Kehlsteinhaus (Eagle`s Nest, Orlí hnízdo)

Kam a jak jedeme?

Mnoho cestovních kanceláří nabízí jednodenní zájezd na Orlí hnízdo (v Německu se sice setkáte i s anglickým překladem Eagle`s Nest, ale uslyšíte a budete číst nejčastěji o Kehlsteinu a Kehlsteinhausu). Pominu-li kvapík, který musí účastník zájezdu prožít během jediného dne (několikahodinová cesta tam, rychlá prohlídka cíle plus případně dalších – Königssee, Berchtesgaden a několikahodinová cesta zpátky), je tu jedno riziko. A tím je počasí, které zájemci při koupi zájezdu v předstihu nikdo nezaručí. A podívaná do mraků není tím pravým ořechovým.

Proto je jistější výlet na Kehlstein (1.881 m n.m.) s Kehlsteihausem (1.834 m n.m.) uskutečnit podle aktuálního počasí při pobytu v některé okolní destinaci nebo cestou do (z) jiných končin Německa či Rakouska.

Do vlasti jsme se vraceli přes Salzburg. Předpověď počasí byla optimistická. Rozhodli jsme se tedy jet přes Berchtesgaden s tím, že pokud počasí vydrží, výlet na Kehlstein uskutečníme.

Za čím jedeme?

V Berchtesgadenu jsme nejdříve u kruhové křižovatky navštívili informační centrum, ve kterém nám slečna v kroji ochotně poskytla mapu města a okolí a různé další prospekty, a hlavně nám poradila, že na druhé odbočce za kruhovou křižovatkou se dáme Doprava a vyjedeme na dotazované parkoviště v Obersalzbergu pod Hintereckem (cca 900 m n.m.).

Kdo jste po silnici na Hintereck jel, určitě mi potvrdíte, že je to pěkný krpál. Je to však jen pár kilometrů, odhaduji čtyři. Parkoviště v Obersalzbergu je posledním pro osobní Dopravu. Další pokračování na Kehlstein, pokud nepůjdete po svých nebo pořádně nešlápnete do pedálů horského kola, je možné pouze speciálně upravenými autobusy.

Součástí výletu na Kehlstein jsou i fronty, které vás o víkendu neminou. A není divu. Za pěkného počasí autobusy vyvezou na Kehlstein až tři tisíce lidí denně.

První fronta nás čekala u parkomatu. Shluklo se u něj několik řidičů, aby vybádali, proč automat mince jen přijímá a parkovací lístky nevydává. Když se několikátý řidič utvrdil, že z parkomatu skutečně nic nevypadne, vydali jsme se v malém průvodu k parkomatu na protější straně parkoviště. Ten už lístky vydával. Jenže…. Přišla na mne řada, a tu jsem zjistil, že parkovat nepřijímá bankovky ani karty, pouze mince. Jal jsem se tedy žádat ostatní o rozměnění desetieurovky. Zachránil mne pán, který přišel už o dost u prvního parkomatu. Věnoval mi 3 eura (tolik parkovné stojí). O rozměnění a vděku nechtěl ani slyšet.

Druhou frontu jsme si vystáli u pokladny při kupování jízdenek do autobusu. Jízdenky se prodávají na konkrétní hodinu a do konkrétného autobusu do vyčerpání kapacity. Autobusy jezdí v intervalech 25 minut (ve stejný čas odjíždějí minimálně tři autobusy). Čekali jsme pár minut, než se otevřely dveře autobusu č. 3. Pan řidič se ptá odkud jsme. Když se dozví, s úsměvem pozdraví „Dobrý den“. Milá drobnost.

Krásně červené klimatizované autobusy vyjíždějí za sebou. Páni řidiči zatáčky zvládají bravurně. Slibované video se za jízdy sice nepromítá, ale ve čtyřech jazycích jsou podány krátké informace o Kehlsteinhausu, horské silnici a organizační pokyny o Dopravě zpět. Jedním z jazyků je i čeština! Jízda autobusem trvá dvacet minut. Autobusy jsou rádiově řízené, míjí se v určených místech, protože silnice je pouze 4 metry široká. O Horské silnici píšu v článku https://www.turistika.cz/mista/horska-silnice-na-kehlstein.

Sice jsem si již dříve přečetl, že optimální čas strávený na Kehsteinu a v jeho nejbližším okolí jsou 2 až 3 hodiny, nechtěli jsme se však rezervací zpátečního času odjezdu nutit ke hlídání hodinek. Sotva však vykročíme k tunelu vedoucímu k výtahu, odchytí nás pinkrton a posílá nás do fronty rezervovat si čas odjezdu. Nezbývá nám, než tak učinit. Náš pobyt na Kehlsteinu odhadujeme na dvě a půl hodiny (čas odjezdu autobusu dispečer natiskne na jízdenku). Zpětně můžu napsat, že to byl optimální čas a rezervace je skutečně nutná!

Nyní už kráčíme 127 metrů dlouhým tunelem do kruhové haly obložené ručně opracovaným přírodním kamenem. V tunelu je poměrně chladno. Oblékáme si bundy a opět se řadíme do fronty. Někde jsem četl, že kapacita výtahu je 12 lidí. Asi jsme byli všichni natolik štíhlí nebo obsluha výtahu dříve pracovala v tokijském metru, protože se nás do kabiny výtahu vešlo podstatně více. Při větším počtu mačkajících se pasažérů se luxus výtahové kabiny popisovaný v průvodcích příliš vnímat nedá. Adolf Hitler neměl k výtahu přílišnou důvěru. Obával se poruchy. Proto také Kehlsteinhaus navštívil pouze asi desetkrát. No my nebojácní jsme se nechali výtahem vyvézt během 41 vteřin o 124 metrů výše přímo do Kehlsteinhausu.

Vycupitáváme z kabiny výtahu ven. Polovina výletníků odbočuje hned do restaurace pokusit se najít volné místo. Není nad priority. My pokračujeme ven na terasu a těšíme se na panorama, které jsme doposud znali pouze z dokumentárních filmů. Mraky se honí, místy cloní, avšak podívaná je to úchvatná. Panorama tvoří zleva vrcholy Schönfeldspitze, Steinernes Meeru, druhé nejvyšší hory Německa Watzmannu (2.713 m n.m.), Hochkalteru (2.607 m n.m.), Reiteralpe (1.700 m n.m.), Untersbergu (1.972 m n.m.) a dalších. Dole se krčí Jezero Königssee a obce Ramsau, Schönau, Strub, Bischofswiesen včetně městečka Berchtesgaden. V dáli tušíme i Salzburg.

Z terasy pokračujeme ke kříži. Je od Kehlsteinhausu skutečně jen kousek a převýšení je nepatrné.

Na terase, u kříže a na okolních skalních útvarech je přelidněno. Všichni hledí do dálav, fotografují a relaxují.

Několik desítek metrů za křížem začíná vycházková okružní stezka Rundweg. Popisuji ji a fotografiemi dokládám v článku https://www.turistika.cz/trasy/kehlstein-rundweg. K projití okružní trasy postačí třičtvrtě hodiny. Byla by velká škoda si tento čas nevyhradit a o pěkný zážitek přijít. Potkáte zde minimum turistů.

Po absolvování okružní trasy beze spěchu přicházíme zpět ke Kehlsteinhausu. Procházíme veřejnosti přístupnými místnostmi. Nejprve chodbou s dobovými fotografiemi na panelech. Ta ústí do místnosti o velikosti přibližně 6x5 metrů, ve které jsou ke shlédnutí další fotografie a dokumentární filmy na videu. Pár schodů nás dělí od nejhezčího prostoru domu, od kruhové vstupní haly. Okna po obvodu umožňují výhledy na horské velikány. Nepřehlédnutelný je otevřený krb poblíž schodů. Je to dárek Mussoliniho Adolfu Hitlerovi k jeho padesátinám.

Ještě obhlédneme Kehlsteinhaus z druhé strany od vyhlídek u sestupové cesty ke stanovišti autobusů a jdeme s časovým předstihem k výtahu. Že máme dost času, jsme si pouze mysleli. U výtahu fronta jak za starých časů na banány. Zjišťujeme, že pokud chceme stihnout náš autobus, výtahem se nesvezeme. Scházíme tedy pěšky. Rychlejší chůzí jsme během deseti minut dole na stanovišti autobusů. Lístky s rezervací času odjezdu pan řidič při vstupu do autobusu skutečně kontroluje. Nemáte-li rezervaci, máte smůlu.

Autobusy sjíždějí v koloně k parkovišti Hintereck, kde máme zaparkované auto. A protože chceme dorazit do půlnoci domů, více se v tomto krásném koutu Bavorska už zdržovat nemůžeme. Odjíždíme.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Něco k snědku a k pití lze zakoupit přímo v Kehlsteinhausu. Restaurace je také u parkoviště v Obersalzbergu.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Panoramatický výhled z Kehlsteinu je úchvatný. Mraky narážející na skalní stěny podívanou dotvářejí. Expozitura (muzeum by bylo přeci jen nadnesené slovo) v Kehlsteinhausu vás vtáhne do neblahých let Hitlerovy moci. Nenáročná procházka po okružní cestě (Rundwegu) na Kehlsteinu je zážitkem. Bílé mramorové skály kontrastující s modrou oblohou jsou pastvou pro oči a prst ze spouště fotoaparátu nespustíte.

Obdivoval jsem i horskou silnici na Kehlstein. Profesní deformace se nezapře.

Ostatní informace

Dovolím si závěrem zopakovat několik rad.

V Berchtesgadenu u kruhové křižovatky je pěkné informační centrum, kde se dají získat prospekty nejen o Kehsteinu.

Na parkovišti v Obersalzbergu pod Hintereckem je dobré mít drobné. Parkomaty papírové peníze nepřijímají. Parkovné stojí 3 €.

Jízdenka autobusem na Kehlstein (tam a zpět) stojí 16,50 €. V ceně je i jízda výtahem. Jízdné se dá zaplatit kartou.

Po příjezdu autobusu na Kehlstein je skutečně nutné si rerezvovat čas zpátečního odjezdu. Bez rezervace vás řidič do autobusu nepustí. A nespoléhejte na to, že po rezervaci pojedete hned dolů. Nejdříve odvezou ty, kteří si místo v autobuse rezervovali před vámi. Ten pinkrton to s námi nakonec myslel dobře.

Všechny ceny uvedené v článku jsou z roku 2011.