Letadla a Mercedesy aneb technická muzea Olomoucka (Letecké muzeum OL a muzeum U veterána Slatinice)

Kam a jak jedeme?

V rámci mých povinných - a pravidelně se opakujících - cest do Olomouce se snažím najít vždy nějakou zajímavost, která by tuto „výpravu“ nějakým způsobem zpestřila. A je zajímavé, že zrovna v den, kdy se mnou vyrazila celá ženská polovina rodiny – tedy manželka i dcera – jsem se rozhodl uskutečnit dlouho plánovanou pouť po některých technických muzeích Olomouckého kraje. Tedy po těch, které jsem ještě nikdy předtím nenavštívil. A protože moje holky naštěstí nejsou zrovna nakupovací typy, tento nápad je zaujal více než například možnost návštěvy obchodního centra Šantovka. Nakonec to stejně nebylo jen o té technice a spokojeni jsme byli ve finále všichni. A abych upřesnil těm, kteří budou číst dále, co je čeká, musím napsat, že jsme postupně viděli letecké muzeum, sakrální i drobné památky, muzeum historických automobilů a motocyklů a také jeden smírčí kříž. A také to, že se tímto článkem vracím na konec prvního prázdninového měsíce letošního roku.

Za čím jedeme?

Že je v Olomouci letecké muzeum jsem zjistil loni na podzim, když jsem do hanácké metropole přijížděl z „neobvyklé“ strany, protože před dojezdem do FNOL jsem putoval po smírčích křížích olomouckého okresu. Přitom bylo toto muzeum otevřeno již v létě roku 2009. Je sice možné, že jsem tuto informaci zaznamenal již dříve, ale nepovažoval jsem ji za důležitou. Koneckonců kamarád Jirka, který je do letadel blázen, ani můj militantní švagr Petr muzeum dodnes také nenavštívili. Přitom se jedná o místo zajímavé a svým způsobem originální. Jen musíte počítat s tím, že na někoho může působit trošku jako vrakoviště techniky, kterou tady při svém odchodu zanechala sovětská armáda. I stroje, které zde uvidíte, pocházejí převážně z produkce někdejšího „velkého bratra a neomylného vůdce zemí Varšavské smlouvy“. Připravit se tak můžete například na letadla MiG-21, Aero Ae-270 Ibis, Su-25K, L-39 Albatros a MiG-15UTI nebo vrtulník Mi-24D. K tomu si přidejte různé simulátory a trenažéry, školní pomůcky typu řezů motory nebo letecké přístroje. A jak je dnes zvykem, leteckou techniku doplňují „vzorky“ techniky pozemské i různé modely, např. lodí.

Letecké muzeum Olomouc se údajně nachází ve dvou neředínských hangárech o celkové ploše 6 nebo 8 tisíc m2 (v tom se informační prameny nějak nemohou shodnout, ale věřme té nižší, protože je uvedena i u vstupu do muzea). Jedná se spíše o propojený dvojhangár a ani ten nebyl průchozí celý, takže u některých strojů byl návštěvník o pohledy z určitých míst ochuzen. Jako velké plus vidím naopak samostatnou prohlídku a možnost nahlédnout i do kokpitů některých exponátů i vstoupit do interiéru jednoho z devíti prototypů dvoumotorového vrtulového stroje LET L-610M. Někteří starší pamětníci si mohou zavzpomínat na časy, kdy jejich klidný spánek a morální bohatství chránila modrá vozidla s bílým pruhem a nápisem Veřejná bezpečnost. Mnozí se v takovém autíčku jistě i svezli, málokdo však na předním sedadle …

Z Olomouce pokračujeme do Slatinic. Známá lázeňská obec na úpatí hanácké velehory Velký Košíř má dnes přibližně 1.500 obyvatel a poprvé je písemně zmiňována v roce 1247, možná dokonce ještě o 40 let dříve. Prohlédneme si sice zdejší lázeňský komplex (Slatinice jsou nejstaršími lázněmi na Moravě a a zdejší prameny působí blahodárně zejména na kloubní chrupavku) i areál farního kostela Nanebevzetí Panny Marie.(pozdně barokní chrám postavil v letech 1769 až 1775 Jan Freiwald z Prostějova), ale naším hlavním cílem je zdejší muzeum veteránů, které sídlí v renovovaném statku z roku 1850 a jehož součástí je také cukrárna a penzion. Muzeum se chlubí unikátní sbírkou vozů Mercedes Benz, BMW a VW. Podstatná je však nejucelenější kolekce automobilu Mercedes Benz 200 W21 z období let 1933 až 1936 na světě. Nejvzácnější jsou zřejmě dva kabriolety, Mercedes Benz 200 B, a Mercedes Benz 320 B. Tuto kolekci doplňuje například sbírka motocyklů značky BMW i modelů aut. A to jsme ještě měli velký bonus, když na nádvoří muzea ve statku přijel jeden z kabrioletů a my si ho mohli opravdu plnohodnotně prohlédnout a nafotit za plné podpory slunečních paprsků.

Jedním slovem nádhera. Já se opět přesvědčil o tom, že moji bývalí kolegové Karel a Pepa měli pravdu když říkali, že „Meďór je prostě Meďór“, a dcera Petra si během mé debaty s majitelem té plechové krásy vybrala vůz, kterým by chtěla být jednou odvezena „k oltáři“. Takže jsem se raději rovnou zeptal i na cenové relace této služby a do jakých vzdáleností veteráni za tímto účelem dojíždějí. Už jenom proto, že otec jede na svatbě v autě s nevěstou, stojí tato myšlenka za zváženou …

Před odjezdem ze Slatinic se ještě zastavím nafotit si zdejší smírčí kříž. Nachází se vedle božích muk, chybí mu jedno rameno a na stránkách Turistiky jsem o něm již psal. Má dcera se sice podivovala, proč mě takový kousek kamene dokáže přinutit k různým atypickým prostocvikům, ale nenadšenci to nevysvětlíte. A pak již skutečně vyrážíme k domovu. Cestou máme ještě jednu zastávku neplánovanou a jednu plánovanou. Objížďka nás přivede k té první. Ve Slatinicích byl kostel uzavřen, v Senici na Hané nikoliv. Ani nevím, jestli jsem interiér farního chrámu sv. Máří Magdalény v minulosti již někdy navštívil, ale tentokrát se mi to – díky předsvatebnímu úklidu kostela – podařilo. Poslední zastávkou je pak světová metropole tvarůžků, tedy Loštice, kde se také konečně najíme.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ceny v loštické restauraci U Coufalů jsou sice o něco málo vyšší, ale jídlo stojí za to. Dali jsme si s Martinou něco z tvarůžkových specialit, Petra šla raději do těstovin s kuřecím masem. Bylo to vynikající a přesto, že už bylo dávno po poledni, chytli jsme poslední volný stůl a na jídlo i placení se nějaký čas čekalo. Když jsme odcházeli, vrhla se na náš stůl hned skupinka dalších čekatelů ...

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Celý výlet se vydařil, tentokrát včetně počasí. Líbilo se nám asi všude, leteckým vetešnictvím (nemyslím to ve zlém, opravdu se nám tam líbilo a velmi oceňujeme čas a peníze, které zde byly obětovány) počínaje a pohledem do plného talíře konče. Když bych měl ale volit jeden jediný moment, tak to vyhrál onen zmíněný Meďour ...

Ostatní informace

V Leteckém muzeu Olomouc zaplatíte za vstup 50,- Kč, Petra jako končící student to měla ještě za 25,- a děti do 10 let a ZTP chodí zdarma. Otevírací doba je v období květen-červen a září-říjen: So-Ne od 10:00 do 17:00 hod., o prázdninách: Út-Ne od 10:00 do 17:00 hod. Od 1. listopadu do 30. dubna je zavřeno.

Ve Slatinicích je to jednodušší: platí zde jednotné vstupné 50,- Kč, jen děti a důchodci to mají za 30. Zvláštní režim pak mají majitelé různých slevových karet. I otevírací doba je po celý rok stejná - tedy od 10:00 do 17:00 hod. - a vzhledem k tomu, že se nejedná o státní podnik, neplatí zde ani sanitární pondělky.