Kopidlno, město, zámek a zámecký park.
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Silnice z Poděbrad do Jičína patří jistě k těm lepším v naší zemi. Oblíbená je údajně mezi motocyklisty a i jízda autem je spíše požitkem než utrpením. Provoz je na ní minimální a jen průjezd několika obcemi je důvodem ke zpomalení. Tabule oznamující, že vjíždíme do Kopidlna byla impulsem, pro návštěvu tohoto města. Pro mě navíc příležitostí podívat se do míst, jak se změnila po více jak 57 letech. Kopidlno se nalézá asi 13 kilometrů jihozápadně od Jičína. Je rozložené podél výše uvedené silnice, která se tady kříží se silnicí z Bakova nad Jizerou do Nového Bydžova. Vlakem se sem lze dostat po trati Nymburk – Jičín. Městem protéká říčka Mrlina, která sem míří od severovýchodu a pokračuje na jihozápad. Krajina v okolí je mírně zvlněná a z větší části to jsou jen pole. Nacházejí se zde i ovocné sady a v lesích převážně rostou listnaté stromy. Ve městě žije kolem 2000 obyvatel a domy jsou většinou přízemní či jednopatrové.
Při pohledu do historie se dozvíme, že první písemná zmínka o místě je z roku 1322. Jak se došlo k datu, že tvrz zde stála již v roce 1314, je tak trochu záhadou. Městem se Kopidlno stalo v roce 1514. Mají zde několik zajímavých památek, ze kterých na prvním místě stojí zdejší zámek. V minulosti bylo v této oblasti silné zastoupení českých bratří. Postava z Jiráskova Temna, myslivec Tomáš Svoboda, byla skutečnou osobou. Tento tajný český bratr byl ve městě v roce 1728 popraven. Místo popravy připomíná kámen nedaleko nádraží. V současnosti městečko působí dosti ospale a když jsem začal srovnávat rozdíl oněch 57 let, tak se tady mnoho nezměnilo a pokud ano tak spíše k horšímu.
Za čím jedeme?
Parkujeme na náměstí, které je v podstatě rozšířenou silnicí. Ve středu náměstí stojí mariánské, barokní sousoší z roku 1720. V bývalé kašně v severní části vodu nahradila zemina, zřejmě ji využívají jako květinový záhon. V jižní části u plotu zámeckého parku je pomník padlým. Hodně domů je neopravených a náměstí působí dosti podivně, jako by se tu zastavil čas. Nedaleko jižní strany náměstí je ulička k baroknímu kostelu sv. Jakuba Většího. Ten stojí na místě původní gotické svatyně a byl postaven mezi roky 1704 až 1705. V minulosti byl v okolí hřbitov. Dnes tady roste několik jehličnatých stromů a mezi nimi je soubor barokních soch. Samotný kostel je hodně zašlý a doslova volá po opravě. Nedaleká budova děkanství je barokní a stojí tu od roku 1705. Uličky v okolí mají hodně špatný povrch. Trochu lépe je na tom budova školy. Tato část města nás moc nenadchla.
Odtud je jen kousek do zámeckého parku, kterému dominuje původně renesanční zámek. Ten byl postaven na místě tvrze v 16. století. Baroko zámek do novějšího šatu převléklo v roce 1674, ale novorenesanční přestavba v roce 1875 mu dala dnešní podobu. Hezká stavba, která určitě stojí za zhlédnutí. V okolí zámku je park o rozloze 8 hektarů. Několik starých stromů lze označit za unikátní. V jižní části parku je hezká budova palmového skleníku. V parku jsou i kamenné objekty. Některé ve velmi špatném stavu. Jen kašna na břehu Zámeckého rybníku je využívaná ke svému účelu. Zajímavá je partie několika magnolií se sochou dívky. Procházíme po břehu rybníka k jeho východnímu břehu a z několika míst objevujeme hezký pohled na zámek Když si člověk uvědomí, že v Kopidlně je zahradnická škola, bohužel na stavu parku to není moc znát. Procházka městem spěje ke konci a je třeba najít něco k snědku.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Jedinou otevřenou restauraci nacházíme na severní straně náměstí. Je poloprázdná a tak jsme obslouženi poměrně rychle. Jídlo bylo dobré a dobře vychlazenému pitu nelze nic vytknout. Jen s těmi cenami se zdá, že se chtějí vyrovnat Praze. Ubytování by se tady určitě také našlo.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Mám – li být upřímný překvapilo mě, že město je dosti zanedbané. Většinou se česká města po revoluci hodně zvedla k lepšímu, což se o Kopidlně říci nedá. Čekal jsem, že se město proměnilo, ale našel jsem je v horším stavu než jaké bylo v šedesátých letech. Když se člověk navíc doví, co se dělo kolem zdejšího cukrovaru, tak to doslova mrazí. Snad jen zámek, i když i ten je stejný jako před léty, snese přísnější měřítko.
Ostatní informace
Zámek je účelově využíván a je veřejnosti nepřístupný. Park je pro veřejnost otevřen. Délka naší vycházky byla kolem 3 kilometrů a šli jsme jen po rovině. Překvapil nás počet mladých lidí, kteří chodí od ničeho k ničemu a naše společnost je označuje jako problematickou menšinu. Ale celkově tento výlet nepostrádal na zajímavosti.