Bruntál – Památník obětem komunismu

Hornoslezské město Bruntál se sice chlubí, že svým založením patří k našim nejstarším městům vůbec. Myslí se tím samozřejmě rok 1210 (±) kdy bylo město založeno takřka na zeleném drnu (spíš v lese), tehdy podle právního předpisu, zvaném Magdeburské právo. Samozřejmě jsou u nás starší města, ale ta vznikla relativně živelnějším způsobem kolem různých sídel velmožů či na trhovních místech a jejich právní rámec vznikal za chodu.

Všeobecně se Bruntál považuje za poněkud zapadákov, což ovšem není vina samotného města, ale spíš nešťastnou souhrou okolností. Kdo někdy do města zavítal, ví, že je to vcelku pěkné město, navíc na dohled od krásné přírody. Na dohled jsou hlavní vrcholy Hrubého Jeseníky, a vysloveně za humny pak přehrada Slezská Harta s významnými body toho nižšího Nízkého Jeseníku. I samotné město je nakonec dosti půvabné, pokud si dokážeme odmyslit nevzhledná okrajová sídliště, které ovšem trápí i jiná naše města.

Nezapomeňme, že dlouhá léta byl Freudenthal (česky šťastné údolí) sídlem rakouské větve řádu Německých rytířů (před tím ale i významné šlechty – Pánů z Vrbna). Po těch tu zbyl krásný zámek, i několik výstavných budov (škola, špitál). Pověst zapadákova zřejmě způsobil vznik nového správního rozdělení v roce 1960. Tehdy byl Bruntál ustanoven jako sídlo okresu. Důvod bylo umístění více ve vnitrozemí. Pod svou správu tak dostal i daleko větší a výstavnější Krnov, který měl tu smůlu, že leží u hranice. Pověsti města pak nepomohl přísun sovětských vojáků po roce 1968. Spolu s rodinnými příslušníky a výstavby pověstných „kachlíkáren“ (paneláků, které si sověti vyráběli v NDR) tu sídlilo kolem 3.000 vojáků a občanů SSSR. To se zhruba v patnáctitisícovém městě muselo projevit.

Dnes už naštěstí je tato doba pryč, nicméně Bruntálsko se přeci jen od ostatních částí naší země vzpamatovává pomaleji. Je za tím přeci jen poměrně horší dopravní dostupnost, tak i absence významnějšího průmyslu, hospodářství vůbec.

Na dobu minulé nesvobody upomíná relativně nenápadný Památník obětem komunismu. Najdeme ho na náměstí Sv. Michala, což je vlastně křižovatka silnic č. 11 a 60, chcete-li ulic Jesenické, Ruské a dále Dukelské (i ty sověty si tady nenápadně nechali). Pomník je trošku ukryt v porostu u kaple sv. Michala. Je vytvořen v podobě otevřené dlaně ve stylizovaném okovu a probodené trny. Autorem je Vratislav Varmuža (*1934 Spytihněv), který působí v Ostravě. Dílo bylo odhaleno v roce 1992. Původně byla ještě součástí růže, ta bohužel neodolala zájmu nenechavců...