Kostel, který jel po kolejích - nejznámější památka města Mostu

Kam a jak jedeme?

Jedeme vlakem do severočeského města Mostu, které bylo z velké části zbouráno kvůli ložiskům uhlí. Spousta historických domů byla zničena, ale nejvýraznější památku Mostu - Kostel Nanebevzetí Panny Marie - se podařilo přesunout po kolejích o 861 metrů a tak ho zachránit.

Za čím jedeme?

Mým cílem je Kostel Nanebevzetí Panny Marie, ale tentokrát mě víc než interiér zajímá okolí kostela a jezero, kterétu bylo vybudováno.
Přijela jsem vlakem směrem od Chomutova. Mostecké nádraží má tři krytá nástupiště a obrovskou nádražní budovu se stejně velkorysou halou. Na informacích jsem se zeptala, jak se dostanu ke kostelu a vydala se na cestu, o které jsem si myslela, že bude příjemnou procházkou.
Z nádraží jsem se vydala přes autobusové nádraží na most,který vede nad silnicí. Už tady mě překvapilo, že musím obejít celý kruhový objezd, protože přechod je jen na vzdálenější straně a na mostě je chodník také jen na levé straně. Divné a nepraktické, zvlášť když máte kufr, menší dětí nebo hůř chodíte. Obešla jsem tedy kruhák a zahnula doprava na Rudolickou ulici. Chodník byl jen po levé straně ulice, jenže já jsem věděla, že potřebuju napravo. Jdu tedy ve vedru po rušné ulici, míjím supemarkety po levé straně a hledám přechod, abych se dostala na tu "správnou" stranu. Hurá, vidím přechod. Přejdu, ujdu pár desítek metrů a konec. Přechod vedl jen k sutobusové zastávce, pak je houština a cesta dál nevede! Takže zase zpátky a pokračuju v cestě. Konečně jsem došla ke křižovatce, ze které vede most směrem ke kostelu. Jenže opět je to velký kruhák a přechod nebyl nikde vidět. Nakonec jsem opět musela projít podchodem a obejít kruhák, abych se na most dostala.
Most vede nad tramvajovou tratí, silnicí a říčkou Bílinou. Míjím skupinku malých kluků, kteří z mostu mávají na projíždějící auta a jásají, když jim řidiči náklaďáků odpovídají dlouhým troubením.
Konečně jsem u kostela. Je to impozantní stavba s krásným interiérem, ale v pondělí mají zavřeno a mě hlavně zajímá okolí. Kolem kostela je umístěno množství soch od historických po moderní.
O kousek dál je jezero a kolem něj rozsáhlé plochy trávníků sem tam se stromy. Trávník je vysekaný na kraťoučko a už po prvních teplých dnech je dost vysušený. V duchu si tak říkám, kolik údržba takové plochy stojí a jestli je to ten nejlepší způsob, jak utratit peníze.
Za jezerem vidím další most, tak si říkám, že to bude super, protože je ve směru, kterým potřebuju jít dál. Dojdu k mostu, ale ten pro změnu nemá žádný chodník, jen silnici s krajnicí a mě se opravdu nechce jít po silnici, kde sviští auta. Takže se vracím zpátky na původní most, i když je to pěkná zacházka.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Vedle kostela je restaurace U Svatého ducha, ta ale byla zavřená, zřejmě už delší dobu. Jiné místo, kde by si člověk mohl koupit jídlo a pití jsem tu neobjevila. Nenašla jsem ani pítko s pitnou vodou, které by se sem velmi hodilo. A veřejné toalety by tu taky mohly být, ty nejbližší jsou na vlakovém nádraží.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Líbil se mi kostel se sochami kolem i jezero zarostlé rákosem.
Nelíbily se ty obrovské plochy kraťoučkého trávníčku, v horku je to rozpálené místo, kde se skoro nedá nikam schovat.
A hlavně se mi vůbec nelíbilo, jak málo se myslelo na chodce v prostoru mezi vlakovým nádražím a touto nejvýznamnější mosteckou památkou. Jednoznačně je tu vidět, že přednost dostala auta.

Ostatní informace

Kostel a galerie v suterénu jsou v pondělí zavřeny. 
Jo a pokud si všimnete na sloupu směrovky s nápisem MINIMOST, tak ji ignorujte. Je to pozůstatek ambiciózního plánu na místo, kde budou modely zbořených budov starého Mostu. Nápad se nerealizoval, nicméně cedule zůstala.