Loading...
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní
Jedeme na dovolenou na Slovensko. Jsme oba v důchodu, tak jsme si ji naplánovali na 5 - 6 týdnů. Chceme si udělat nějakou túru v horách, zastavit se v historicky zajímavých místech a prohlédnout si hrady, zámky i dřevěné kostelíky. Právě zde v Nízkých Beskydech v okolí města Svidník je dřevěných kostelíků poměrně dost.
Obec Ladomírová leží v údolí říčky Ladomirky, přímo na silnici ze Svidníka na sever k Dukelskému průsmyku. První písemná zmínka o této obci je z r. 1414. V dřívější době to byla důležitá obec. Byla zde malá pevnost, později přeměněná na zámek, odkud se spravovala část hradního panství Makovica. Do tohoto panství patřil i hrad Zborov, který jsme také navštívili. Patřil však do jiné části makovického panství. Vedla tudy důležitá obchodní trasa do Polska. Již před r. 1458 se zde vybíralo královské mýto. Mezi nálezy na této obchodní stezce patří i pozdější nález nádoby s asi 5 zlatými dukáty krále Matyáše Korvína. Jeden tento kus můžete vidět ve sbírce Muzea ukrajinské a rusínské kultury ve Svidníku.
Obyvatelstvo živila práce v lesích, v zemědělství, chov dobytka, tkaní plátna, pletení košíků a vyroba dřevařské nářadí. Počet obyvatel se postupně zvyšoval, v r. 1942 byla počtem obyvatel největší obcí okresu Svidník. Byly zde jen roubené domy s vysokou valbovou slaměnou střechou, která zakrývala současně i maštal a kůlny. Téměř všechny byly za karpatsko – dukelských bojů zničeny. Po válce se stavěly již zděné domy, stále však měly charakter původních roubenek. Modernější rodinné domky se začaly stavět až v šedesátých letech 20. století.
Nejcennější památkou v obci je dřevěný řeckokatolický kostel svatého Michaela archanděla. Dřevěné kostely v této části Slovenska byly budovány v době panování Marie Terezie. Tento v Ladomírové je z té doby nejstarší. Byl postaven se samostatně stojící zvonicí r. 1742 bez jediného hřebíku. Je to trojprostorová stavba se stupňovitou stanovou střechou a se třemi věžičkami, které jsou zakončeny makovičkami ze šindele s kovovými kříži. Věž nad předsíní dominuje – je vysoká a nahoru se zužující. Zepředu se zachovala dřevěná ohrada z kulatiny se šindelovou stříškou a se vstupní brankou. Do této hradby je zabudována i samostatně stojící zvonice se třemi zvony. Branka i zvonice, stejně jako střecha kostela mají šindelovou střechu s makovičkou a křížem. Kostel byl ponižen za bojů o Dukelský průsmyk, pak však ještě jednou – v r. 1957 na kostel i na věž spadla za bouře nedaleko stojící lípa. Vždy byl však opraven. Od r. 1968 je národní kulturní památkou, v r. 2008 byl zapsán do Seznamu světového dědictví Unesco.
V kostele je cenný pětiřadý ikonostas z poloviny 18. století, jehož pravá část byla během bojů za 2. světové války poničena.Ve druhé řadě jsou ikony, znázorňující hlavní církevní svátky, ve třetí řadě jsou ikony apoštolů.
Vedle kostela je hřbitov s dřevěnými, kamennými nebo kovovými kříži.
V obci se nachází zděný pravoslavný kostel svatého Michaela archanděla, kteří si zde v r. 1923 postavili ruští emigranti – pravoslavní mniši, kteří se zde usadili po první světové válce. V interiéru jsou nástěnné malby a ikony v byzantském a staroruském stylu.
V obci by měla být pamětní deska – 11. prosince 1944 v osvobozené obci v místním hostinci dirigoval vojenský hudební koncert český hudební skladatel Vít Nejedlý, zakladatel Armádního uměleckého souboru (syn zdeňka Nejedlého). Dne 2. ledna 1945 zemřel na následky onemocnění břišním tyfem, kterým se nakazil v době bojů o Dukelský průsmyk.
Za obcí směrem na Duklu býval vojenský hřbitov z první světové války, kde byli ve společných hrobech pochováni ruští vojáci. Dnes hřbitov připomíná pouze informační tabule a malá kaplička, kterou zde v r. 1938 nechali postavit ruští utečenci k 950. výročí přijetí křesťanství.
My jsme sem zajeli pouze kvůli dřevěnému kostelíku, nejedli jsme zde, ani nespali.
Kostel zvenku vypadá moc hezky, možná i proto, že je čerstvě po rekonstrukci. Vysoká věž i hradbička okolo ho dělají hodně zajímavým. Interiér jsme však viděli už hezčí.
Na dveřích kostela bylo napsáno, kam si máme pro paní zajít. Přišla - s tím problém nebyl, ale vlastně přišla jen proto, aby nám kostel otevřela. Pokud jsme něco chtěli vědět, museli jsme se ptát. Sama nám nic neřekla. Bohužel nám neřekla ani o té pamětní desce Víta Nejedlého. Určitě bychom se tam zajeli podívat. Takhle jsem to zjistila až doma.
A vstupné? Určitě se tam platilo, ale většinou to bylo 1 – 2 Eura. Tohle jsem si bohužel nepoznamenala. Fotit se uvnitř nesmí, stejně jako ve většině těchto kostelíků. Dostali jsme však malou skládačku, která byla vydána k 8 kostelům, které jsou zapsány na seznamu Unesco. Takže aspoň nějaký obrázek z interiéru máme.