celý dnešní výlet.