Bardějov - historické centrum
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Celodenní výlet
Kam a jak jedeme?
Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chceme si udělat nějakou túru v horách, prohlédnout si hrady i zámky a dřevěné kostelíky, ale také se zastavit v historicky zajímavých městech. Právě Bardějov je jedním z nich.
Za čím jedeme?
Bardejov je okresní město na severovýchodě země v Prešovském kraji. Leží v oblasti Šariše na řece Topľa. Od r. 1376 bylo svobodným královským městem a až do 15. století důležitým hornouherským centrem řemesel. Od 18. století se využívají místní léčivé prameny - i nyní je to známé lázeňské město. Jeho zachovalé středověké centrum bylo r. 1950 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Od r. 2000 je zapsáno do seznamu památek Světového dědictví UNESCO.
Podle geologických nálezů byla oblast města osídlena již v době kamenné. První písemné zmínky o městě jsou z r. 1241. V královské listině z roku 1247 je první zmínka o existenci zde stojícího kostela. Ten postavili polští cisterciáci, kteří se kolem roku 1206 na tomto místě usadili a založili zde klášter i kostel zasvěcený sv. Egídiovi (sv. Jiljí). Cisterciáci kokem r. 1271 toto místo opustili a počátkem 14. století se zde usadili němečtí kolonisté. Dnešní chrám se stavěl v 1. polovině 14. století. V r. 1427 se o něm píše jako o trojlodní bazilice s jednoduchými arkádami a s věží, ale již r. 1448 se městští radní rozhodli ho přestavět a rozšířit. V letech 1482 - 1486 byl chrám znovu rozšířen. Přestavba věže byla dokončena v letech 1486 - 1494. Tím se na konci 15. století dokončila stavba jedné z nejvýznamnějších sakrálních staveb na Slovensku.
Postihla ji však řada velkých katastrof - několik požárů, v r. 1725 zemětřesení, kdy došlo ke zhroucení věže. V r. 1836 pukla na třech místech zeď kostela. Po obrovském požáru r. 1878, kdy vyhořelo skoro celé město, se začalo s opravou a rekonstrukcí kostela. Byly odstraněny renesanční úpravy a nahrazeny neogotickými, byla postavena nová věž, úpravou vnější omítky napodobili původní gotické kamenné zdivo. Neogoticky byl upraven i interiér. To se týkalo vnitřní omítky, nového hlavního oltáře i kazatelny. Oprava trvala dvacet let a podobu z té doby si zachoval, i když ho poničilo r. 1944 bombardování. Chrám byl 24. dubna 1970 prohlášen národní kulturní památkou a 23. listopadu 2000 ho papež Ján Pavel II. povýšil na Baziliku minor.
Bazilika je přístupná veřejnosti. Po zaplacení vstupného si ji můžete prohlédnout, všude jsou popisky s informacemi o daném oltáři, plastice a pod. vč. doby vzniku. Bazilika je jedinečná i svým vnitřním vybavením. Původní gotický hlavní oltář z r. 1466 se nedochoval, ale zachoval se soubor jedenácti původních gotických křídlových oltářů z let 1440 - 1520. Je to jedinečná kolekce, která je v kostele z větší části na původním místě. Naprosto jedinečný je i vítězný oblouk doplněný sousoším Kalvárie z konce 15. století. Unikátní je i nový neogotický hlavní dřevěný oltář, který je vysoký 17 metrů a je to nejvyšší neogotický oltář na Slovensku. V kostele je i řada vzácných památek - středověkých, gotických, renesančních i barokních.
Z baziliky je možný i vstup na kostelní věž. Měří 76 metrů a patří mezi nejvyšší kostelní věže na Slovensku. Na čtvrtém patře je umístěna zvonice s novými zvony Jan a Urban z r. 1995 a původní zvon Signum z r. 1625. Na šestém - posledním patře je Ochoz, odkud je krásný výhled na město ale i do širého okolí. Nahoru vede hodně úzké točité kamenné schodiště, až od úrovně zvonů je pohodlnější širší a dřevěné.
Před vchodem do chrámu je socha sv. Floriána, patrona hasičů, která připomíná velký požár r. 1774. Vpravo od ní si můžete prohlédnout dva původní zvony - Urbana z r. 1584 a Jána z r. 1486, které už musely být nahrazeny novými.
Tento kostel je na severní straně Radničního náměstí, které vždycky bylo centrem veškerého dění. Je to obdélník 260 x 80 metrů. Dříve se zde konaly jarmarky – městu bylo r. 1320 uděleno právo konat zde výroční osmidenní jarmark. Král Zikmund r. 1403 prodloužil dobu trvání jarmarku na 16 dní a roku 1427 povolil konat ještě další jeden jarmark. Okolo dalších tří stran náměstí jsou renesanční patrové měšťanské domy na typicky úzkých středověkých parcelách, které jsou kolmé na náměstí. Všechny jsou vzácné a mají svou historii. V roce 1971 se na náměstí oživila tradice jarmarků. Vždy koncem srpna se můžete přijít podívat na opět již tradiční Bardejovský jarmark.
Uprostřed náměstí stojí renesanční radnice, je to nejstarší renesanční stavba na území dnešního Slovenska. Byla postavená v letech 1505 - 1509, má italská okna, arkýř a kamenné portály. Na štítech radnice jsou namalovány erby města. V zasedací síni je nástěnná malba Poslední soud. Radnice byla sídlem městské rady, ale také centrem obchodního, společenského a kulturního života. Na jihozápadním rohu radnice jsou zachovány dvě duté městské míry, kterými se při prodeji měřilo obilí a luštěniny. Radnici zdobí plastiky. Chtěla bych upozornit na plastiku pod stříškou renesančního arkýře. Je tam předkloněný chlapec, ale se zadečkem otočeným do náměstí – k rychtářovu domu. Prý se stavaři se s městskou radou dohodli na určité odměně za stavbu radnice, ale odměna jim ve smluvené výši nebyla vyplacena. Proto to tam v noci přidělal jeden ze zednických mistrů.
Již počátkem 20. století bylo na radnici zřízeno Muzeum Šarišské župy. V současné době se tam vystavují nejcennější umělecké a historické exponáty. Součástí prohlídky jsou i původní historické interiéry – v přízemí gotické dveře s malovaným erbem, v sále malovaný kazetový strop, intarzované renesanční dveře do radní místnosti a mobiliář radnice. Uvidíte i originální městské pečetidlo z roku 1453. V roce 1985 byla radnice prohlášena za národní kulturní památku.
Město bylo ve středověku pohraniční vojenskou pevností na uhersko-polské hranici. Do města se vstupovalo třemi bránami, které byly proraženy ve vysokých a silných hradbách. Celé město bylo střeženo 23 baštami. Okolo města byly vodní příkopy. Zbytky tohoto opevnění se dochovaly na mnoha místech okolo historického centra. Jen snad na západní straně chybí. Na jižní straně u bývalé Horní brány byl padací most, který byl r. 1770 nahrazen pěti-obloukovým kamenným mostem. Na jihozápadní straně najdete 3 bašty (Prašnou, Krejčířů a Řemeslníků), na severu jsou další 3 bašty (Severní, Zlatníků a Dolní – ta byla poč. 16. století doplněna o kruhový barbakán), další tři jsou na západní straně (Kožešníků, Pivovarníků a Hrubá, ke které byla na zač. 17. století postavena poslední – Malá bašta - zbrojnice). Některé bašty byly až pětipodlažní a zdi dosahovaly tloušťky až 3,5 metru. Okolo hradeb a většiny bašt projdete ulicí Na Hradbách.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Ve městě jsme ubytováni nebyli, ale perfektně jsme se najedli na Radničním náměstí v restauraci těsně vedle informačního centra. Dokonce tam měli i menu za 3.15 Eura.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Nádherný je interiér baziliky sv. Jiljí, ale o tom jsme věděli z dřívějška. Doslova nás nadchly hradby a bašty. Obešli jsme si snad celé staré město. Ale musím říct, že mne nadchl i nádherný, do bílé barvy laděný ikonostas z r. 1914 v řeckokatolickém chrámu sv. Petra a Pavla. Byl postaven v letech 1901 - 1902 na místě bývalého hradebního příkopu na jihu města. My jsme kostel navštívili vlastně jen proto, že jsme parkovali nedaleko centra - v sídlišti v Komenského ulici a okolo kostela jsme do centra mířili.
Ostatní informace
V infocentru na Radničním náměstí jsme získali mapku města, na druhé straně byly uvedeny zajímavé objekty města. Všechny tyto památky mají krásně popsané, tak stačí jen jít, koukat se okolo sebe, žasnout a číst.
Vstup jsme platili pouze do baziliky, a to jako důchodci 1,5 Eura do baziliky a 1,5 Eura na věž.
Komu nestačí prohlídka centra s hradbami, může ještě zajít ke kostelíku v kopci nad městem, kam vede křížová cesta. Je to východním směrem od města – za řekou a za tratí. Z centra až nahoru je to zhruba 2 km. My jsme už na to nějak neměli sílu.