Jaroměřice – Biskupice – Plankenberk aneb pár kroků v okolí Jevíčka

Kam a jak jedeme?

Tento tip na výlet nás zavede do pozoruhodné oblasti na hranici Čech a Moravy známé jako Malá Haná nebo Hřebečsko. Celou dobu se budeme pohybovat v nadmořské výšce mezi 340 a 520 metry a ve společnosti zámků, kostelů i děl sochařů a kameníků. Chybět nebudou ani vyhlídková místa nebo pozůstatky menšího hradu či pravěkého hradiště. A hlavně všudypřítomná krásná příroda …

Páteří celé výletní trasy bude modrá TZ spojující jaroměřickou Kalvárii se „zříceninou“ hradu Plankenberk (vzdálenost 4,9 km). Toto značení nás dovede i k místu, kde stávalo hradiště z doby mladší doby kamenné známé jako Hrubé kolo, a do Biskupic (to už je 7,9 km). Vzhledem k tomu, že takto popisujeme ideální trasu, ale do bodu A i z bodu C je potřeba se nějak dostat, využili jsme – kromě různých neznačených zkratek i zdelek - také motorem vybaveného přibližovala.

Za čím jedeme?

Pěší turista tedy vyrazí po modré TZ z Jaroměřic přes Zálesí na Plankenberk a odsud se vrátí k odbočce na hradiště Hrubé kolo. Poté pokračuje po neznačené cestě do Biskupic. My zvolili variantu trošku jinou.

Autem jsme dojeli do Zálesí, kde jsme vozidlo odstavili a vydali se po modré TZ k Plankenberku. Ten je víceméně zaniklým hradem nad údolím říčky Nectavy. Hrad byl postaven v II. polovině 14. století moravským markrabětem Janem Jindřichem a ve své historii patřil i pánům z Boskovic nebo z Kunštátu. Hrad byl zničen vojsky Matyáše Korvína v období kolem roku 1470.

Následovala cesta zpět na Bivolu (zde jsme si neodpustili dvě vyhlídkové zacházky) a odsud jsme se vydali po neznačené cestě (konec už byl ale zase v modré) k Hrubému kolu. Toto pravěké hradisko mělo – v rozporu se svým názvem - tvar elipsy a poprvé ho popsal Jaroslav Mackerle v roce 1943. Bylo umístěno na ostrožně s příkrými svahy a opevněno valem s příkopem i palisádami. V souvislosti s tímto místem se nejčastěji hovoří o mladší době kamenné a o kultuře doby halštatské nebo popelnicových polí. Není vyloučeno ani středověké osídlení a opevnění.

Po návratu k autu jsme sjeli dolů do Biskupic na chvíli se zdrželi obhlídkou zdejších pamětihodností. Zámecký areál je sice – bohužel – dosti zdevastovaný a uzavřený, ale nabídka je podstatně širší. Nás zaujal hlavně kostel sv. Petra a Pavla z roku 1776 (jsou však zřejmě do něj zakomponovány zdi podstatně starší stavby) a u něj se nacházející panský hřbitov spojovaný převážně se jmény členů významného šlechtického rodu Thurn - Taxis. Nepřehlédnutelný je ovšem také zdejší památník válečných obětí a několik pozdně barokních soch světců.

Z Biskupic poté přejedeme do Jaroměřic, kde se zdržíme podstatně déle. Obec s jedenácti stovkami obyvatel totiž „rozhazuje zajímavé památky plnými hrstmi“. Zmínit musíme min. renesanční zámeček v podobě z konce 16. století (dnes OÚ a MŠ), barokní kostel Všech svatých (pův. gotická stavba v podobě úprav z přelomu 19. a 20. století), barokní poutní areál Kalvárie s kostelem Povýšení sv. Kříže z let 1708 až 1713 (podoba kostela snad vznikla v hlavě slavného Santiniho), barokní farní rezidenci na Kalvárii (I. polovina 18. století), mohutný smírčí kříž, pilířovou křížovou cestu, několik soch, sousoší i pomníků a vily s viditelnými stopami secese. Tady se prostě nelze nezdržet, i když jsme v Jaroměřicích minimálně potřetí.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Právě Jaroměřice se také staly místem, kde jsme zasedli ke stolu, který se vzápětí prohýbal pod bohatou nabídkou pokrmů a nápojů. Výběr v obou zdejších zaregistrovaných podnicích byl - v dobrém slova smyslu - poměrně klasický, takže např. česnečka, dršťkovka, svíčková, vepřo-knedlo-zelo, Černá hora, Lobkowicz …

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbilo: Určitě ano. Krásné jarní počasí, pohyb v přírodě (kromě dvou motokrosařů jsme téměř živáčka nezahlédli) a zajímavá místa známá i neznámá. Z památek to asi vyhrál Panský hřbitov v Biskupicích s monumentálním jaroměřickým smírčím křížem a poutní Kalvárie, kde se nám konečně podařilo shlédnout chrámový interiér.

Nelíbilo: Nemístné uložení klád přes cestu na Bivole (viz. dále) a občasný smutný pohled na plochy, kde ještě nedávno rostly stromy.

Ostatní informace

Nějaké peníze padly na dopravu, posezení v Jaroměřicích a poděkování v kostele na Kalvárii.

Upozornění: V době našeho jarního výletu byla na Bivole zarovnána cesta kládami do podoby valu či barikády tak, že nebylo vidět turistické značení a klády se musely obcházet. Poté sice značení kvůli polomům chvíli chybělo zcela, ale směr již byl více než patrný.

Doporučení: U rozcestníku Plankenberk se značená cesta hledá jen velmi špatně a navíc je poměrně neschůdná. Určitě je lepší se pár metrů vrátit a po velmi pohodlné cestě obejít hradní vršek a následně i dojít na „hradní nádvoří“.

Překvapivé zjištění: Podle mapy se sice svým způsobem jedná o nedlouhou vycházku, ale ve finále ukázal manželčin „budík“ něco přes 22.000 kroků a více než 13 ušlapaných kilometrů, takže ve výsledku to zase až tak zcela lehce procházkový den nebyl. Člověk si prostě navíc občas zajde k nějaké vyhlídce, několikrát oběhne „kdejakou drobnou“ památku nebo jen tak „lehce pokorzuje“ …

A závěrečné PS? Nejvyšším bodem cesty paradoxně zdaleka nejsou zbytky Plankenberku, ale rozcestník Bivola. K hrádku pak od něj naopak musíte téměř o 100 nadmořských metrů „poklesnout“ …