Do Maňovic za drakem.

Cesty Blatenskou pahorkatinou jsou vždy tak trochu pohádkovou záležitostí. Ta, kterou podnikneme, je do jihozápadní části  této „Země zamyšlené“, za drakem do malé vesničky jménem Maňovice. A nejen za drakem, jsou zde i další zajímavosti, krásné lesy a nádherné výhledy, především jižním směrem na hory Šumavy. A nemůžeme pominout ani faunu a flóru. I když druhové zastoupení rostlin není na zdejším podkladu nijak rozsáhlé, setkáme se zde i s orchidejemi. Turisté tento kraj ještě, k jejich škodě, neobjevili a tak zde nejsou ve větší míře značené cesty. Milým překvapením bylo zjištění, že malé Maňovice, které mají něco kolem čtyřiceti stálých obyvatel, mají vlastní naučnou stezku. Chodí se tady  skoro po Rovině, nejvyšší kopec v okolí, Soudna, má jen 569 m.n.m. a když se k tomu vydaří hezký podzimní den s modrou oblohou, je zážitek dokonalý.

 

Naše cesta začíná na nádraží v Pačejově, kam nás přivezl osobák z Horažďovic předměstí. Odtud jdeme po silnici k jihu na křižovatku u mostu přes koleje. Pokračujeme Doprava po okresce na Defurovy Lažany. Vpravo ve vsi je zajímavá stará budova s cimbuřím na štítech. Začíná mírnější stupání, napravo je Prasecký les a vlevo louky, ze kterých je  výhled na rybník Buxin a část Pačejova. Několik kamenných křížků je milým zpestřením cesty. Na konci lesa se napojujeme na naučnou stezku. Probíhá kousek po silnici a poté pokračuje lesem vpravo od silnice. Prvním zastavením je Vyhlídka ( č.5), s výhledem k východu, následuje okraj lesa (č.4), rybníček ( č. 3) a kousek před vsí cíl naší cesty drak ( č.2). Dívá se směrem k jihu k Šumavě, na horu Boubín. Je zde od nepaměti a v roce 1905 dostal dnešní podobu zásluhou starosty obce Antonína Rašky. Dostáváme se do obce k bodu na začátek stezky ( č. 1). Jdeme se projít po vsi k vysokým lípám. Je zde památník padlým a rybníček, jako ze starých časů s kachnami a pohledem na kapličku. U té je další zastavení (č. 12) a následuje Obecní dům ( č. 11). Obec opouštíme na severním okraji. Zde jsou Boží muka z roku 1916  ( č. 10) a po krátkém stoupání jsme u další z roku 1874 ( č.9). Ta byla obnovena až v roce 2005. Odtud se jde smíšeným lesem po cestě vystlané spadaným listím až pod vrcholek kopce Soudna ( č.8). Jsou zde pozůstatky malého lomu a po sotva znatelné pěšině docházíme na vrchol. Objevujeme polozetlelé zbytky spadlé rozhledny a k výhledu využíváme posed, ze kterého jsou na severu vidět Kvašňovice se starým románsko gotickým kostelem. Po louce při okraji lesa se dostáváme k Trojmezníku ( č.7 ). Dříve tudy probíhala hranice tří panství. Následuje poslední zastavení ( č.6), památník k 50. výročí zrušení roboty. Zajímavý je také asi 10 metrů vzdálený mezník s písmeny H, O, S, a letopočet 1725. O místo, kde měl mezník  stát, vedli pánové z Horažďovic, Oselců a Lažan šedesát let trvající soudní spor. Kruh se uzavřel, docházíme ke křižovatce a starou známou silnicí se vracíme do Pačejova.

Pokud člověk nechce držet dietu, je nutné vzít si jídlo a pití do batohu. Dobré ubytování se najde v nedalekých Horažďovicích.

Skutečně pohádková procházka do míst, kam se člověk rád vrací. I zde je bohužel jistý zádrhel. Pohled draka je v poslední době plný smutku. Zase je zde záměr zničit tento krásný kout vybudováním úložiště jaderného odpadu. Samozřejmě, že obyvatelé protestují. 8.1.2011 se konal na protest pochod územím, které připadá v úvahu pro výstavbu. Šlo se z Chanovic a tam se také končilo. Je smutné, dívat se jakými způsoby se v posledních letech tahle země ničí. Lze jen věřit, že dračí moc bude větší než záměry mocných, neschopných ale zároveň všeho schopných, především když se jedná o prachy.

Vycházka je dlouhá asi 6 km velmi krásnou přírodou. Více je napsáno na fotkách informačních panelů v přiložené foto galerii. Do Maňovic se lze dostat autem z Pačejova, Defurových Lažan anebo z Jetenovic. Vše se najde na mapě KČT č. 68 Pootaví.