Brezno – procházka městem a historií

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za kulturou

Fotografie (9) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (9 fotografií)

Radnice

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Vstoupit do fotogalerie (9 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chtěli jsme si udělat nějakou túru v horách, zastavit se v historicky zajímavých místech a prohlédnout si hrady, zámky i dřevěné kostelíky. To se vše povedlo. Nyní se pomalu vracíme, je horko a tak se chceme v Brezně zastavit aspoň na oběd.

Za čím jedeme?

Město se rozkládá na řece Hron ve středním Slovensku. Na sever jsou Nízké Tatry, na jihu je Slovenské rudohoří a na jihovýchodě Muráňská planina.

Podle archeologických nálezů ze lidé žili již před třemi tisíci let - již v době bronzové. Našlo se zde 14 bronzových náramků a dva bronzové kalíšky, které lze časově zařadit do období 1250 – 700 před naším letopočtem. Je to jeden z největších bronzových nálezů na Horehroní. Oblast nebyla dále osídlována, byly zde hluboké lesy, které sloužili pro královskou honitbu. První písemná zmínka je z r. 1265, kdy panovník Béla IV. vymezoval liptovským osadníkům prostor jejich lovu.

V době po tatarském vpádu zde bylo objeveno nerostné bohatství. Oblast začali osídlovat němečtí kolonisté, vznikali zde hornická města. Brezno bylo právě jedním z nich. Současný název se začal používat až od r. 1560. Hornictví ovlivnilo rozvoj města. Město sice získávalo různá privilegia, ale současně si stát ponechával možnost disponovat s jejich lesy a půdou. Přicházeli sem další osadníci – dřevorubci a uhlíři.

Od r. 1538 byly postupně budovány hradby, ze čtyř stran se do města vstupovalo zděnými branami, jen ze strany Hronu nebyly hradby pravděpodobně nikdy postaveny. Nebyly však udržovány a r. 1738 byly už téměř v ruinách.

R. 1650 povýšil Ferdinand III. Brezno na svobodné královské město. Ve městě postupem času působilo až 14 cechů, ale řemeslníci se současně snažili získat pro své hospodaření i půdu. Charakter města se měnil, až se právě řemeslo a zemědělství stalo základní zdrojem obživy. Hornická výroba zanikala. Chovali se zde ovce, skot. Dokonce ani industrializace 19. století způsob života ve městě neovlivnil.

Nejčernějším dnem v historii města je den 9. 5. 1779, kdy ve městě vypukl požár - shořelo 113 domů, kostel, fara, radnice, hostinec, pivovar a tři ze čtyř bran městského opevnění.

Město má nyní vybudované a památkově chráněné historické centrum, kde jsou významné Kulturní památky a pamětihodnosti a které bylo r. 1991 prohlášeno městskou památkovou zónou. K tomu vydalo i malou brožurku Procházky městem a historií, kterou je možno získat v infocentru na západní straně náměstí Generála M. R. Štefánika. Je tam mapka centra a trochu povídání ve slovenštině a v angličtině.

Centrem historické oblasti je právě velké obdélníkové náměstí Generála M. R. Štefánika, které patří k ojedinělým na Slovensku. Nyní je ulicí Československej armády rozděleno na dva lichoběžníky.

Nejstarší stavbou v severní - větší části náměstí je radnice. R. 1770 byla nově postavena na základech původní renesanční radnice z r. 1589. Po velkém požáru r. 1979 byla radnice obnovena jako první. V přízemí jsou renesanční klenby, na patře jsou pozdně barokní klenby se štukovou ornamentikou. Do boční fasády je vsazen městský erb, který byl původně na jedné z bran v městském opevnění. Dnes zde má své sídlo Horehronské muzeum.

Před radnicí byli pochovávání vojáci, kteří padli při osvobozování města na konci 2. světové války. Na žádost velitele sovětských vojsk jim zde byl r. 1945 odhalen pomník. Ostatky vojáků byly odvezeny na hřbitov do Zvolena. Od r. 1965 zde stojí nový Pomník padlým.

Hned vedle radnice je dominanta náměstí - jednolodní římskokatolický kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1782 – 85 s původním pozdně barokním mobiliářem. Věž ke kostelu byla přistavěna až po deseti letech.

Naprosto netradičně plochu této části náměstí z větší části zabírá městský park. Budoval se od r. 1884. Jeho součástí byla lipová alej. Hlavním prvkem tehdy byl pomník císařovny Alžběty Bavorské, zvané Sisi (od r. 1939 tam stojí pomník Jana Chalupky, autora satirické komedie "Kocourkov ..."), ke kterému vedli cestičky lemované zelení.

Před kostele byl r. 1952 odhalen pomník se sochou partyzána – Pomník padlým ve SNP. Později tam byla doplněna i deska se jmény padlých během 1. světové války.

Mezi dvěma Pomníky padlým je bronzová socha generála M. R. Štefánika, která byla prvně odhalena 5. května 1929 – při 10. výročí jeho tragické smrti. Od r. 1952, kdy měla být roztavena, ji místní ukrývali a r. 1990 znovu umístili na původní místo. Kopii sochy věnovalo město svému partnerskému francouzskému městu Meudon, kde tento původně slovenský astronom, později generál francouzské armády M. R. Štefánika působil v letech 1905–1906. Pomník stojí před meudonskou hvězdárnou a byl odhalen 5. května 1998 za účasti nejvyšších představitelů vlády SR a francouzské generality.

Od r. 2007 je v severozápadní části parku pomník Martina Rázusa. Byl to slovenský básník, prozaik, dramatik, politik a evangelický farář, který od r. 1930 působil v Brezně.

V jižní částí náměstí je dominantou mohutná hranolová městská věž. Obyvatelé ji považují za symbol města. Původně to byl strážní objekt, který byl postaven r. 1830 v klasicistním stylu. V horní části byl byt strážníka, který údery na zvon ohlašoval nebezpečí požáru. I dnes tato 31 metrů vysoká věž slouží jako zvonice. Jsou tam tři zvony - největší je z r. 1780 a váží 960 kg, další dva zvony Sv. Vendelín a Sv. Florián jsou z r. 1924.

Od r.. 1405 stával na náměstí první farní kostel se hřbitovem, nyní na jeho místě - kousek od věže - stojí mariánský sloup. Na své náklady ho musel r. 1741 nechat postavit měšťan Juraje Machnera. Byla tak potrestán za veřejně vyslovenou kletbu.

Na kraji náměstí – při Rázusově ulici stojí Piaristický klášter, který si řád vybudoval v letech 1694-1713. V kapli kláštera je umístěno několik gotických památek, které se podařilo zachránit ze zničeného kostela – např. plastika Madony s Ježíškem a křídlo oltáře.

Podle soupisu ulic a obyvatelstva z r. 1569 na náměstí žila převážně nejmajetnější vrstva – rychtář, notář, členové městské rady, městský kapitán. Nejstarší kamenné měšťanské domy se dochovaly na severozápadní části náměstí. Nejstarší je dům č. 13 - pozdněgotické jádro je z doby kolem r. 1530. Fasáda má renesanční výzdobu. Byla odkryta r. 1779, když se dům opravoval po obrovském požáru města. R. 1981 byla fasáda restaurována. V domě je muzejní expozice.

Z počátku 17. století pochází i evangelická fara v severovýchodní části náměstí a římskokatolická fara v jihovýchodní části náměstí. Jsou to jedny z nejstarších budov farních úřadů, působila tam řada významných osobností, což dokazují pamětní desky.

Za evangelickou farou si po vydání tolerančního patentu postavili svůj kostel i evangelíci. Se stavbou bylo započato r. 1785, v letech 1824 – 1871 se opravoval a zvětšoval. Ke 100. výročí založení kostela dostal varhany se 42 registry. Jsou to druhé největší varhany v evangelickém kostele na Slovensku. Věž kostela byla přistavěna až r. 1906.

Na kopečku nad tímto kostelem je Kaple sv. Kříže. V letech 1518 – 1520 zde byl postaven jednolodní zděný římskokatolický Kostel Blahoslavené Panny Marie. O sto let později byla ze severu přistavěna sakristie. Byl zde i hřbitov, obehnaný zdí, která nahrazovala i funkci obranné zdi města. Při požáru r. 1779 shořel dřevěný trámový strop, krov a většina dřevěného vybavení, vč. oltářů, varhan, lavic. Dokonce i zvony se roztavily. Loď kostela byla pak zbourána a svatyně přeměněna na kapli. V interiéru je původní gotický portál, klasicistní sousoší Kalvárie ze začátku 19. století. Z hradební zdi zbyla jen jižní část – kde jsou vstupní kovaná dvoukřídlá vrata z konce 19. století. Další zbytky původního opevnění jsou snad v ulici Hradby severozápadně od náměstí. Ale až tam jsme nedošli.

V 17. století se na náměstí velká část zděných domů přestavovala, řada jednotlivě stojících domů se spojovala a tvořily se tak průjezdy do dvora. Přízemní domy se zvyšovaly. Většina obytných domů byla do konce 18. století ještě dřevěná se štítem do náměstí. Zděné domy na jižní straně náměstí byly přestavěny ve 40. letech 19. století v empírovém slohu a zvýšeny. Fasáda měla plastické členění. Nově se objevují balkony s kovaným zábradlím.

Koncem 19. a 20. století se v historickém centru budovali administrativní budovy v historizujícím slohu s nastupující secesí. K nim patří budova dnešního soudu (dříve okresního úřadu), která byla postavena r. 1899 v Kuzmányho ulici – je to hned na konci prvního bloku po výjezdu z náměstí. Má monumentální vstupní portál a na nároží věžičku.

Na náměstí na rohu Kuzmányho ulice je další veřejná budova té doby – hotel Ďumbier. Původně zde byla patrová renesanční budova hostince, r. 1910 byla přestavěna na městský hostinec s divadelním sálem. Schodiště má secesní kované zábradlí, sál má štukovou výzdobu, fasáda i okna jsou secesní.

Na počátku 20. století byl přestavěn i měšťanský dům na jihozápadním rohu náměstí na městskou spořitelnu (dnes sídlo městského úřadu). V suterénu jsou renesanční klenby z 2. poloviny 17. století, původní je i reprezentační schodiště. Secesní štuková omítka s ornamenty ze z roku 1910.

Všechny tyto domy a vlastně celé náměstí je krásně opravené. Bohužel zcela opačně je na tom synagoga, která je jen kousek od tohoto náměstí – ve Štúrově ulici. Stačí u budovy okresního soudu zahnout vpravo a je vidět její kopule. Je však v žalostném stavu. První žid se do města přistěhoval r.1852, další tři židovské rodiny až r. 1859. Svoje obřady zpočátku vykonávali v soukromých domech, od r. 1885 již v domě, který Židovská náboženská obec zakoupila. Roku 1900 ve městě již žilo 85 židů, bylo proto rozhodnuto si postavit synagogu. R. 1901 byla položen základní kámen, r. 1902 již byla vysvěcena. Po deportaci židů r. 1942 již svému účelu neslouží. Jedná se o jedinou synagogu v regionu, uvnitř je deska se zakládací listinou v maďarštině a hebrejštině a zrekonstruovaný oltář. V brožurce píšou, že v r. 1996 se začalo s opravou, že se využívá pro kulturně společenské účely a že je uvnitř stálá expozice zaniklé komunity. Bohužel r. 2015, kdy jsme tam byli my, tomu nic nenasvědčovalo.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Auto jsme zaparkovali ve Šrámkově ulici a na oběd jsme zašli téměř hned za rohem v v Rázusově ulici. Byla to sice nějaká jídelna, ale jídlo chutné, ceny vynikající. Víc jsme vlastně nepotřebovali.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Náměstí je krásně opravené, paní v infocentru úžasně příjemná. Kdyby bylo trochu menší horko, určitě bychom si toho prošli víc a hlavně víc si to užili. Ale protože byla tropická vedra, tak jsme si to sice prošli, ale nic moc jsme dál nestudovali a poměrně rychle město opustili do přírody – na Muráňskou planinu.

Ostatní informace

Pokud byste si chtěli prohlídku města opravdu vychutnat, pak je možno si předem na infocentru objednat prohlídku města s průvodcem. Mají dokonce dva okruhy – Prohlídku historického centra a Po stopách židovské kultury, kdy vás zavedou k synagoze (možná i dovnitř), na židovský hřbitov a navštívíte expozici Z historie židovské komunity v Brezně. Snad tyto informace stále ještě platí.

Poslední aktualizace: 21.11.2015

Brezno – procházka městem a historií na mapě