Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chceme si udělat nějakou túru v horách, zastavit se v historicky zajímavých místech a prohlédnout si hrady, zámky i dřevěné kostelíky. Právě zde v Nízkých Beskydech v okolí města Svidník je dřevěných kostelíků poměrně dost.
Obec je na severu Slovenska v západní části Laborecké vrchoviny. Neleží na hlavní silnici, z hlavní silnice Svidník – Dukelský průsmyk se musí odbočit v Krajné Polaně na východ. Leží na potůčku s úžasným názvem Bodružalík. První písemná zmínka o obci je z r. 1600.
Nejcennější památkou je dřevěný kostel z r. 1658. Je to jeden z nejstarších dřevěných chrámů na Slovensku. Najdete ho na svahu v centru obce. Proto je postaven na vyšší kamenné podezdívce, která tento šikmý povrch vyrovnává. Je to tříprostorová stavba, pod hlavní věží je předsíň, následuje větší čtvercová loď a menší čtvercová svatyně. Nad předsíní je nejvyšší věž – zvonice, která se směrem vzhůru zužuje. Ve věži jsou tři zvony – nejstarší je z r. 1579. Trojdílná pyramidová střecha je zakončena makovičkami s bohatě zdobenými kovanými kříži. Okolo kostela je dřevěná ohrada, krytá šindelovou stříškou. Vstupní branka má šindelovou stříšku ve tvaru kužele.
Ikonostas v kostele je naprosto unikátní. Na zadní stranu ikonostasu ze 17. století byl v 18. století namalován další novější ikonostas. Je čtyřřadý. Carské dveře jsou dvoukřídlé, zlacené a bohatě vyřezávané se šesti medailonky. Ve druhé řadě jsou ikony, znázorňující dvanáct největších liturgických svátků, ve třetí jsou ikony apoštolů. Čtvrtou řadu tvoří šest medailonů s dvojicemi postav starozákonných proroků. Výzdoba je barokní. Vzácná je nástěnná malba z 18. století - je malovaná přímo na dřevěnou stěnu.
Kostel byl v průběhu své existence několikrát rekonstruován – v 18. století, v r. 1902 i po 2. světové válce. Naštěstí však válku přečkal bez větší újmy. Při prohlídce jsme byli upozoněni na opravené, ale stále viditelné místo ve střeše, kudy do kostela padla mina, naštěstí však nevybuchla.
Poslední rekonstrukce byla v letech 2004 – 2008. Ikonostas a nástěnné malby byly restaurovány r. 1995. Kostel je od r. 1968 národní kulturní památkou a od r. 2008 je zapsán v Seznamu světového dědictví UNESCO.
My jsme sem zajeli pouze kvůli dřevěnému kostelíku, nejedli jsme zde, ani nespali.
Kostel je možno si prohlédnout. Na dveřích je uveden kontakt – stačí paní zavolat. Paní toho napovídala o kostelu hodně, ale neustále výklad prokládala informacemi, jak jsou na tom špatně, že už lidé na prohlídky tolik nechodí a že vše je čím dál tím dražší. Aby dokázala, že má pravdu, tak chtěla za vstup 3 Eura na osobu a ty nádherné barevné publikace, které jsme někde dostaly za cenu od 1 do 3 Euro, prodávala za 5 Euro. Měla dokonce i z kostela v Príkre a v Mirole. To už jsme se skutečně nad touto výší pozastavili, tak nám nakonec tyto tři brožury prodala za 10 Euro. Ani fotit nám nedovolila. Ale přesto nelitujeme prohlídky tohoto kostela, je skutečně hezký. Jenže to tvrdím o všech. Každý je jiný a každý jinak krásný.
Přes obec vede značená cyklotrasa i zelená turistická značka. Takže se nechá udělat výlet i do Laborecké vrchoviny. Dokonce je možností několik. Zhruba 10 km dlouhý okruh je po zelené do obce Príkra a dál lesem do obce Mirola. V obou obcích jsou dřevěné kostelíky. Po málo frekventované silnici se pak nechá vrátit do Bodružalu.
Okruh dlouhý 13 km je na druhou stranu. Po zelené do obce Príkra, odbočit po žluté na rozcestí Jaruha a po modré přes Šivárnou dolinu do Nižného Komárníku, kde je další dřevěný kostel. Pak se bohužel musí kousek po hlavní silnici do Krajné Polany a po vedlejší okresce do Bodružalu. Ani jednu cestu jsme bohužel neabsolvovali, nějak nám to už časově nevycházelo.