Cesta za historií a poznáním města Šternberk

Kam a jak jedeme?

Šternberk je zajímavé čtrnáctitisícové město olomouckého okresu a – alespoň co se historických památek týče – své návštěvníky rozhodně nešetří. Vždyť je zde registrováno celkem 61 kulturních památek a město se hrdě pyšní titulem Historické město roku 2008. Ono také svou roli hraje fakt, že první písemná zmínka o Šternberku pochází již z roku 1296, stojí zde známý moravský hrad a od roku 1991 zde byla prohlášena městská památková zóna. A ti, které památky zase až tak moc nezajímají, možná alespoň nejasně tuší, že se zde někdy vyráběly budíky a jezdily automobilové závody do vrchu Ecce Homo. Nebo že i Šternberk má své slavné rodáky, kterým v současné době vévodí Hvězda hokejového klubu Boston Bruins David Krejčí a oblíbená herečka Hana Maciuchová. Všechny tyto informace jsme ale v době naší cesty ještě znát nemohli, protože David do NHL teprve pronikal a na svůj historický titul město teprve čekalo. Popisovaný výlet se totiž odehrál v létě roku 2007 a přiložená fotogalerie je tvořena pouze skeny dobových fotografií o rozměru 9 x 13 cm. To ovšem nic nemění na tom, že se nejedná jen o nějaké retro, ale uvedené informace platí - v podstatě beze změny - i dnes.

Celý výlet přitom vznikl jako klasická znouzectnost, ale nakonec byl opravdu velmi zajímavý a pro příznivce historických památek nabitý neobyčejným množstvím informací a vjemů. Mě osobně jen trošku vadil fakt, že jsem v té době měl být s kamarádem na kolech v rakouských Alpách. Lékaři, které jsem byl donucen navštívit, byli tehdy ovšem jiného názoru a vychrlili na mě záplavu slov, ze kterých jsem pochopil jen trombóza, embolie, zinková rakev a hospitalizace. Pěkně jsem poděkoval, podepsal revers a místo Alp se musel spokojit s – i tak nepovolenými – akcemi typu výlet s manželkou vlakem do Šternberka v podhůří Nízkého Jeseníku (kolega mezitím dobýval autobusem polskou Nysu) a třídenním cyklovýletem do oblasti mezi Brnem a moravsko-rakouským Pomezím v okolí Mikulova. Ale pořád lepší než pobytovka ve špitále …

Za čím jedeme?

Po příjezdu do Šternberka, kde jsme na prohlídce města už hodně dlouho nebyli, ihned vyrážíme – kolem vyvedeného Honzíka Nepomuka z roku 1706 – směrem ku hradu. Z popisek fotografií, které jsem tehdy na kinofilm pořídil a z moudrých knih teď mohu napsat, že hrad pochází z poloviny 13. století, kdy jej založil Zdislav ze Šternberka. Koncem 14. století jej pak rozšířil Albert II. Renesanční přestavba hradu po požáru v roce 1538 už byla záležitostí Václava Berky z Dubé a Lipé. Hrad má dodnes dvě hlavní dominanty: Kapli s arkýřovým presbytářem z konce 14. století a válcovou hlásku z poloviny 13. století. Tato věž – se zdivem širokým až 4 metry – však byla snížena po požáru v polovině 17. století.

V interiérech hradu se nesmí fotografovat, což jsem celkem poctivě dodržoval, protože kinofilm přece jen potřebuje čas a světlo (dnes už vám zde dovolí fotit za stovku, ale tu bych už z principu nedal). Pořídím si tedy alespoň pár snímků lapidária na vnitřním ndvoří, jehož součástí jsou např. renesanční náhrobky, erby, kamenní trpaslíci a spoustu dalších zajímavostí. Při prohlídce zjistím, že si interiéry hradu pamatuji celkem dobře, a to přesto, že naposledy jsem tady byl někdy počátkem 80. let minulého století. I tentokrát se mi nejvíce líbí jednolodní gotická Kaple s křížovou klenbou (i když originál překrásné Šternberské Madony si už prohlédnete v olomouckém AMO) a fragmenty nástěnných maleb nebo různé výdobytky renesance (stropy, dveře, baldachýn nad postelí ve Velké ložnici). A pak si ještě hrad obejdeme; ze severu totiž vypadá spíše jako nějaká hradní zřícenina, ze západu jej naopak zdobí – druhotně zasklená – palácová arkádová dvouoblouková lodžie italského typu ze 16. století.

Pro někoho je hrad malý, pro někoho nevzhledný nestylový slepenec, ale v každém případě je to stavba zajímavá a navštíveníhodná. Je však pravdou, že Liechtensteinové nechali hrad v průběhu 18. a 19. století dosti zchátrat a pozdější romantická přestavba, dokončená arch. Kayserem a von Neumannem roku 1890, už nemusí každému vyhovovat.

Nastává čas opustit areál hradu a vydat se ke druhému hlavnímu cíli dne. Čeká nás komplex bývalého kláštera augustiniánů s kostelem Zvěstování Páně (bývá uváděn rovněž jako chrám Zvěstování Panny Marie). Prohlídku zde zajišťuje Handkeho občanské sdružení a ta v sobě zahrnuje expozici o historii města i kláštera, prohlídku klášterních sklepů, historické sály s obnovenou nástropní malbou od J. K. Handkeho, obrazárnu barokních malířů nebo věžní hodinové stroje. Milým bonusem je pak ukázka hry na varhany v klášterním kostele, včetně jedinečného výhledu do temně ohořelého interiéru chrámu z kůru. Nepotěšila naopak informace, že nepůjdeme do křížové chodby.

Bývalý augustiniánský klášter v současné době vlastní dva majitelé: Město Šternberk (klášter) a Římskokatolická farnost Šternberk (kostel, ambit, bývalý proboštský palác). A se šternberským kulturním atašé, který nás tenkrát prováděl a se kterým jsme se později potkali i na jedné velké výstavě VM Šumperk, jsem tenkrát sáhodlouze diskutoval na téma zajišťování uspokojení kulturních potřeb obyvatelstva. On paradoxně vyzdvihoval Šumperk, já spíše Šternberk a Uničov.

Prohlídka se mi líbila hodně a tak jsem si zakoupil i nějaké materiály, které se asi v „íčku“ dají pořídit i bezplatně. Zmíním tedy k historii klášterního komplexu a k jeho prohlídce alespoň pár slov. Spolu s farním kostelem je klášter nejvýznamnější barokní architekturou Šternberka. Budova proboštství (dnešní fara) byla postavena v letech 1718 – 1723 (arch. C.A. Reyna), vlastní stavba konventu podle projektu Antonia Beduzziho proběhla ve 30. a 40. letech 18. století. Barokní přestavba kláštera byla završena novostavbou klášterního a farního kostela Zvěstování Panny Marie na místě zbořeného gotického kostela v letech 1775 - 1783. Podoba chrámu s dvouvěžovým průčelím o výšce 60 metrů je však připisována F.A. Grimmovi. Chrámová loď je vysoká 30 metrů a zdobí ji zejména rokokové nástropní malby Antonína Sebastiniho Šebesty a hlavní oltář Ondřeje Schweigla.

V rámci prohlídky mě postupně nejvíce upoutaly historické knihy v probošství, nástropní freska Jana Kryštofa Handkeho Nanebevzetí Panny Marie, monumentální klášterní schodiště s původním hodinovým strojem, gotické i barokní sklepy, klášterní muzeum, kde najdete i tkalcovský stroj, silně připomínající první děrné štítky, odhalené nástropní a nástěnné malby v refektáři a dormitáři a obrazárna se soškou renesanční Madony. Mrzí mě jen ta křížová chodba … zvláště proto, že ambit kolem rajské zahrady zůstal v původní gotické podobě a byla na něj pouze umístěna barokní nástavba.

Tím máme splněny hlavní body výpravy a můžeme si prohlédnout v klidu pár dalších zajímavých památek města. Začneme hned před průčelím Grimmova chrámu, kde stojí barokní morový sloup. Pochází z roku 1719 a zdobí jej zlacená Panna Maria a pískovcové sochy světců. Prohlédneme si i dva smírčí kříže a pomalu se přesuneme k rekonstruovanému Hlavnímu náměstí. I tady je co vidět; ale nejvíce pozornosti zřejmě poutají supermoderní hodiny. Krátce pokorzujeme a – dodnes nevím proč – získám neodbytný pocit, že by bylo dobré se vrátit přes klášterní areál. Skvělé vnuknutí, protože z důvodu nějakého stěhování je otevřena křížová chodba. A tak si ji nakonec přece jen celou a v klidu projdu. Velká spokojenost, protože dochované gotické prostory s žebrovou křížovou klenbou bonusově doplňuje zajímavá galerie pozdně barokních a rokokových obrazů. Pak už jen krátká zastávka u portálu v místě bývalého fojtství a věznice na Horním náměstí a je konec.

Ještě však musíme dojít zpět na vlakové nádraží. Vzhledem k tomu, že mi po několikahodinovém korzování a běhání po schodech silně otekla nemocná noha a příšla první křečová vlna, trvalo to nepoměrně déle, než jsme očekávali. Plánovaný vlak nám sice ujel, ale díky tomu jsme měli dost času na klidný oběd a pivo v nádražní restauraci. Další vlak jel asi za hodinu a zbytek cesty už proběhl bez komplikací. V těch Alpách bych sice byl raději (později jsme tuto výpravu absolvovali ... a mezi horskými velikány nám vůbec nevyšlo počasí), ale výlet do Šternberka jsme si s manželkou plánovali už několik let a kdo ví, jestli bychom ho za normální situace hned tak absolvovali. Takto ho mohu alespoň všem s klidným svědomím doporučit.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Malé občerstvení jsme absolvovali přímo na šternberském hradu, to větší pak ve šternberské nádražní restauraci. Výběr těchto lokalit neprobíhal na základě doporučení nebo okamžité potřeby uspokojení chuťových buněk, ale byl dán pouze časovými důvody a tedy prostě tím, že jsme v dané chvíli byli na daném místě.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nikdy jsem se netajil tím, že nade vše miluji gotiku, takže bych měl asi napsat: jednoznačně hradní Kaple. Tentokrát však musím přiznat, že mě asi nejvíce zaujal - převážně barokní - klášterní komplex. Sice jsem částečně věděl, co nás tam čeká, ale bylo toho tak nějak více ... a bylo to prostě hodně zajímavé. A ten gotický ambit byl takovou malou bonusovou třešničkou na dortu.

Ostatní informace

Na hradě můžete volit mezi dvěma okruhy, my se tenkrát spokojili s tím kratším. I. trasa je nazvaná Liechtenšteinské sbírky a v současné době stojí 100 / 70 / 270 Kč (základní vstupné / slevněné / rodinné), II. trasa se jmenuje Velký okruh (je to I. trasa doplněná o svozové sbírky z některých uzavřených moravských hradů a zámků) a absolvujete ji za 140 / 90 / 370 Kč. K tomu je třeba přidat jednorázové výstavy, které můžete navštívit za 20 Kč. Vstupné do prostor kláštera a jeho chrámu dnes činí 50 Kč, snížené 30. A pokud si to pamatuji správně, tak v tom roce 2007 to o moc levnější nebylo.