Hřebečské baroko aneb cesta krajem sedmizubého hřebene

Kam a jak jedeme?

Tento tip na celodenní výlet nás zavede do oblasti zemské hranice Čech a Moravy. Do míst lehce opomíjených a přitom až neskutečně krásných. Do koutu naší země, který nabízí půvabnou přírodu i množství cenných historických památek. Středobodem tohoto kraje i našeho putování je renesanční perla zemí Koruny české – Moravské Třebová.

Hned na úvod tohoto článku musím zmínit fakt, že jeho název je lehce zavádějící. Tento titulek jsem totiž – po částech - někde četl a velmi se mi líbil. Tak jsem ho spojil a hned přidám upřesnění. Na naší cestě jsme se totiž rozhodně nevyhýbali ani gotice či renesanci, tedy slohům, které mám podstatně raději, ale ani to baroko ve finále rozhodně nechybělo. A i když jsou Boskovice odsud relativně daleko, moravskotřebovský zámek „hřebenovitým“ Boskovicům svého času skutečně patřil …

Z časových důvodů jsme celý výlet absolvovali autem a z přebohaté nabídky tohoto východočeského regionu – či spíše česko-moravského pomezí - vybírali pokud možno to nejzajímavější, nejkrásnější a nejvýznamnější.

Za čím jedeme?

Naší první zastávkou se stalo Městečko Trnávka (obec, 1.300 obyvatel), kde jsme ovšem jen odstavili auto a vydali se ihned ke zřícenině hradu Cimburk nad ním. Hrad vznikl okolo roku 1300, název mu dalo cimbuří v erbu pánů z Lipnice a jeho opevnění bylo výrazně posíleno v polovině 15. století. Mezi majitele hradu patřili mj. Boskovicové (ti se nejvíce zasloužili o významnou přestavbu v II. polovině 15. stol.), Žerotínové, Liechtensteinové nebo synovec Karla IV., markrabě Jošt. Hrad sice bývá občas uváděn jako od roku 1776 zaniklý, ale není to pravda. K vidění je tady toho stále ještě dost a dost.

Také v nedaleké obci Chornice (850 obyv.) jsme se soustředili na jedinou památku, kterou byl tentokrát kostel sv. Vavřince. Ten sice pochází až z přelomu 17. a 18. století, ale chrámová věž pamatuje i století 14. (přestavěna byla r. 1578). Navíc je tento svatostánek spojován s několika velmi uznávanými umělci, např. s dílnou sochaře J.F. Pacáka nebo s malířem J.T. Supperem (freska Osvobozování duší). Zaujme jistě i manýristická křtitelnice nebo neobvyklý moderní hlavní oltář.

Následující Jaroměřice (obec, 1.100 obyv.) už nás zaujaly větším – a velmi pestrým – množstvím památek. Zmínit je potřeba minimálně kostel Všech svatých (pův. gotický, současná podoba z r. 1804), pozoruhodnou sloupovou křížovou cestu, cyrilometodějský smírčí kříž, sgrafitový renesanční zámeček (vznikl v roce 1592 přestavbou tvrze) a zejména Kalvárii s Loretánskou kaplí a farní budovou z roku 1731. Kalvárie se vstupní bránou Ecce homo a kostelem Povýšení sv. Kříže je cenným areálem, kterému vévodí nádherný barokní kostelík s průčelní Kalvárií. Stavitelem kostela byl v letech 1712 až 1713 F.B. Klíčník z Brna, autorem projektu věhlasný architekt Giovanni Santini – Aichel.

A potom nás již čeká velmi krátká zastávka v městečku Jevičko (2.800 obyv.), kde se víceméně spokojíme se zdejší Městskou věží (pův. gotická, přestavby v letech 1593 a 1709) a několika barokními sochami.

Delší větší pauzu představuje Křenov (obec, 400 obyv,) a jeho kostel sv. Jana Křtitele. Tato - na malou obec opravdu nezvykle velká - sakrální stavba byla podle tvrzení místních znalců původně určena pro rakouský Salcburk a na česko-moravské hranici se objevila v podstatě náhodou. Už proto jsme věnovali jistý čas snahou sehnat někoho, kdo by nám kostel zpřístupnil. Naštěstí se podařilo a rozhodně jsme nelitovali. Zdejší vrcholně barokní kostel byl dokončen roku 1729 a jeho projekt možná vzešel ze Santiniho dílny (a průčelí chrámu by tomu i odpovídalo). Bohaté výzdobě interiéru dominují fresky J.K. Handkeho, oltářní obraz J.T. Suppera a dřevořezby Ř. Thényho. Zaujme také kruchta s barokními varhany.

Křenov, s kterým jsme se rozloučili u Pacákovy sochy Panny Marie, poté vystřídala Kunčina (obec, 1.400 obyv.) s pozoruhodnou balustrádou se sochami světců a světic (autor G. Hedrich, r. 1712 až 1716) před kostelem sv. Jiří (gotickou věž ze 14. stol. doplňuje chrámová loď z r. 1570) a Kunčinu vzápětí téměř desetitisícová Moravská Třebová. Toto nádherné historické město by samo pro sebe zabralo čas několikadenního výletu, takže my „v rychlosti“ navštívíme „alespoň“ areál renesančního – nebo spíše už manýristického – zámku z let 1611 až 1616 (přehlédnout nelze vstupní věž s bohatou sochařskou výzdobou, dvojpodlažní arkády, obnovené sluneční hodiny z r. 1558, klasicistní studnu a portál „starého“ zámku, který pochází z roku 1492 a je tak nejstarší dochovanou renesanční památkou v České republice), náměstí TGM se Sturmovým morovým sloupem z r. 1720, Křížový vrch s úžasným náhrobkovým lapidáriem (většina náhrobků je renesanční a pochází z přelomu 16. a 17. stol.), hřbitovním kostelem Nalezení sv. Kříže z počátku 16. století (přestavěn r. 1603 a je vlastně také lapidáriem náhrobků) a nádhernou vrcholovou Kalvárii pocházející z let 1730 až 1740. Ta je skutečným barokním klenotem města a jejím autorem je Jiří František Pacák (občas se uvažuje i o Severinu Tischlerovi z Moravské Třebové).

A potom již skutečně nastal nejvyšší čas na zpáteční cestu. V tom nejlepším se prostě má skončit.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Možností je cestou dost a dost. My využili nabídky Moravské Třebové.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Naprosto vše a moc.

Nelíbilo: -

Ostatní informace

Kromě tradičních nákladů (doprava, strava, pitivo, drobné suvenýry) jsme byli tentokrát naprosto neutrácející.

Zcela na závěr ještě jedná drobná poznámka. Informace k tomuto tipu na výlet jsou aktuální a uvedená místa navštěvujeme i nadále poměrně často, ale do fotogalerie jsem tentokrát zcela úmyslně vybral skeny fotografií 13 x 9 cm z dubna roku 2007, kdy jsme tento výlet uskutečnili přesně v popsané podobě.