Kolem rybníku Oborník, stezkou Eskymo Welzla a zábřežskými parky
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Za sportem • Do přírody • Na kole • Se psem
Kam a jak jedeme?
Tento tip na výlet vznikl tak trošku náhodou a svým způsobem i jako „znouzectnost“. To však nic nemění na skutečnosti, že se pro mnohé může jednat o vysoce atraktivní záležitost, nabízející minimálně tolik potřebný klid, pohodu, relax i jistou renovaci opotřebovaných mozkových buněk. A navíc na jaře to zde patřičně barevně kvete a voní ...
Jedná se o nenáročnou a nedlouhou trasu, kterou autor článku absolvoval v rámci pooperační rekonvalescence a rehabilitace a kterou může bez uzardění doporučit nejen všem podobně postiženým, ale zejména rodinám s dětmi. Nebo těm, kteří prostě potřebují na chvíli vypnout. Koneckonců zde právě takových pravděpodobně potkáte dost a dost ...
Za čím jedeme?
Naše cesta začíná ve Wolkerových sadech, což je nevelký, ale sympatický parčík v blízkosti někdejších kasáren. Vznikl v roce 1907 jako Park Friedricha Schillera. Před necelými deseti lety přišly sady o kaštanovou alej, ale dnes si toho již ani nevšimnete (zvláště, když to nevíte). Potěšitelné naopak je, že všechny zbývající zábřežské aleje prošly postupně revitalizací. Rodiče a prarodiče musí počítat s tím, že tady narazí na první dětské hřiště, čímž může být pokračování výletu ohroženo hned v zárodku.
Ve Wolkerových sadech také poprvé narazíme na Welzlovu stezku, která nás brzy zavede k Husově sboru, což je vlastně bývalý evangelický kostel. Tato neogotická cihelná stavba s bezmála 50 m vysokou věží vznikla na samém počátku 20. století podle návrhu zábřežského stavitele Karla Ilgnera.
A odsud je to již jen pár kroků k rybníku Oborník. Jedná se o poslední dochovaný tunklovský rybník v Zábřehu. Dříve se jmenoval Zámecký a jeho historie se začala psát již někdy na konci 15. století. Dnes je lokalita rybníka hlavně oblíbenou relaxační zónou zdejších obyvatel i rájem rybářů (a bylo jich tu dost i v odpoledních hodinách). My si tentokrát Oborník obejdeme po celém jeho obvodu (z méně přístupných míst je také fotogeničtější), takže se mj. zblízka přesvědčíme o tom, že železniční trať na Prahu je opravdu hodně frekventovaná.
Kolem rybníka Oborník dojdeme až do „lučních“ Knížecích sadů. V roce 2019 zde byl vybudován tzv. Park pěti smyslů. Moc se zde ale nezdržíme, protože je to sice místo sympatické, ale občas až poměrně hlučné. Dětské hřiště Na hrázi za to ovšem nemůže. Rodiče a prarodiče ovšem mohou očekávat delší zdržení, navíc se nedaleko od hřiště nachází „občerstvovací stanice“.
I nadále se snažíme pohybovat v těsné blízkosti vodních ploch. Odměnou jsou nám pohledy na několik zajímavých stromů, párek labutí, množství kačen a ryb nebo reliéfní kámen označovaný jako památník Petrův zdar. Kolem dřevěné stavby, kterou bychom si dovedli živě představit jako letní restauraci s půjčovnou loděk se vrátíme na hráz (a Na hrázi se to tu i opravdu jmenuje) a ve stínu zdejší lipové aleje se pomalu vydáváme na cestu zpět.
Tu si částečně prodloužíme další lipovou alejí, které se říká Šestikrejcarová. Ta vede z Wolkerových sadů podél toku Moravské Sázavy směrem k nádraží a – spolu se svou kolegyní z hráze Oborník – v roce 2021 kandidovala za Olomoucký kraj na hrdý titul Alej roku.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Možností občerstvit se je až překvapivě mnoho přímo na „hrázi“ rybníku Oborník. A je celkem škoda jich nevyužít …
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Líbilo: Potřebný relax, klid, pohoda, setkání s kvetoucí přírodou, vodním ptactvem i nějakou tou historickou památkou. Navíc je to také o jisté nostalgii, protože vždycky, když se vracíme vlakem z Čech (a občas tedy i ze světa), signalizuje nám rybník Oborník, že jsme konečně zase doma ...
Nelíbilo: ---
Ostatní informace
Případné přespolní výletníky jistě potěší, že mohou svou cestu regulárně odstartovat na vlakovém i autobusovém nádraží, kde také může skončit, protože se dá pojmout jako nenáročný výletní okruh. Celkově se vejdete do 4 km délky (celá trasa se ale dá protáhnout např. po Welzlově stezce do historického centra města) a 10 m převýšení. Časová náročnost tohoto výletu bude asi u každého hodně individuální ...
Osobně doporučuji při návštěvě Zábřeha zajít do zdejšího muzea na Masarykově náměstí, které se pyšní druhou největší sbírkou grafik Václava Hollara v ČR. A tyto grafiky jsou také hlavně o přírodě, cestování a historických památkách.
Tento výlet by teoreticky bylo možno označit za zcela beznákladový. Doprava i občerstvení ovšem něco stojí … a tato položka se, samozřejmě, geometricky navyšuje zejména počtem dětských účastníků akce.