Kolem přehrady na řece Erlauf.

Kam a jak jedeme?

Z našeho dočasného bydliště v Lunz am See jedeme po krátké spojce na silnici č. 75 a dále pokračujeme směrem na Mariazell. Silnice vede zpočátku údolím řeky Ois ( Ybbs), poté se vyšplhá do sedla ve skoro 1000 m.n.m. a klesá do údolí Grünau Bachu. Z hlavní silnice odbočujeme před Mariazell k severovýchodu, jedeme kolem jezera Erlaufsee a pokračujeme údolím řeky Erlauf k severu. Cílovým místem je městečko Mitterbach am Erlaufsee, kde má začínat cesta údolím kolem přehradního jezera. V informačním centru u velkého parkoviště nás nasměrovali na severní okraj městečka, kde naproti pile je menší parkoviště a vstup do údolí. Odtud to již jde pouze pěšky.

Za čím jedeme?

Zpočátku úzká pěšina se rozšiřuje v pohodlnou širokou cestu, nad kterou se sklánějí koruny stromů. Cesta prochází po levém břehu řeky Erlauf. Již na počátku překvapí druhová skladba zdejší květeny. Jak v lesním podrostu, tak i po okolních svazích a skalách to hýří barvami. Z těch vzácnějších lze jmenovat orchideje, okrotici bílou, bradáček vejčitý, který má teprve poupata a prstnatec Fuchsův. Ve stínu si našla místa vraní oka čtyřlistá a trsy konvalinek. Začátek více než slibný. Z cesty nás úzká pěšina odvádí k řece. Tady je informační panel o všem, co žije pod hladinou a letmý pohled do zdejších vod odhaluje skutečné rybí velikány. Zřejmě pro radost dětem na potůčku klape mlýnek a nedaleká studánka vybízí k napití. Vyrušená užovka na nic nečeká a mizí v trávě. V korunách stromů se prohání větřík a sluneční paprsky se snaží proniknout skrze zelenou hradbu.

Krásné průhledy na jezero, nad kterým se v některých místech tyčí vápencové skály, jsou okouzlující. Docházíme k mostu, po kterém je možné projít na stanici Mariazellské železniční trati. Ve střední části údolí je les o mnoho řidší, je zde více skalních útvarů a slunce o sobě dává hodně vědět. Druhová skladba květeny se výrazně mění. Teplé skály obsadily trsy dryadky osmiplátečné, které jsou obsypány bílými květy. Marulka horská připomíná velkou mateřídoušku a výrazné modré trsy vítodu doslova září. Milým překvapením je několik kvetoucích pětiprstek alpských, což je další zdejší druh orchidejí. Říční tok se v několika místech rozšířil a vytvořil několik zálivů. Přejít na druhou stranu po uzavřeném mostě se zdá být rizikem a tak pokračujeme po cestě. Ta nás odvádí od přehrady ke kvetoucím, rozlehlým loukám. Odtud je vidět v celé kráse Velký Ötscher. Došli jsme do místa, které má v mapě název Hagen. Je zde jen velký dům a na okraji lesa stodola a kaple. Vracíme se stejnou cestou zpátky. Čeká nás další malé překvapení. Ve stinném podrostu, kvete několik rostlin orchideje hlístníka hnízdáka. Je to rostlina, které chybí chlorofyl. Loučíme se s hezkým a zajímavým údolím a odjíždíme objevovat další krásná místa kouzelné alpské země.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Byli jsme ubytováni a stravovali se v penzionu Sunny v Lunz am See k naší plné spokojenosti.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Údolí přehrady je velmi hezké a milovník flóry a krásných výhledů na vodní hladinu si tady přijde na své.

Ostatní informace

Podle malého domku při vstupu do údolí a počítadla, je pravděpodobné, že je tato cesta v sezóně zpoplatněna. Začátkem června tady však nikdo nebyl. Délka cesty tam i zpět je něco kolem 5 až 6 kilometrů. Jde se skoro po rovině s malým převýšením na konci. Větší část se prochází lesem. Při cestě je několik informačních tabulí a míst, kde si lze odpočinout.