Hoštejn, hradní kopec

Kam a jak jedeme?

Do Hoštejna, komu název moc neříká, jde o vesničku na moravsko-české hranici nedaleko Zábřeha. Stylové by bylo dojet vlakem, protože památka s železnicí poněkud souvisí a nakonec nějaké couráky tu i stojí. Ale neméně stylové je to na kole, protože právě od Zábřeha se sem dá dojet z části po cyklostezce (po opuštěném drážním tělese), zbytek po obslužné silničce, která ač ne cyklostezka, tak vlastně nějak volně na zmíněnou komunikaci navazuje (a provoz je na ní vskutku minimální).

No a konečně díky turistickým značkám sem mohou dorazit i neznalí pěší (červená, zelená).

Za čím jedeme?

V letošním roce obec Hoštejn oslavila 750 let první zmínky o osídlení. Ovšem to se netýkalo přímo vesnice, nýbrž hradu, který je naším cílem. V darovací listině kláštera v nedalekém Krasíkově (taky hezký cyklovýlet) je právě pevnost nad Moravskou Sázavou uváděna. Hrad měl založit tehdy mocný člen rodu Hrabišiců, Boreš. V neklidných dobách po smrti krále Přemysla Otakara II. Na hradě dokonce sídlila loupeživá posádka. Tu zlikvidoval Záviš z Falknštejna, nakonec i ten nedopadl jak známo moc slavně a po jeho smrti přešel hrad na nějakou dobu do královského držení.

Poměrně rozsáhlý hrad opět střídal různé majitele (Šternberkové, markarbě Jošt, Jan ze Zvole a dalo by se pokračovat k Tunklům a pánům z Boskovic). V polovině 15. století už ale hrad bývá uváděn jako zpustlý. A protože se tu zase usídlili nějací kriminálníci, hrad důkladněji pobořili vojáci hejtmana Archleba z Boskovic. Posledními soukromými majiteli hradu byli Liechtenštejnové, dnes jsou pozemky hradu obecním majetkem.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Než vylezeme na hrad (nebo slezení z hradu) nemusíme občerstvovací otázku příliš řešit. Prohlídka zas tak vysilující není a kdyby náhodou, v duchu socialistického realismu je přímo pod kopcem objekt restaurace Pod hradem, kde lze základní potřeby vykonat, ač tedy nejde o nijak honosný podnik.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ale zpět k hradu. V úvodu se zmiňujeme o železnici. Ta je s hradem vcelku důležitě svázaná. Pro mnohé, kdo na Moravu směřují hlavním koridorem je obelisk na hradním kopci znamením, že se blíží stanice Zábřeh na Moravě, tedy první rychlíková zastávka na území Moravy. Přídomek na Moravě ovšem patří pouze železniční stanici, samotné město je skutečně jen a pouze Zábřeh.

Po dlouhá léta byl totiž obelisk téměř jediným viditelným znamením, kde se vlastně hrad nacházel. Sice ještě z trávy čněl kus jakési zdi, ale tu zaregistroval málokdo. Po zboření hradu totiž materiál posloužil místním jako kamenolom. Na rozdíl od jiných hradů to zas z kopce nebylo tak daleko do podhradí, tak si místní udělali z ruiny zdroj hotového stavebního materiálu.

Další těžba stavebního materiálu se udála v letech 1842–45, v době kdy se stavěla Severní dráha Fedinandova, tedy trať Olomouc–Praha. Opět co se dalo snadno odnést zmizelo ve stavbě kolem železnice, takže z hradní zříceniny se toho zachovalo ještě méně. Snad aby to nebylo okolním tak líto, byl při příležitosti dokončení stavby v místě kde zřejmě stávala hradní věž vybudován pískovcový obelisk (1845). Co se z hradu dochovalo postupně zarůstala tráva a skrývaly nánosy hlíny. Ze zbytku hradu čněl jen kus zdi paláce.

Nicméně místní obyvatelé se asi nechtějí smířit, aby hrad zůstal v zapomnění. Nakonec od jara do podzimu je v okolí díky cyklistům a inline bruslařům v údolí vcelku rušno, tak proč je sem nepřilákat. Už pře oslavami se začalo s terénními úpravami na území hradu. Nemalou měrou se o to zasluhují i čtyřnozí pomocníci. Ovečky postupně spásají hradní kopec. Zčásti byly u vykáceny nálety a část stromů. Opraveny nebo znovu vytýčeny přístupové cestičky a schůdky k hradu. Ve spolupráci s archeology byl proveden i nějaký odkryv zbývajících základů (zřejmě jich bude pod hlínou ještě dosti. A tak na části odkryvu vyrostl kus nové zdi, respektující původní základ. Použit byl jen materiál, co se na kopci našel. A místní nadšenci hodlají vykopat (a půjde-li i postavit) ještě něco dalšího. Samozřejmě jen jak jim to dovolí památkáři. Hradní kopec (kopce) doplnili i sloupky s možným vyobrazením hradu a s krátkými vysvětlujícími textíky (mimo velké tabule s širšími informacemi o historii). Po těchto úpravách dnes můžeme s troškou dávkou fantazie obdivovat poměrně rozsáhlé území. Hrad patřil k těm větším a můžeme ho rozdělit zhruba na tři hlavní části.

Z východu byl hrad hlídán předsunutým opevněním, které je vlastně nejvyšším bodem areálu. Uprostřed je hradní kopec rozdělen příkopem na předhardí a vnitřní hrad, na nejnižší části na západě spíš mimo hrad býval hřbitov a kostelík. Dnešní kostel je o něco níž vlastně hned vedle.

Po úpravách ač tedy bez velkých ruin je Hoštejn vcelku zajímavým dokladem vývoje středověkých pevností. Ač z hradu moc nezůstalo, i tak zřejmě milovníka historie nezklame a mimo to, za zmínku stojí i pozoruhodný výhled do údolí Moravské Sázavy a na provoz na frekventované železniční trati.

Ostatní informace

Hradní kopec není od úpatí v dnešní vesnici příliš vysoký (nějakých 60 m), kdo sem přijede od kopce (z Kosova) je výstup ještě snažší. A ač na pohled je hrad oplocen, branky jsou volně k otevření, návštěvník nic neplatí. Zavírá se jen kvůli ovcím, aby s nezatoulaly.