Bruntálský Uhlířák

Kam a jak jedeme?

Do Bruntálu. Možná by se to mělo vyskloňovat jinak, záleží, zvolíme-li pro město rod mužský nebo ženský. Každopádně do města, které je zřejmě hlavním centrem pohoří Nízkého Jeseníku. Jde o město na křižovatce silnic první třídy 11 a 60, či na železniční trati Olomouc – Opava. Z toho si každý určitě svou dopravu odvodí (to samozřejmě neplatí pro místní).

Za čím jedeme?

Blízké okolí města, přesněji to jižně až jihovýchodní patří horograficky k té nejvyšší části Nízkého Jeseníku, kterému se říká Slunečná vrchovina, to podle vrchu Slunečná (800 m n.m.). Zároveň je tato část proslulá jako vulkanická oblast, tedy už nečinná, ale zdejší sopky, geologicky vzato fungovaly ještě nedávno (1,7 mil. let, no co to je…).

Jednu sopku mají bruntálští hned za humny, tedy nějaké dva kilometry od centra města k jihu, vlastně vilová čtvrt tu šplhá již po svahu Uhlířského vrchu, který je našim cílem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Výlet je spíš vycházkou, tak se to dá zvládnout i bez nějakých potravin. Ovšem Bruntál je dosti velký, aby si tu cestovatel nějakou hospodu našel, případně ne zas tak daleko od našeho směru se nachází i nákupní zóna s nejmenovaným hypermarketem.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

U zmíněné nákupní oblasti se přes ulici dá objevit stoupající ulice se zeleným značením, která nás k cíli v pohodě dovede. Je to sice do kopce, ale nejde o žádný krpál, cesta stoupá pěkně pozvolna.

Zřejmě relativní blízkost města a kopce vedla k tomu, že na Uhlířském vrchu vznikla první poutní kaple v roce 1653. Ono to měl své opodstatnění. Bylo čerstvě po třicetileté válce. Bruntálsko byl do té doby značně reformované, tedy protestantské. Protože víme, že v Českých zemích ale zvítězili katolíci, využili všechny prostředky pro návrat oveček do lůna církve svaté. Bruntálské zboží do Bílé hory patřilo Pánům z Vrbna (Bruntálští z Vrbna). Protože se ale ocitli na té nesprávné straně, panství jim bylo zbaveno a město i velkou oblast celých Jeseníků získal Řád Německých rytířů.

Právě řádový místodržící Oswald z Liechtensteina nechal na kopci kapli postavit. Ke kapli se začaly konat pravidelné poutě, ta hlavní k svátku Panny Marie Pomocné. Dřevěná stavba nemohla vydržet věčně, v letech 1755–65 byl postaven jednolodní barokní kostel dle návrhu krnovského architekta J.F. Ganse. Lákadlem ve svatostánku byl „zázračný“ obraz s kopií Pasovské Madonny, v originále od Lucase Cranacha.

Po dokončení kostela byla na cestě ke kostelu vysázena i čtyřřadá lipová alej, která poutníkům poskytovala (a poskytuje) v horku chladivý stín. Každé poutní místo muselo mít i křížovou cestu. První vznikla až v roce 1916. Obrazy namaloval Franz Templer podle předloh G. Fugela z Mnichova. Zřejmě šlo o vcelku běžné výjevy, jaké známe z jiných křížových cest.

Po válce tato zastavení zanikla, byť poutě se konaly až do roku 1970. Ovšem po bratrské pomoci v roce 1968 se v Bruntále usídlila značně početná posádka sovětských vojsk (asi 2 pluky) a Uhlířák se stal oblíbeným rejdištěm východních vojsk. Značně se to podepsalo na výbavě i výzdobě kostela, který přestal sloužit jako svatostánek.

K lepším časům přispěla změna po roce 1989, vojáci odtáhli a poutní místo začalo ožívat. Nutných oprav se dočkal samozřejmě kostel (znovu vysvěcen 9.10.1993). Celková obnova bude asi delší. Hlavní „porevoluční“ změnou na Uhlířském kopci je asi ale nová křížová cesta. Ta vznikala v l. 2001–2004 a je dílem místního řezbáře Františka Nedomlela. Celkem na ni můžeme najít 15 zastavení. Výjevy jsou zhotoveny z různých druhů dřev a kapličky jsou umístěny na podstavcích kamenných podstavcích. Jaké kameny byly použity se dá vyčíst z tabulek u každého zastavení. Navíc se dozvíme i jména přispěvovatelů, kteří poskytli prostředky na jednotlivá zastavení. Celkové náklady na dílo dosáhly asi 2 mi. Kč.

Mimo příjemné procházky nabízí alej s Křížovou cestu i poučení, a to díky naučné stezce, dozvíme se něco o historii potního místa, ale i geologii (ve svahu pod kostelem je opuštěný tufový lom).

U zadní části kostela je vyhlídkové místo, můžeme se podívat na vrcholky Hrubého Jeseníku (západně), na jih a východ k dalším sopkám (Venušina, Velký Roudný).

Ostatní informace

Uhlířský vrch býval oblíbeným výletním místem nejen měšťáků ale i s okolních vesnic (Kočov). Vždyť před kostelem dokonce býval hostinec (zbyla po něm prázdná studna). Na severním svahu dokonce bývala sjezdovka. Teď už to bývá se sněhem horší, ale když napadne, mají tu najeté strojové stopy...