Lesopark na Cibulce
Tipy na výlet • Rodina s dětmi • Romantika • Vycházka - půldenní • Do přírody
Kam a jak jedeme?
Je to les a přitom jen dvacet minut tramvají z centa Prahy. Na zastávku Poštovka se dostaneme tramvají číslo 9, 10 nebo 16.
Za čím jedeme?
Lesopark je součástí usedlosti Cibulka už šet set let. A tak i když nebyl udržovaný vždycky vzorně, najdeme v něm úžasné přírodní poklady jako jsou vzrostlé staleté duby a jasany, jezírka s kachničkami, potok šumící přes kameny, nádherné kaštany, na jaře plné květů, louku s petrklíči a kakosty i obnovený ovocný sad.
Romantické duše objeví v parku několik kamenných soch ve stínu stromů, poustevnu i vyhlídku.
Děti potěší lesní hřiště se skluzavkou a několika houpačkami.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
Stráň pod usedlostí Cibulka s nově vysazenými ovocnými stromy je jako stvořená pro odpolední piknik. Dobré jídlo i pití si ovšem určitě vezměte s sebou, v širokém okolí žádný stánek ani obchůdek nenajdete.
Stejně tak, bohužel, v celém údolí nenajdete ani toalety.
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Několik desítek metrů po betonové cestě od zastávky Poštovka objevujeme první poklad. Sochu Jana Nepomuckého s klekátky po obou stranách. Za ním stoupá jako oltář kruhové schodiště do stráně, odkud pokračuje cestička až k Čínskému pavilonu.
Přimhouřím oči. Přede mnou je křehká stavbička s točitými schodišti na Ochoz, odkud je krásný rozhled do údolí. Dnes v pavilonu chráněném drátěným plotem s modrou plachtou na špičaté střeše bydlí celkem pořádný a čistotný bezdomovec. Pokračuju po cestě dál k bráně usedlosti Cibulka, kde by mohl být klub, Restaurace, koncerty, půjčovna kol, kavárna....to všechno by mohlo. Kdyby tahle usedlost nebyl desetiletí chátrající a rozpadlý komplex. Nu což...třeba jednou...
Cestičkou kolem usedlosti sejdu do údolí a toulám se pěšinkami kolem jeskyně Dantovo Peklo se sochou Škrtiče ke kamenné rozhledně. Uzounkým schodištěm vystoupám nahoru. V místnosti v prvním patře, kam nakukuju škvírou dveří, prý kdysi býval skautský klub. Z vrcholu rozhledny je nádherný pohled. Připadám si jak nad vrcholky pralesa. Kloužu pohledem po vrcholcích dubů, jasanů, několika borovic a kaštanů, zelená předvádí svoji paletu a já se kochám. Prahu mám ráda, ale pohled na druhou stranu rozhledny si tentokrát nechám ujít.
Od rozhledny scházím k jezírku s altánkem. Opodál shlíží do údolí Diana se svými věrnými psy. Potůček, který vytváří jezírko s novým mostkem a propustí, pramení ve studánce opodál. Kaplička nad ní porostlá mechem je potěšením všech romantiků.
Cestou k hřišti v lese potkávám slepýše. Chvilku na sebe koukáme a on rychle zmizí v trávě. Poslouchám ty lesní zvuky, kosy a datly, praskání dřeva a bzukot včel. Je tu nádherně. Vracím se cestou kolem nádherného dubu s obrovským obvodem přes louku plnou petrklíčů. Zastavím se u sochy Jupitera, znovu projdu údolím pod usedlostí a kolem jezírka se vracím do reality - betonovou cestou kolem staveniště sportovního areálu na rušnou ulici.
Ale ten nádherný pocit, který mám, když se dívám do korun vysokých stromů se mnou zůstává.
Ostatní informace
Park je dostupný celý rok a vždycky má svoje kouzlo.