I u Cotkytle je bledulový ráj

Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody • Na kole

U Hraničního potoka • Fotografie (103) • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (103 fotografií)

Kam a jak jedeme?

Foto: Bobkart

Ačkoliv to není zcela sportovní, ale někdy není zbytí, tak výjimečně až na místo automobilem. Naším cílem je vesnička, spíš osada Herbortice na česko-moravském pomezí (historicky). Kdo by tápal, poněkud známější Cotkytle na Herbortice plynule navazují a Dopravu motorovým vozidlem volíme z časových i praktických důvodů.

Za čím jedeme?

Jsou výletní lokality, kde hlavní lákadlo láká návštěvníky v průběhu celého roku, povětšinou to je nějaká pevná hmota (skála, stavba, hora apod.). V jiných místech je ale to hlavní lákadlo viditelné dobu daleko kratší, a je tedy třebas využít vhodný čas k návštěvě. Právě k takovým patří dvě chráněné lokality v okolí Herbortic, tedy přírodní rezervace V Dole, kousek dál přes kopec pak přírodní památka Selský potok. A tím hlavním lákadlem jsou rozsáhlé porosty bledule Jarní (Leucojum vernum), které po zimě ohlašují příchod hlavního vegetačního období.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Protože jsme vyráželi v časném dopoledni, všichni byli posilněni ranní snídaní, nějakou drobnou svačinku (sladkosti) jsme měli po kapsách a nakonec oběd, který jsme zvolili v hotelu Černá kočka ve Štítech všechny potěšil jak lahodností, tak i rychlostí a příjemností obsluhy.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ve zkratce se dá říci, že se líbilo všechno (až na terén, tedy podmáčený terén, ale bez něj by to nefungovalo).

Před nedávnem turista Traper (vlastně je to týden) popsal výlet do bledulového ráje v údolí Chlébského potoka u Nedvědic (tedy na Vysočině), připomnělo mi to fakt, že obdobná místa máme i u nás na severu Moravy (tedy vlastně už v Čechách, ale je to hned za hranicí okresu). Při předposledním volejbalu jsme o těchto místech hovořili a vcelku se objevil zájem se do těchto míst podívat.

Pepa nabídl, že ať to máme pohodlnější, vezme auto, tak si upřesníme kde kdo nastoupí, ráno se u startu objeví i další výletníci (potkali se v hospodě), takže se nakonec nemusíme v pěti lidech tísnit v jednom vozidle a pohodlně se vezeme ve dvou automobilech.

Přiblížení směřuje přes Zborov, Horní Studénky, Štíty, Horní Heřmanice (to je cesta na Lanškroun), je třeba správně odbočit v osadě Chudoba a dole jsou Herbortice. Auta necháme stát u zastávky busu a procházka směřuje proti proudu Hraničního potoka. Vlastně hned v osadě začíná přírodní rezervace V Dole. Ta byla vyhlášena již v roce 1955 a hlavním předmětem ochrany jsou právě rozsáhlé porosty bledule Jarní. Ovšem protože území je celoročně chráněné, v průběhu roku se tu dají najít další zajímavé květinky (suchopýr, kýchavice lobelova, prstnatec májový), hnízdí tu nějaké ptactvo, či obojživelníci. Většina výpravy (mimo autora) je zde poprvé, takže rozsáhlé louky plné bílých květů vzbuzují zasloužený obdiv. Bledule tu mají zřejmě dobré podmínky, podmáčený terén v polostínu kolem meandrujícího potůčku jsou pro rostlinky ideální, jen výletnícu s lehčí obuví musí obezřetně volit místo došlapu, aby si nenabrali do bot.

Další lokalita bledulí je vlastně přes kopec (a pastvinu), teď zjara není problém konec přejít, žádný dobytek se tu nevyskytuje a proud ohradníkem neprochází. Po půl kilometru dorážíme do údolíčka Selského potoka. Přírodní památka je vyhlášená v roce 1992. Lokalitou sice neprochází žádná značená trasa, dá se najít vcelku pohodlná pěšina, a protože jsem tu už jednou byl, podařilo se nám najít to správné místo, kde je bledulí nejvíc. Cestička je patrná na levém břehu stejnojmenného potoka a celé údolíčko je vlastně v lese, takže oproti předchozímu místu (V Dole je hned u cesty), je to tady tedy takové přírodnější. Teoreticky lze projít až nahoru k silnici Lanškroun – Štíty, pokračování přírodní památky je lokalita Selský les, který ovšem už květinovou výzdobu postrádá.

Překonáme tedy potok a po loukách směřujeme k výchozímu místu. Opodál západně najdeme žlutou TZ, která nás svede (pře statek) zpět do Herbortic. Bledulové porosty pokračují ale i na zahrádkách a loukách přímo v osadě, a kdo by se vydal dál podél Hraničního potoka, ještě by si bledulí užil.

Když už jsme ale u Cotkytle, díváme se na protější kopec a jsme tady s těmi auťáky, ještě vyjedeme na Lázek. Sice je to zase proti správné turistice, ale zase jsme tam dosti rychle. Před nedávnem se mi donesly zvěsti, o poněkud neutěšeném stavu výletního místa na nejvyšší hoře Zábřežké vysočiny. Potvrdila to i turistka Pepis v nedávném článku. Rozhledna je zavřená, bufet prázdný, vybydlená je údajně i Reichlova chata pod rozhlednou. Ta je ale pod zámkem. Přesto se zdá, že se tu něco chystá. Vzrostlé stromy kolem rozhledny sice již v poslední době bránily vydatnějším výhledům, naštěstí kolem vrcholu jsou pole a louky, takže skvělé výhledy tu jsou dosud, jen se musí kopec trošku obejít. Podle sdělení obyvatel domečku pod rozhlednou má chatu a rozhlednu od nového roku nový majitel. Prozatím vyklidil z chaty nějaké harampádí, tak snad Lázek opět ožije. Nakonec při naší návštěvě tu bylo i pár dalších výletníků, takže zapomenuté to tady není.

Ostatní informace

Bledulné se neplatí, vstupné na rozhlednu taky není, náklady tedy spadají pouze do cestovních případně stravovacích výloh.

Z vlastní zkušenosti můžu návštěvu přírodních lokalit doporučit i jako cíl nějaké cyklovyjížďky, zejména pro cyklisty od Lanškrouna či Moravské Třebové, ale nakonec i od nás (Šumperk) to není nedostupné přes Štíty či Cotkytle, ovšem daleko hornatější krajinou. A jak jsem slíbil servírce, oběd u Černé kočky byl vskutku luxusní.

Poslední aktualizace: 2.4.2016

I u Cotkytle je bledulový ráj na mapě