Areál zámku v Moravské Třebové
Moravská Třebová je známa jako město renesance, neboť se v ní z tohoto období zachovalo velké množství budov. Svůj renesanční ráz získala v 16.století přestavbou domů po ničivém požáru.
Brzy nato se díky osvícenému majiteli panství - Ladislavu Velenovi ze Žerotína - městu dostalo i největšího rozmachu a prosperity v celé jeho dosavadní historii. V těch časech se stalo centrem humanistické vzdělanosti a získalo i velmi lichotivou přezdívku „Moravské Athény.“
Dnešní návštěvníky jistě osloví historické jádro města, hlavně to rozlehlé náměstí s mnoha honosnými měšťanskými domy s mázhausy, z něhož přímo vyzařuje genius loci v duchu renesance.
Ve stejném stavebním slohu byl zbudován i nedaleký, v centru se nacházející zámek, ale z kdysi nádherné stavby se bohužel zachovalo už jen „torzo“ v podobě manýristického trojkřídlého arkádového předdvoří a ze starého zámku jediná pozdně gotická místnost a portál z roku 1492.
Ten je ale naprostým unikátem, neboť se jedná o nejstarší zachovanou renesanční památku na sever od Vídně.
Příčinou zániku zámku se stal mohutný požár, který jej zachvátil roku 1840. Po něm musela být převážná část objektů stržena a ty ostatní byly přestavěny. I tak se ale jedná o jednu z nejvýznačnějších takových památek u nás, protože to unikátní manýristické arkádové nádvoří má velmi bohatou kamenickou výzdobu.
Předchůdcem zámku býval hrad, vystavěný zde už ve 13.století. Na jeho místě si Jindřich z Lipé zvaný Železný, vystavěl pevnost mnohem pevnější. Po ukončení husitských válek ji král Jiří z Poděbrad postoupil Kostkům z Postupic. Dalším majitelem panství se stal Ladislav Velen z Boskovic, který hrad přestavěl už téměř na zámek. Kromě stavitelů Jeronýma Dubenského a Kašpara Hardinga tady pracovali i italští kameníci. Panské sídlo i město se brzy stalo centrem umělců, básníků, hudebníků, teologů i alchymistů.
Do dnešní podoby nechal zámek přestavit osvícený pan Ladislav Velen ze Žerotína. Stalo se tak mezi lety 1611 až 1620 a vznikla zde dvoupatrová trojkřídlá budova nebývalého rozsahu. Zvláště efektní byly arkádové ochozy. Oblouky a pilíře arkád byly bosované a sokly a parapety zdobily reliéfy různých fataskních hlav a polofigury. Nejhodnotnějším stavebním prvkem se stal portálový průjezd, který už u nás nemá – krom Matyášovy brány na Pražském hradě - obdoby.
Stavbu prováděl G.Mottalo z Castasegna, pravděpodobně i s pomocí G.H.Filippiho, architekta císaře Rudolfa II., který na Moravu kvůli jakýmsi svým finančním čachrům uprchl z Prahy.
Sám Mottalo na zámku prováděl úpravy ještě v roce 1628, kdy přestavěl jižní křídlo starého zámku a nechal v něm zbudovat schodiště. To už ale zámek patříl Karlu z Lichtenštejna, protože byl po bitvě na Bílé hoře Žerotínům spolu s panstvím zkonfiskován. Za vlády nového pána prosperita panství rychle upadalo a zámek ztratil funkci významné šlechtické rezidence a stalo se z něj jen obyčejné správní středisko panství.
K jeho další devastaci pak přispěli i Švédové, kteří jej v roce 1643 zcela vyplundrovali a odvezli všechny cenné věci... no a tu poslední ránu mu zasadil hrozný oheň v roce 1840. Zachovalé části – kromě manýristického předzámčí – poté prošly empírovou přestavbou a interiéry byly upraveny na kanceláře a byty panských úředníků.
V současnosti je moravskotřebovský zámek, jež prošel rozsáhlou rekonstrukcí, přístupný veřejnosti a v jeho interiérech je možno navštívit hned 5 expozic.
Ta první návštěvníky zavede do středověkých zámeckých sklepů, v nichž je umístěna středověká mučírna.
Druhá je seznámí s alchymistickou laboratoří doktora Bonacina.
Třetí expozice má název Poklady Moravské Třebové a jsou na ní – kromě sbírek grafiky, delftské fajánse, souboru kamnových kachlů, zbraní a jiných předmětů – k vidění i cenné flanderské tapisérie.
Čtvrtá expozice Jak se žilo na venkově návštěvníky seznámí s různými každodenními nástroji a předměty, jež používali obyvatelé starých dřevěných chalup a můžeme zde kromě pece vidět např. kolébku, kolovrátek, mandl i tkalcovský stav.
Poslední pátá expozice pak nabízí v prostorách černé kuchyně výstavku s názvem Barevná planeta, která je působivou exkurzí do geologických poměrů moravskotřebovského regionu.